Domov šedých motýlů

Není to na pět hvězdiček, je to na 4 a 1/2. Ta polovina se ztratila, protože mě prostě film nedokázal tak absolutně-absolutně pohltit jako Kielletty hedelmä. I přesto Karukoski dokázal opět vykreslit život dospívajících bez příkras, "slizkých" a nic neříkajících scén, čistě a s umem. Hudba výborná, chladné severské tóny se skvěle doplňují s minimalistickou krajinou. Příběh si drží diváka u sebe po celou dobu a nechává střídavě vydechnout a opět zatajit dech, herci vybráni s citem. Boj s minulostí v přítomnosti. Absolutně-absolutní spokojenost. (ale berte mě trochu s rezervou, Karukoski je prostě moje srdcová záležitost) (26.04.2010)

DVD Edice ve mě už při letmém pohledu vzbuzuje nepříjemné pocity a dojem, že kvalitní filmy ve své nabídce nemá snad už z principu, ale Domov šedých motýlů patří k těm několika málo světlým momentům v jejich produkci. Jde o psychologické drama, které se odehrává v uzavřené komunitě dětského domova na malém ostrůvku, kam jsou posíláni problematičtí chlapci nezvladatelní v pěstounských rodinách. Film se vyznačuje seversky chladnou, syrovou náladou, kterou zvýrazňuje dobře zvolená hudba a především kamera zachycující ponurou krajinu se schátralou budovou vzbuzující už dopředu pocit beznaděje, smutku a odříkání. Barvy jsou laděné do šeda a hnědi,světlých tónů je stejně málo jako lásky mezi členy komunity. Kladem snímku jsou herecké výkony i režie. Jen ty flashbacky z dětství Juhaniho jsou trošku zmatené, i režisér a scénárista si se svým divákem hrají a příčiny Juhaniho traumat a dnešních postojů si až do konce nechávají pro sebe. Celkový dojem: 75 %. Nejde sice o nějaký přelomový kousek, film na konci postrádá katarzi, ale rozhodně stojí za vidění a ve srovnání s ním vychází drtivá většina české produkce výrazně hůř. (05.10.2009)

Naši filmaři pořád brečí, že filmy stojí moc peněz a špatně na ně shánějí peníze. Řeší to často příšerným Product placement ( Svatba na svatebním poli, Líbáš jako Bůh ). Šikovný Dome Karukoski z Finska nic takového nepotřebuje. Stačí jeden ostrov, zhruba 20 přsvědčivých herců, kvalitní scénář a výborná kamera a hustá atmosféra. Flashbacky z traumatického zážitku jsou luxusně nasnímané. "Tummien perhosten koti" nenudí ani minutu. Nenapadá mě jediná výtka. Děkuji DVD Edici za vyjmečný film. (08.10.2009)

Tak tady to je. Tvůj ostrov. To pravé místo pro hajzlíky jako jsi ty…. Potížista Juhani, kterého mají všichni plné zuby, přijíždí na místo, kde mění malé sráče na slušné vychované lidi. Život se s ním nemazlí, ale nečekejte šikanu či podobné malichernosti. Spíš drama o špatných věcech, traumatech z dětství, hledání sama sebe a vůli začít znovu. Žít je někdy tak složité a utéct před životem zase zbabělé. Film to není špatný, je tu dostatek dramatických situací, ale jejich vyznění a poselství průměrné. PŘÍBĚH **** HUMOR ne AKCE ne NAPĚTÍ ** (15.09.2009)

K uzavřenému, zjevně z raného dětství traumatizovanému chlapci se těžko hledá cesta, ale neokázalé finské drama to zvládne. I když má začátek, tzn. přijetí do výchovného zařízení na odlehlém, chladném ostrově pod dohledem respektovaného ředitele (celý Willem Dafoe! :-)), o něco málo silnější než druhou polovinu, kdy jde vše, i přes ambiciózní plán chovat bource morušové, kvůli (citové) nezralosti mladých chovanců od desíti k pěti. [napoprvé za 3*] (02.01.2020)