Domov šedých motýlů

Král z ostrova Bastøy po finsku. Severská atmosféra zůstala, ale film není tak drsný, protože zdejší nápravné zařízení je spíš letním táborem, kde jsou místní chovanci spokojeni, než místem, ze kterého chce člověk stůj co stůj utéct. A ani pan ředitel není psychopat, ale chápající starší kamarád. To ale neznamená, že jsou chovanci imunní vůči démonům minulosti či dívíčmu šarmu. A na tom je vlastně celý příběh založen. Sice nejde o nějakou kruťárnu charakteristickou pro chlapecké polepšovny, ale spokojen jsem nakonec i s tímhle. Jen by mě zajímalo, jak pracuje finský sociální systém. :D 70% (05.11.2014)

Bavilo mě pozorovat trojici hlavních postav a postupné odkrývání toho, kdo z nich je vlastně opravdu duševně narušený. Když pak jedna z nich z nich pronáší závěrečné explicitní poselství, působí poněkud nesvéprávně, neboť má ambice stát se novým Donem Quijotem a také si v podstatě protiřečí...Výjimečně mi nevadila ani (mírná) melodramatičnost filmu (ustanovená především hudbou), neboť s ní bylo nakládano citlivěji než je obvyklé, a tak nebylo potřeba rozčilovat se nad citovým vydíráním. A NEDOPRUČUJU SLEDOVAT S DABINGEM, protože to chvíli trvá než si zvyknete na typy hlasů. Ty se k většině chlapeckých postav vůbec nehodí, jelikož je dabují dospělí. (14.11.2010)

Skandinávský film opět válí. Nemohu hodnotit jinak, seč bych chtěl. Toto téma je velmi emotivní a přestože si na dojáky nepotrpím, tento snímek se mně hluboko dotýká. Každý člověk se postupem času naplní určitou částkou hořkosti, což může být někdy velký problém, protože pokud je hořkosti hodně, nedá se s ní žít. Jen pokud ji odstraníme, můžeme přestat žít minulostí a začít směle hledět do budoucnosti. Hlavní postava - Juhani - byl naprosto perfektně ztvárněn, to co vypověděl svým mistrným herectvím, by dokázal říct málokdo. A to mu bylo v době natáčení 17 let!! Děkuji tvůrcům za tento psychologicko-filosofický film, který i mně dokázal zodpovědět na pár podstatných otázek. (02.10.2013)

Další důkaz toho, že Seveřani psychologická dramata jednoduše umějí. A finský Domov šedých motýlů sem po právu patří. Jedná se o příběh čtrnáctiletého Juhaniho, který je svým otcem poslán do dětského domova na malém ostrově, kde sídlí pouze ředitel, jeho manželka a dvě dcery, hospodyně a osm dalších problémových jinochů. Juhaniho pronásledují traumatické zážitky z dětství, kdy byl svědkem rodičovských hádek a smrti mladšího sourozence. Mrazivá atmosféra, výborná kamera, nádherná hudba a především vynikající herecké výkony představitelů chlapeckých rolí jsou zárukou toho, že na Domov šedých motýlů jen tak nezapomenete. Jen se připravte na to, že to s vámi řádně zamává. P. S.: Jen je velká škoda, že zrovna tento film se nedostal na velká plátna, to už by ten zážitek byl absolutní. (15.09.2009)

Už tradične ma krajina tisícich jazier znovu dostala až na dreň.Trafila určitý globálny problém, vybrala nádhernú hudbu, podala kvalitné herecké výkony a všetko to skĺbila vo veľmi citlivej, ale zároveň tvrdej dráme.Upozorňujem, dráme o psychickom probléme s minulosťou a vyrovnávaním sa s ňou v čase terajšom.Nie, o šikane, ako podaktorý užívatelia nazývajú prívlastkom tento film.Ono, tých zhruba päťnásť minúť o týchto udalostiach, nie sú primárnym článkom v tomto príbehu.Len tak na dodatok... (08.11.2010)