Madisonské mosty

Melodrama nemusím, ale vysoké procentuální hodnocení a velmi slušné obsazení mě zlákaly do té míry, že jsem nedbal ani varování komentářů typu "strašně mě to chytlo za srdéčko", které obvykle považuju za lakmusový papírek varující před ztrátou času. Už po pár minutách jsem ale cítil, že všechny mé předsudky, které se k melodramatu vážou, jsou zpět v plné síle, a tak výsledné 2* považujte za diplomatické vyjádření úcty k vynaložené energii zúčastněných na projektu, který je určený úplně jiné divácké skupině. Film jsem nedokoukal, protože kdybych měl vynaložit vůli ke zhlédnutí celé 135minutové stopáže, na konci bych ten snímek asi nenáviděl. Možná je to fajnově natočená červená knihovna, ale na její podstatě se pro mě nic nemění. Celkový dojem: 45 %. (03.04.2016)

Ústřední dvojice Eastwood a Streep jsou tak výborní, že filmu odpustíte jeho rozvláčné tempo a sáhodlouhé dialogy. Film v závěru funguje velmi slzopudně, ale od Estwooda bych přece jen čekal větší hloubku a zaujetí. Takhle je to sice pěkný film, ale dá se vidět pouze jednou. Napodruhé se ukoušete nudou. Mé hodnocení: 60% (19.03.2009)

Malebné obrazové kompozice kameramana-malíře Jacka N. Greena, něžná hudba Lennie Niehause, přesvědčivé a civilní herectví ústředního dua, Clintova svědomitá, pozvolná a nádherně staromilská režie, která dbá na lapidární detaily, to vše zapříčinilo, že jsem neměl daleko k pláči. Madisonské mosty jsou uhrančivou, citlivou a komorní básní polarity titánsky tísnivého nádechu a výdechu očistného a obrozujícího jarního deště, jehož rezonance na srdci a na duši hned tak neodezní. A rozhodně nevěřte tomu, že jsou pouze pro usedlé "domácí puťky" ve středních letech, kterým protekl život pod upracovanýma rukama, jak zde jistí jedinci (indiskrétně) prezentují. P.S. Niternost Eastwoodových filmů je pro mne zdrojem neutuchajícího obdivu a úžasu. Doufám, že u toho zůstane i do budoucna. (22.11.2008)

Eastwood udělal z banálního a stokrát omletého příběhu o lásce srdcervoucí výpoveď. Přece jen ale nádech staromódnosti, který tu neoddiskutovateltně je, nemusí být pro každého ten pravý šálek čaje. Avšak nesporné jsou herecké kvality hlavních představitelů. Jak Streep, tak Eastwood předvádějí ve svých rolích fantastické výkony a jsou na sto procent věrohodní. Eastwood jakožto režisér, vypráví milostný příběh velmi pomalu a atmosféru buduje pomocí komorních scén, odehrávajících se převážně v interiéru bytu (mistrovské nasvícení). Dialogy jsou však neménně brilantní a mnohdy z nich přímo sálá ona životní zkušenost, kterou do filmu režisér komponuje. (09.05.2006)

Clint Eastwood v Hollywoodu mj. přezdívaný „serial womanizer“ mě tímto snímkem fakt dostal. Kdo by řekl, že zrovna člověk s takovou pověstí dokáže vytvořit film, ve kterém je láska Roberta a Francescy téměř hmatatelná? Madisonské mosty jsou opravdu velmi intenzivní, a čeho se cením nejvíc, romantický, ale ne hloupý film. Takových by jste snad napočítali na prtech jedné nohy. A co se herců týče, Streepovou nemá cenu hodnotit, ta je talentovaná a vždy se dokáže profesionálně připravit, velkým překvapním je i v tomto případě Eastwood, který svůj nepříliš široký herecký rozsah do posledního odstínu využil k vytvoření charismatického a citlivého chlapíka, který je prostě sympatický. Po režijní stránce jsou Madisonské mosty standartní, zaměřují se na herce a nechávají jim hodně prostoru a závěr s auty na křižovatce, to je ale parádní, frajersky suvernéně odvedená, filmařina. (26.07.2012)