Děti

CITÁT - Přál bych si mít dalších deset dětí......... Z toho všeho ječení kolem bych začal vraždit i já. Kameraman se z kamerou skoro mazlíkuje a tak například záběr okolo 43 minuty je skoro umělecký. A příběh? Dvě rodiny se sejdou na konci roku k jeho oslavě, ale kdo se konce dožije je ve hvězdách, tedy v dětech. CITÁT - Jste zrůdy!!!......... Nejlepší ze všech je Casey (Hannah Tointon) fandil jsem jí. A konec? No prostě dobrej, vyberte si. (09.10.2013)

S tebou mě baví svět Uncensored (Matýsek se posral, on je všechny podřezal!) aneb jak to vypadá, když jsou děti pár dní bez Animáčku a Kouzelné školky.. Sázka na napětí vyšla jen zpola, protože Fakani stojí postupem času na vratké můří nožce vykonstruovaného obsahu a navíc, vybudovat si sympatii k některé z postav jde jen opravdu ztuha. Pochvala za kamerové makro-detaily a odvahu zajít tam, kde nebývá zvykem (zabíjení dětí, Sophiiny volby mezi potomky), nicméně není to něco, co bych musel opakovaně vyhledávat, už jen proto, že toho reálného násilí na dětech je kolem nás až přespříliš. K tučně napsané glose Livingdeada: vypadá to, že se při jejím psaní dítko kolegyně zrovna rýpalo desertovou vidličkou v jeho čelním laloku. Snad nebylo mozkovou kúrou zacintáno i to báječné periodikum, z kterého čerpá informace a životní postoje.. (30.11.2012)

Nejuječenější horor, jaký jsem kdy viděl. V první polovině filmu neustále pištěly děti, v druhé polovině dospělí. I když je to spíš béčko, tak díky poněkud bizarnímu námětu je to docela úchylná zábava, obzvlášť pokud nemáte rádi děti. A za vytetovaného andělíčka z obalu Ágaetis byrjun na břiše jedné z postav dík! (06.07.2009)

Dvě rodiny se sjíždí na oslavu zimních svátků, jen aby zjistily, že jejich děti jsou nějaké divné. Zpočátku to vypádá na další poloamatérskou slátaninku, ale už po deseti, dvaceti minutách se objeví atmosféra, která vydrží až do krvavého konce. Příběh o tom, jak malé děti chytí nějaký zvláštní moribundus, který je donutí podat si své rodiče má koule (zabíjení dětí), napětí (proč to všechno) i strach. Ne všechno se možná vyřeší přesně podle vašich představ, ale rozhodně byste něměli tenhle kousek minout. Už jsem ho viděl dvakrát a jsem nadmíru spokojený. (23.07.2009)

MOVIE: „V ručkách pohrabáč a v očích sotva školní léta, po tváři ztéká rudý podpis strachu, skrze závoj sněhu jak v rozvířeném prachu, rajský protlak z tepen vzduchem létá,“ aneb 80 minut dokonalé antikoncepce (nejen) pro teoretické matky. Víte, jsou tři typy vedení hororových příběhů - ten první řízne a nechá ránu pomalu krvácet. Ten druhý řízne a do rány nasype kuchyňskou sůl, aby pulzovala a nenechala vydechnout. A pak ten třetí, který řízne jednou, dvakrát a řeže tak dlouho, dokud je v ději poslední kapka krve - a přesně tohle je případ The Children. Přes poněkud krkolomný, postavami a postavičkami přeplácaný úvod se pod rukama Toma Shanklanda rozpoutá učiněné peklo. Peklo přesahující obvyklé konvence, strhující, všeobjímajícně skličující, nekompromisně psychopatické, mrazivě paralyzující a v kontrastu tématu šokující. Zlo je nejděsivější tehdy, když nastaví svou nevinnou tvář. Tady je těch tváří hned několik, k tomu lze připočítat dynamickou kameru, dobře napsaný scénář, těžící maximum z prostředí i poměrně uvěřitelného obsazení (plus za emo-puberťačku v podání temně okouzlující Hannah Tointon) a jako nezdanitelný bonus znepokojivá, prostupující atmosféra. Už v případě slaboučkého W Delta Z (2007) prokázal Shankland cit pro temný, surový vizuál a tady ho v minimalistických podmínkách (i rozpočtu) dovedl takřka k dokonalosti. Jednoznačné doporučení a příjemné překvapení. MUSIC: Zprvu poněkud klišovitý hudební, neustále se opakující motiv plný ruchů od Stephena Hiltona však postupem filmu nabírá na síle a atmosféru nenuceně doplňuje, podtrhuje. Přesto by silnější melodie, dráždivější hudební formát filmu ještě více prospěl. RATING: atmosféra: 9/10, realizace: 8/10, originalita: 6/10, obsazení: 7/10, hudba: 7/10, vizuál: 8/10, [final rate: 80%] (21.07.2009)