Bird

Jazz je hudobný žáner ktorý síce počúvam ale nie tak často, je to hudba na ktorú musím mať náladu. Charlie "Bird" Parker patrí k mojim obľúbencom, takže keď som náhodou natrafil na tento životopisný film a všimol som si, že ho nakrútil môj veľmi obľúbený režisér Clint Eastwood, neváhal som ani sekundu, hneď som sa doňho pustil. Je pravda, že som mal vysoké očakávania ktoré sa bohužiaľ nenaplnili ale aj tak si myslím, že ide o podarenú snímku. Forest Whitaker rozhodne nepatrí medzi mojich obľúbených hercov, takže nečudo, že ma jeho herecký výkon moc nezaujal. Ono problém s filmom je ten, že je taký nesúrodý, jednotlivé scénky mi nedržali po kope, celé to bolo také nezáživné hoci obsahovo to bolo fajn, ako by nie, búrlivý život hudobníka na drogách ani nemôže byť inší než zaujímavý. Flasback momentky, ktoré pridávali prvok vízií sa tam vôbec nehodili. Nemastné, neslané ale rozhodne nie zlé. (12.03.2016)

Sledovat film o tom, jak si nějaký feťák potmě píchá, případně se snaží upít k smrti, mi přijde mrhání časem. Jenže k té ódě na závislosti zněla fakt dobrá muzika. A závěrečná třetina filmu ani nebyla tak strašně nudná jako ty dvě předcházející. Parker byl dobrý muzikant, ale jako člověk byl troska, která nestála za nic, takže absolutně nechápu, proč o něm Eastwood natočil film. (25.10.2014)

Jazz vůbec neposlouchám a o nějakém Charlie Parkerovi jsem taky v životě nic neslyšel, takže byl pro mě tento film naprostá neznámá. Jedinou drobnější výtku bych měl k jeho délce, ale to je určitě všechno. Jinak dvojice v podání Clinta a hlavně mého oblíbeného a již poněkolikáté skvělého Foresta drží opratě pevně v rukou po celou dobu trvání. Bird je zde vykreslen, jako sice geniální hudebník, ale také muž, který zápasil až s příliš mnoha démony a ne vždy se mu je dařilo dostat pod kontrolu. A pokud máte rádi jazz nebo hru na saxofon, klidně můžete jít směle o jednu hvězdu nahoru. (20.11.2014)

"Charles Christopher Parker, Jr. Preliminary diagnosis: Heart attack. Stocky, male, Negro approximately 65 years of age. - He was 34." Luxusní film. Parkerovy improvizace jsou dechberoucí, možná jim mohlo být dáno víc prostoru (spíš než jeho závislostem). Film působí vyváženým dojmem, což je vzhledem k délce obdivuhodné; komplexnější životopisný snímek jsem snad ještě neviděla. Nejvíc mi v paměti utkví scéna z židovské svatby. Poznámka k hudbě: původně měly být Parkerovy nahrávky kvůli jejich nedostatečné zvukové kvalitě znovu nahrány najatými hudebníky. Eastwood pak od Charlieho manželky Chan získal soubor záznamů, z nichž použil jen Parkerova sóla, ostatní party zařídila tehdejší jazzová elita (bohužel bez Dizzyho Gillespieho, který byl v té době na turné, takže "mužem s trubkou" byl Jon Faddis). (23.12.2011)

Já nevím.. Jak Eastwooda fakt můžu, tak tady mi to přišlo tak moc suše učebnicové a akademicky líbivé, až se z toho pocitově stal vlastně protiklad jazzu jako takového. Whitaker ve své roli nemá žádné charisma (fakt nevím kde se berou ty hlášky o jeho perfektním herectví). Postavy mezi sebou nemají žádnou chemii. Děj skáče tam a zpět v čase, ale protože se v žádné rovině neděje nic zajímavého, je z toho ve výsledku jen homogenní masa vaty, ve které Whitaker jakože extaticky mačká saxík a všichni ho pozorují a jakože orgasmicky prožívají každý tón..hahaha.. Je to zase jen další klišoidní povídačka o trpícím umělci která voyeurismus maskuje za studii. Parker byl asi pro svět hudby důležitý ale zfilmování osudu důležitého člověka, nedělá automaticky důležitý, kvalitní a zábavný film.. ani když to důležité nic rozpitvávám na dvou a půl hodinách. (14.07.2018)