Král Drozdí brada

Bratři Jacob a Wilhelm Grimmové patří mezi první (a dodnes nejznámější) sběratele folkloru a pohádek zejména. Jejich příběhy uchvacují čtenáře již po několik generací. Král Drozdia brada je filmovou podobou jedné takové literární předlohy. Pohádka o lásce, přičinlivosti a trpělivosti, jež změní krutou princeznu Annu, se odehrává (jak je právě z filmu patrné) v dávných dobách, kdy se území dnešního Německa skládalo z celé řady státečků a knížectví. Filmové zpracování si zachovává ten správný pohádkový ráz života středověkého člověka v jeho všední každodennosti a z něj pramenící lidový vtip a moudrost. (25.11.2011)

Odlišnost české a německé beletrizované literární i filmové pohádky je zřejmá někdy až křiklavě. Ve slovenském ztvárnění koprodukčního zpracování v rukou režiséra Miloslava Luthera tato skutečnost vynikne o to víc, že značnou část původní slovenské filmové pohádkové tvorby charakterizuje ono "presne to chladno-šedivé vyznenie", o kterém píše Klerik. V této souvislosti se nabízí jiná metoda zpracování sběrů lidové slovesnosti - ať už odborněji zabarvená Erbenova nebo výrazněji beletrizovaná pohádka Boženy Němcové, jedné z nejlíbeznějších českých spisovatelek vůbec. Platí to i pro filmová zpracování. Srovnání, které se v této souvislosti nabízí, je zřejmé. Klasická česká pohádka PYŠNÁ PRINCEZNA režiséra Bořivoje Zemana vyniká jak lépe zpracovaným scénářem, tak nesrovnatelně vyzrálejšími výkony hlavních představitelů Vladimíra Ráže a tehdy opravdu velmi mladé Aleny Vránové; pwčlivý byl i výběr dalších představitelů filmových rolí (Terezie Brzková, Jarmila Kurandová, Miloš Kopecký). Lehce budovatelské nádechy, jimiž se v tomto díle stále hlásí o slovo nejen "budovatelská" padesátá léta, ale i obdobná prvorepubliková tvorba Voskovcova a Werichova (SVĚT PATŘÍ NÁM, HEJ RUP!) po více než půlstoletí příliš nepřekáží. Posoudit, která z obou pohádek je zpracována romantičtěji, je věcí osobního názoru. Ale také náznakem limitů, které si jinak solidní koprodukční zpracování literární předlohy bratří Grimmů nedobrovolně samo uložilo. Mj. i prostorem, který vymezilo nejen Vaculíkovi a opravdu spanilé Tarábkové, ale i ostatním hercům. (20.01.2012)

Co dělají králové špatně, že když umře královna a zůstanou na výchovu dcery sami, že z holek neomylně vyroste nezvedený, zhýčkaný a nesnesitelný spratek? Asi všechno. Ještě že je vždy za nejbližší hranicí pohledný, uvědomělý král, který kromě pedagogických schopností má ještě neodbytnou touhu se s tím, už převychovaným, spratkem oženit. Pravděpodobně si nejsou svou převýchovou tak jisti a raději to chtějí mít pod kontrolou. Jen kde se sám král naučil ty obyčejné manuální práce, to se nikdy nedovíme. (19.12.2010)

Chápem, že mnohí diváci môžu a mohli mať problémy s týmito koprodukčnými rozprávkovými projektami, ale mne to bolo ako dieťaťu úplne šuma fuk a vážne som si nepotreboval vtedy čítať komentáre o dôvodoch, prečo to raz funguje a raz nie. Mne stačilo, že tu bola krásna princezná, v podaní Adriany Tarábkovej obzvlášť nežná, takže som mohol byť dve hodiny platonicky zaľúbený. S mojimi hypotetickými deťmi si to raz určite ešte na Vianoce pozriem. VIDENÉ ZNOVA: Príbeh, koncipovaný ako divadelná hra s hercami, je myslím na pomery slovenských, ale aj českých rozprávok geniálny. Povinná vianočná klasika, postavená na kvalitnom scenári a výbornej chémii medzi Vaculíkom a Tarábkovou. (24.12.2012)

Kampak se ta čarokrásná Adriana Tarábková poděla? V básnícich jsem si jí sotva všimnul, ale tady jí to teda fakt seklo. Rozhodně zajímavější fešanda než všechny ty ostatní tuctový princezny dohromady. Fakt škoda, že ta pohádka není větší filmovej majstrštich, ale o vánocích je to rozhodně příjemná změna oproti zavedenejm klasikám. Za tři hvězdy. (25.12.2014)