Zahrada

Stylizované názvy kapitol procítěně předčítané archaickým jazykem. Starý dům dýchající osudy dávno zemřelých lidí. Starobylá kronika psaná tajným písmem. Zpustlá zahrada. Zakopaný poklad. Prapodivné postavy pronášející mnohosmyslná svědectví. Návrat k přírodě. Tradiční léčitelství. Přírodní magie. Paranormální jevy. --- Kdo by při takových obrazech nepocítil blažené rozechvění? Právě jimi stínadelská trilogie vyniká nad ostatní foglarovky. --- Je v tomto filmu vůbec něco, na co Foglar nepřišel? Marián Labuda. --- Důkladně jsem svůj úsudek uvážil a došel k závěru, že tenhle film je perfektní kýč. (04.09.2010)

Film na mňa priveľmi poetický. Dej sa nedá identifikovať, postavy prichádzajú a hneď nenávratne odchádzajú. Každá si niečo zaujímavé povie, určite to má niečo symbolizovať, ale málokedy som dokázal vyriešiť, čo to má byť. Možno ľudské vlastnosti, možno niečo ešte hlbšie... No, asi som mal príliš málo času na zamyslenie počas filmu a po ňom, možno som sa príliš sústreďoval na Pannu Zázračnicu alebo neviem, kde som urobil chybu. –––– Bola to svätá prostota. A ja, somár sprostý, som ju naučil čítať. Odvtedy sa s ňou nedá vydržať. –––– Konečne je všetko, ako má byť. (04.11.2014)

Ta poetičnost tam je a je jí spousta. A to je možná jeden z faktorů, proč jsem tomu filmu nějak nepřišel na chuť. Je tam několik WTF momentů (výměna auta) a over-the-top scén (čůrání). Ačkoliv ve většině těchto částí chápu jejich symbolický význam, nic to nemění na faktu, že mi přijdou vážně zvláštní. Navíc to nijak nevtáhne do děje, tak si to plyne a nehledí to na diváka. Každopádně režie je překvapivě zručná a především herci jsou perfektní, jejich výkony mě nutily film opravdu sledovat. Do toho ještě sympatická hudba. Zpátky na průměr to sráží neskutečně otravný vypravěč s kapitolováním. Nesedlo mi to, ale míň než tři hvězdy si to nezaslouží. ▐ Plusy: Velmi schopní herci, kteří dostávají dost prostoru (hlavně ústřední trio Luknár - Labuda - Šulajová); kvalitní režie Martina Šulíka; velmi příjemná hudba, to vše vyšperkováno několika zajímavými myšlenkami, které se dostanou pod kůži i člověku, kterému se film nelíbil. ▐ Mínusy: Rozhodně nejde o nic relaxačního, což neberu jako zápor, ale jako prostý fakt. Některé metaforické scény jsou ale místy až příliš podivné (rozhovor o závěrečné levitaci) nebo nesmyslné (Benedikt?) nebo "artové," že to filmu spíš škodí. Těžko to člověka vtáhne do děje a pokud člověk neholduje metaforické poezii, moc se v tom nevyžije. ▐ Ve zkratce: Nadprůměr ve vodách slovenského filmu, technicky a herecky bezchybný, přesto bez jiskry. Mně osobně to nesedlo - udělené tři hvězdy jsou tedy spíš subjektivní. Jsem si jistý, že na každého film zapůsobí jinak. (27.02.2017)

...pretoŽE to bol vždy moj sen (a ten stále trvá), prežiť (a užiť) si podobné leto na chatičke, na záhrade, pookriať, urovnať si myšlienky a nejak takto * * * * *spirituálne * * * * * sa zamilovať a byť presvedčený (s hlavou v oblakoch), že je to láska na celý život...pre duše romantické..che, che, pre mňa. A tak v jednej dlhej vete: MILUJEM záhradu, resp - takto, milujem ZÁHRADU v dobrom i v tom, aká je nedokonalá, chvíľami príliš poetická, chvíľami príliš uletená, úplne mimo atmosféry, stratosféry, troposféry, mezosféry.. a pretože viem, že sme (Slováci) často viac kritickí k tomu svojmu (inak ako bratia Česi) a tu ja chcem byť nekritický. Takže silne subjektívnych * * * * * (07.09.2009)

Prvně jsem viděl někdy před nástupem na FAMU nebo krátce po a děsně jsem se těšil, že už někdy brzo budu dělat na něčem podobně naplněném něhou, poezií, magií, vtipem, vnitřním klidem, nadhledem, životem. Bohužel se takové filmy v našich končinách nějak přestaly točit. — Teď po letech radost, že to kouzlo nevyvanulo, že ta rafinovaně podehrávaná prostota pořád účinkuje – tu zprostředkování opilosti hlavního hrdiny malinko vypíchnutým ptačím zpěvem, tam nasměrování významu scény jedním nenápadným pohledem postavy mimo záběr, onde oživlá biela husenica ze sna, kterou divák může a nemusí uvidět – spousta drobností, které se člověku nevnucují, jen tak tiše zapadají na svá místa ve skládačce-básničce o znovuobjevených kořenech a opravdovém lidském spolubytí, spoluúdivu, pokoře a naslouchání. Malinkou šmouhou na kráse jsou pro mě s odstupem hudební motivy, sice kouzelné, leč vracejí se trochu příliš často a příliš doslovně. Nicméně to je šmouha opravdu drobná a bohatě vyvážená tím ostatním. — A abych nezapomněl, jelikož se mnou na Záhradu koukala naše šestnáctiletá a druhý den už ji měla v desítce oblíbených, troufal bych si tvrdit, že ten biják hned tak nezestárne. (12.12.2017)