Král Drozdí brada

Letošní štědrodenní výběr padl zrovna na tuto slovensko-německou koprodukci, která mi místy až vadila na poslech, abych se s ní nakonec sžil, místy se i docela bavil příběhem, ale že by nabídla o něco víc, než mnohem působivější pohádky našich luhů a hájů, to se říct nedá. [viděno na Netflixu 24.12.2023] (24.12.2023)

Odlišnost české a německé beletrizované literární i filmové pohádky je zřejmá někdy až křiklavě. Ve slovenském ztvárnění koprodukčního zpracování v rukou režiséra Miloslava Luthera tato skutečnost vynikne o to víc, že značnou část původní slovenské filmové pohádkové tvorby charakterizuje ono "presne to chladno-šedivé vyznenie", o kterém píše Klerik. V této souvislosti se nabízí jiná metoda zpracování sběrů lidové slovesnosti - ať už odborněji zabarvená Erbenova nebo výrazněji beletrizovaná pohádka Boženy Němcové, jedné z nejlíbeznějších českých spisovatelek vůbec. Platí to i pro filmová zpracování. Srovnání, které se v této souvislosti nabízí, je zřejmé. Klasická česká pohádka PYŠNÁ PRINCEZNA režiséra Bořivoje Zemana vyniká jak lépe zpracovaným scénářem, tak nesrovnatelně vyzrálejšími výkony hlavních představitelů Vladimíra Ráže a tehdy opravdu velmi mladé Aleny Vránové; pwčlivý byl i výběr dalších představitelů filmových rolí (Terezie Brzková, Jarmila Kurandová, Miloš Kopecký). Lehce budovatelské nádechy, jimiž se v tomto díle stále hlásí o slovo nejen "budovatelská" padesátá léta, ale i obdobná prvorepubliková tvorba Voskovcova a Werichova (SVĚT PATŘÍ NÁM, HEJ RUP!) po více než půlstoletí příliš nepřekáží. Posoudit, která z obou pohádek je zpracována romantičtěji, je věcí osobního názoru. Ale také náznakem limitů, které si jinak solidní koprodukční zpracování literární předlohy bratří Grimmů nedobrovolně samo uložilo. Mj. i prostorem, který vymezilo nejen Vaculíkovi a opravdu spanilé Tarábkové, ale i ostatním hercům. (20.01.2012)

Jedna z mých nejoblíbenějších pohádek všeobecně, která nejenže není blbá a uřvaná, ale navíc má i povedený scénář, který čaruje pro pohádku s neobvyklou depresí a bezvýchodností v životě nejchudších středověkých lidí, nechybí ani morální poučení - náprava zlé a pyšné princezny, ale i sebevědomého prince a realistickou výpravu. Neuplyne rok, aniž bych tu pohádku neviděla. (27.07.2007)

Řekl bych, že přesnější název by byl třeba "Žebrákova princezna" jelikož v této pohádce jde primárně právě o princeznu a její charakterou proměnu. Děj je teda hodně průhledný, a řekl bych, že hlavní pointu dokáže odhadnout i malé dítě, ale tvůrci tady podávají hned několik zajímavých morálních a výchovných pravd, které to dokážou udělat zajímavější. Podobně, jako všechny tyhle osmdesátkové koprodukční věci, tak i tady to má takovou specifickou - ponurou atmosféru, která tomu dává něco navíc, ale zase tomu ubírá takové to naše typické pohádkové kouzlo. (31.01.2023)

Budovatelská pohádka o tom, že práce šlechtí: příživníci zaslouží leda opovržení a do tepláků nebo vykopat za hranice. Pokud je ovšem příživníkem hezká, rozmazlená princezna, která splaší hormon pohlednému aristokratovi, pak má dotyčná naději, že se jí dostane důkladné terapie a ještě z ní bude ochotný, pilný, skromný, zkrátka ukázkově platný člen socialistického království. Zdejší souhrné hodnocení 65% sedne jak macatá prdel na trůn. (01.10.2012)