Král Drozdí brada

Fascinujúca na tejto rozprávke je predovšetkým tá skutočnosť, že sa tu nevyskytuje absolútne žiadny nadprirodzený ani fantastický prvok. Okrem dôrazu na výchovné pôsobenie princa v prevleku a následnú psychologickú premenu princeznej (ktoré sú tu ako metóda aj výsledok jediné vskutku rozprávkové) je nádherné sledovať, ako ju tvorcovia podriadili divadelnému rozmeru. (24.05.2024)

Moje nejoblíbenější slovenská pohádka. A to nejen kvůli krásné princezně, ale pro svoji "inakosť", odlišnost od jiných pohádek. Vlastně to ani není pohádka, ale příběh. Myšlenka hry s komedianty je v našich pohádkách ojedinělá. Líbí se mi hudba, líbí se mi typická slovenská krajina (tipuji Váh, Strečno). Právě jsem viděl na Primě, poslouchat český dabing bylo hrozné - v slovenštině mnohem lepší - hlavně princ/žebrák mluví úplně jiným hlasem! (12.04.2009)

Viděla jsem tuto pohádku poprvé a zklamaná jsem nebyla. Ačkoli nejsem fanynka Lukáše Vaculíka, tady mě mile překvapil. Své role se zhostil velmi dobře. Líbíla se mi i výprava a obehraný, leč povedený příběh o napravené princezně. Možná bych zvolila jinou hudbu, než jak ji představil Jiří Stivín. Je sice hravá, ale málo romantická - a to by této pohádce opravdu prospělo, protože svým žánrovým zařazením (tedy romanticko-dobrodružná) tak trochu předběhla svou dobu. Pohádce bych také vytkla trochu nezvládnutý konec - dlouhý, nudný a v závěru jen krátký pohled na šťastnou dvojici... 63%. (27.12.2008)

Odlišnost české a německé beletrizované literární i filmové pohádky je zřejmá někdy až křiklavě. Ve slovenském ztvárnění koprodukčního zpracování v rukou režiséra Miloslava Luthera tato skutečnost vynikne o to víc, že značnou část původní slovenské filmové pohádkové tvorby charakterizuje ono "presne to chladno-šedivé vyznenie", o kterém píše Klerik. V této souvislosti se nabízí jiná metoda zpracování sběrů lidové slovesnosti - ať už odborněji zabarvená Erbenova nebo výrazněji beletrizovaná pohádka Boženy Němcové, jedné z nejlíbeznějších českých spisovatelek vůbec. Platí to i pro filmová zpracování. Srovnání, které se v této souvislosti nabízí, je zřejmé. Klasická česká pohádka PYŠNÁ PRINCEZNA režiséra Bořivoje Zemana vyniká jak lépe zpracovaným scénářem, tak nesrovnatelně vyzrálejšími výkony hlavních představitelů Vladimíra Ráže a tehdy opravdu velmi mladé Aleny Vránové; pwčlivý byl i výběr dalších představitelů filmových rolí (Terezie Brzková, Jarmila Kurandová, Miloš Kopecký). Lehce budovatelské nádechy, jimiž se v tomto díle stále hlásí o slovo nejen "budovatelská" padesátá léta, ale i obdobná prvorepubliková tvorba Voskovcova a Werichova (SVĚT PATŘÍ NÁM, HEJ RUP!) po více než půlstoletí příliš nepřekáží. Posoudit, která z obou pohádek je zpracována romantičtěji, je věcí osobního názoru. Ale také náznakem limitů, které si jinak solidní koprodukční zpracování literární předlohy bratří Grimmů nedobrovolně samo uložilo. Mj. i prostorem, který vymezilo nejen Vaculíkovi a opravdu spanilé Tarábkové, ale i ostatním hercům. (20.01.2012)

Na pomery rozprávok veľmi vyspelý počin. I napriek tomu, že v centre príbehu ostáva morálne ponaučenie o náprave namyslenej a bezcitnej princezny je svet v ktorom sa dej odohráva špinavý a tvrdý. Čerti a iné nadprirodzené bytosti majú vstup zakázaný, držíme sa pekne pri zemi. Toto je dôkaz, že k rozprávaniu kvalitného rozprávkového príbehu nie sú potrebné žiadne kúzla a čary. Príjemné prekvapenie. 7+/10 (27.12.2019)