Crows Zero II

Zpočátku mě to neoslovilo tolik, jako první díl... přecejen méně humoru a akce už nejsou tak neokoukané. Navíc se mi předtím hodně líbila linie s Kenem, kterou zde prostě už nic nezastoupí. Každopádně už jen kvůli závěrečné bitce sledování vůbec nelituju. Tam je to takovej nářez, že se mi to skoro chce hodit do jednoho pytle s jedničkou. (22.06.2011)

Stará známa parta je späť. Na jednu stranu je fajn, že Miike vie vytvoriť prostredie a stále spraviť postavám dostačujúci background a vytvoriť si tak vlastnú japonskú verziu Fight Clubu. Ale mimo hlavnej motivácie, ktorá vlastne ťahá celý film a ktorá je sama o sebe veľmi slabá a prostoduchá, film nemá čo ponúknuť. Vzťahy sú mdlé, presahy takmer nulové a celá ta akcia je tiež po chvíli pomerne ťažkopádna. A aj tá dĺžka tomu veľmi nepridá. Je to škoda. Páči sa mi veľmi súčasná japonská kinematografia, ktorá má tendenciu prekračovať klasické žánre a ukazovať odvrátenú stranu japonskej kultúry. Čoraz viac si ale myslím, že tým, že je Miike tak všestranný a že točí ako na bežiacom páse, tak sa mu vo filmoch strašne stráca osobitosť. Ťažko dopozerateľný priemer. (19.11.2017)

Ten finální souboj je neskutečná pecka, má skvělou choreografii, a i když je velmi dlouhý, rozhodně neztrácí náboj. Takashi Miike je neskutečný šílenec a nebojí se výzev. A je to dobře, protože mu to prostě vychází. Ano, je to dost podobné prvnímu filmu, ale ten mě nedokázal tak skvěle strhnout jako druhý díl. Miike je prostě šílený génius a já mu to žeru. (19.06.2015)

Zatímco v prvním díle Miike s nadsázkou reflektoval principy žánru chuligánských šónen mang, zde odhaluje jejich schematičnost tím, že jí nastavuje nezakalené zrcadlo a předkládá divákům ryze mechanický řetězec atrakcí. Dvojka Crows Zero tak jen ukazuje, že vše již bylo řečeno v prvním díle a druhý je pouze bonus na generování zisků; byť z řemeslného hlediska naprosto dokonalý. (31.10.2010)

Po skonceni prveho dielu som sa na druhy tesil i ked s obavami, ze ci nepojde len o recyklaciu toho isteho. A obavy sa naplnili, i ked to v konecnom dosledku nie je az tak zle. Druhe "vrany" sa snazia naznacovane motivy z jednicky (pocetne bitky a akcne sekvencie ako ekvivalent vyjadrovania emocii priatelstva a chlapskej spolunalezitosti ku "zenskym" zanrom) obohatit o nove prvky (rodina, vysporiadanie sa z minulostou), ovsem robia to iba velmi naznakovo a nefunkcne, cim zbytocne natahuju uz beztak premrstenu stopaz. ____Vyprazdnenie zivota mladikov mimo gang a jeho peripetie je este intenzivnejsie ako v prvych "vranach" - zensky element je tu takmer eliminovany, zaverecna bitka sa odohrava aj v samotnom priestore vnutra skoly - ziaden naznak, ze dane prostredie ma mimo posobenie gangsterskych sarvatiek aj ine funkcie a ucely. A hlavne na konci filmu su postavy takmer tam, kde boli na zaciatku prveho dielu - tam kde film Drop (dalsi japonsky prispevok do kategorie filmov "gangy a skolaci") na konci naznacuje pre hrdinov novy smer a posun vo vlastnom zivote, Miike a jeho banda skolakov nema tu silu sa (zatial) ubrat dalej.____Vrany zaujimavo pracuju aj s modelom "akcnej postavy", resp. jej vzhladu-> 80. roky mali v akcnom zanri silne muskulatury resp. n-nasobnych majstrov bojovych umeni, 90. roky potom upustaju od vypracovanych tiel smerom k telam vysportovanym, pricom rovnocennym faktorom sa stava inteligencia hrdinov. Na konci prveho desatrocia noveho milenia potom Miike prinasa mladikov, z ktorych vacsina po odhaleni tiel vyzera ako aktivny ucastnik hladovky, ovsem silu a razanciu ich uderov, spolu s vytrvalostou toho, kolko uderov znesu, by im mohol zavidiet aj Terminator.____Samotne bitky su oproti predchodcovi ovela menej stylizovane, dokonca aj choreografiou menej napadite. Vo vysledku ide o pokracovanie, ktore svojmu predchodcovi hanbu nerobi, hoc je de facto zbytocne. Na jeho konci som si totiz pomyslel > "Diki Takashi, bolo to fajn, ale treti diel uz prosim nie". (12.08.2009)