Moon

Podmanivý a velmi pozvolný průlet osamělostí a ztracenou identitou. Měkká kamera, citlivá režie, snivá hudba a Sam Rockwell, v jehož podání ten schizofrenní "mind-fucking" (jak to sám nazval), vypadá jako vzdušný balet. Moon možná neexhibuje s filozofickou hloubkou / kulervoucí spektakulárností, ale při vší nedokonalosti a indie šmouhám od kolomazi se jedná o film, který si lze snadno zamilovat. (17.01.2010)

Atmosferou nieco medzi Sunshine a Gattacou (neutichajuca tuzba ist za svojim cielom aj napriek nepriaznivym okolnostiam) s presvedcivym Sam Rockwellom. Pociatocne sklamanie z toho, ze pointa je od polovice markantne jasna, neskor vystriedalo ponorenie sa do prezentovaneho sveta ako i duse hlavnej postav(y). (20.10.2009)

Z určitého hlediska je komorní Moon takovým protipólem epické Vesmírné odyssey, se kterou má film několik styčných bodů - například jsou to oba perfektní filmy:D A ačkoliv je tenhle přímočařejší, tak rozhodně není jednoduchý. Je ale pravda, že pokud někdo nemá rád sci-fi, tak mu Moon asi nesedne. U mě nastal opačný případ - do bílého interiéru Sarangy jsem se okamžitě zamiloval, stejně jako do kombajnů, které sklízejí helium. Příběh byl náležitě propracovanej, námět skoro jak od Philipa K. Dicka. Teda nebylo to tak paranoidní, jako většina jeho děl, ale atmosféra byla perfektní. Vesmír a příběhy osamocených astronautů mám prostě rád a v tomhle filmu toho všeho bylo dost. ____ Sama Rockwella mám rád od Milujte svého zabijáka (2002), ale ačkoliv i tam měl hlavní roli, tady je jeho výkon ještě pozoruhodnější. Mansellovu hudbu zmiňovat nemusím no a tak už zbývá jen Zowie Bowie, který má stejně jako otec zjevně talent. (25.10.2009)

Když já zabrousím do sci-fi žánru, tak je to většinou kvůli někomu a tady to byl Kevin Spacey. Toho jsem sice neviděla, ale aspoň jsem zjistila, že už bych ho poznala i poslepu podle hlasu. Kdo mě ale maximálně překvapil svým hereckým umem, byl Sam Rockwell, který se nehnul z obrazu po celou dobu a ještě si to střihnul klonovaně. Smutné, depresivní, klaustrofobické, ale byla to paráda a obrovská emotivní masáž. Nečekala jsem, že mě něco takového může nadchnout, ale stalo se. A jen tak mimochodem, taky jste si všimli hned na začátku, jak má u svého lůžka ty parádní bačkůrky? Tak mně to silně připomnělo Billyho (taky Sam Rockewll) ze Sedmi psychopatů a tu jeho kouzelnou čepičku. (07.07.2013)

„Perhaps you were imaging things..." Moon je přesně tím filmem, kvůli kterým jsem propadl světu na stříbrném plátně. Filmem, který nutí režiséra omezeného rozpočtem tvořit a dosahovat tak opravdových kvalit, na které stamilionové snímky již dávno zapomněly. Filmem, kvůli němuž předvede herec životní výkon své kariéry i za minimální honorář. Duncan Jones je tím režisérem a Sam Rockwell je tím hercem. Nikdy bych si nepomyslel, že mne citově dojme scéna, kdy člověk hovoří s bednou která ukazuje smajlíky. Příběhová linka a vůbec celá konstrukce snímku mi připadala, jako kdyby na ní pracovali bratři Nolanové spolu s Aronofskym a Kubrikem. Silně emocionální, maximálně poutavé a k dokonalosti dovedené hudbou Clint Mansella. (27.10.2009)