Domov šedých motýlů

Není to na pět hvězdiček, je to na 4 a 1/2. Ta polovina se ztratila, protože mě prostě film nedokázal tak absolutně-absolutně pohltit jako Kielletty hedelmä. I přesto Karukoski dokázal opět vykreslit život dospívajících bez příkras, "slizkých" a nic neříkajících scén, čistě a s umem. Hudba výborná, chladné severské tóny se skvěle doplňují s minimalistickou krajinou. Příběh si drží diváka u sebe po celou dobu a nechává střídavě vydechnout a opět zatajit dech, herci vybráni s citem. Boj s minulostí v přítomnosti. Absolutně-absolutní spokojenost. (ale berte mě trochu s rezervou, Karukoski je prostě moje srdcová záležitost) (26.04.2010)

Film s přídavky četných dochucovadel a aromat vytvořil poměrně plochý příběh, jehož hlavním úkolem bylo odvést divákovu pozornost od ústřední zápletky Juhaniho traumatu. To jsme se mohli dozvědět během deseti minut, jenže pak už by scenárista neměl o čem vyprávět. Takže raději uměle natahoval a natahoval, až vznikla tato nastavovaná kaše. /// Viděno v rámci Challenge Tour 2015: 30 dní se světovou kinematografií. (06.04.2015)

Neobyčajne hutná, myšlienkovo bohatá dráma pre náročného diváka. Ide o viacvrstvový príbeh, kde každá jedna vrstva vládne svojou vlastnou pointou, avšak na konci sa tieto spoja do pekného, veľkého odkazu. K tomu treba prirátať pekné prostredie a u severanov štandardne pôsobivé herecké výkony. Vôbec som nečakal, že sa príbeh nešťastného Juhaniho zvrtne takýmto smerom. Nedá sa viac, len súhlasiť: "...si nemocný, ale vyliečiš sa, nevyliečiš sa však, pokial nehodíš svoju minulosť za hlavu..." Tá vec s dopisom na konci všetko pekne obrazovo dopĺňa. U mňa maximálna spokojnosť, jasný plný zásah. (08.10.2014)

"Dokud se budeš držet své minulosti, bude se ona držet tebe..." Na ostrově, kde sídlí "Domov černých motýlů" alternativní místo pro převýchovu těžce zvladatelných chlapců, se snaží mladý Juhani zapomenout na traumatizující zážitek z dětsví. Život v chlapecké komunitě a záblesky Juhaniho vzpomínek na rané dětství tvoří kostru příběhu nikterak originálního, ale velmi poutavě a napínavě vyprávěného. Režie: Dome Karukoski. Hudba: Panu Aaltio. (08.02.2009)

DVD Edice ve mě už při letmém pohledu vzbuzuje nepříjemné pocity a dojem, že kvalitní filmy ve své nabídce nemá snad už z principu, ale Domov šedých motýlů patří k těm několika málo světlým momentům v jejich produkci. Jde o psychologické drama, které se odehrává v uzavřené komunitě dětského domova na malém ostrůvku, kam jsou posíláni problematičtí chlapci nezvladatelní v pěstounských rodinách. Film se vyznačuje seversky chladnou, syrovou náladou, kterou zvýrazňuje dobře zvolená hudba a především kamera zachycující ponurou krajinu se schátralou budovou vzbuzující už dopředu pocit beznaděje, smutku a odříkání. Barvy jsou laděné do šeda a hnědi,světlých tónů je stejně málo jako lásky mezi členy komunity. Kladem snímku jsou herecké výkony i režie. Jen ty flashbacky z dětství Juhaniho jsou trošku zmatené, i režisér a scénárista si se svým divákem hrají a příčiny Juhaniho traumat a dnešních postojů si až do konce nechávají pro sebe. Celkový dojem: 75 %. Nejde sice o nějaký přelomový kousek, film na konci postrádá katarzi, ale rozhodně stojí za vidění a ve srovnání s ním vychází drtivá většina české produkce výrazně hůř. (05.10.2009)