Hlad

Někdo by si dle popisu mohl říci "Pche, další vezeňský drama"...po zhlédnutí by jen sbíral oči po podlaze. Tento snímek vyniká nejen kontroverzností, hlavně brutálním jednáním dozorců s vězni, ale především jednou věcí – všudypřítomným hrozivým tichem. Tak tichý snímek jsem snad ještě nikdy neviděl a byla to výborná volba, protože snad ani nejdramatičtější hudba by nevyvolala hrůznější dojem. To dusivé tiché prostředí narušil pouze v polovině stopáže téměř půlhodinový rozhovor, ve kterém Bobby obhajuje své myšlenky a důvody hladovky. Pocity z posledních deseti minut se dají téměř přirovnat k dojmům z Requiem za sen, a to je tedy co říct. Nejúděsnější na tom stejně ale je to, že se jedná o natočení dle skutečné události a kdo ví, jestli realita nevypadala ještě více nehumánně. Silný zážitek, velmi doporučuji. 80% (11.08.2012)

Nebudu se pouštět do nějakých hlubokomyslných soudů o smyslu tohoto činu ( hlavního hrdiny ), obhajovat ho či zatracovat. Vyřknutí konečného " ortelu " ponechám na každém z vás. Co ale musím jednoznačně vyzdvihnout na tomto snímku, to je mistrná režie Stevena McQueena, brilantní kamera, zejména smysl pro DETAIL a výborné herecké výkony všech představitelů v čele s EXCELENTNÍM Michaelem Fassbenderem. Snímek je natočen na motivy skutečné události a líčí poslední měsíce života Bobbyho Sandse ( člena IRA ), který se rozhodne ( spolu s dalšími členy ) protestovat formou hladovky proti zacházení tehdejší britské justice s vězni a uznání statutu " politický vězeň ". Téma IRA zpracované tentokráte trochu odlišným způsobem. Nečekejte přehršel akce, spoustu dialogů, těch je zde poskrovnu, ale když už , tak k věci! Než jeden 30 minutový dialog, stačí jeden detailní všeříkající záběr kamery a člověku běhá mráz po zádech. Zejména poslední dny hladovky jsou " pouze pro silnější povahy. " Pomalé tempo dává divákovi dostatek času a prostoru o všem přemýšlet a vstřebávat tento silný zážitek. Člověk díky citlivé režii a všudypřítomné " nemilosrdné " kameře prožívá celé ty muka s hlavním hrdinou ( od nudy, strachu, bezmoci, utrpení, po konečné odhodlání ) . Na začátku člověk vůbec " něco takového " nečeká ( snímek se rozjíždí pomaleji a dává jen lehce tušit v náznacích, co přijde v následujících okamžicích). O to silnější dopad a intezivnější zážitek na člověka čeká s blížícím se závěrem snímku. Pro mě osobně hodně silný a intezivní zážitek! ! p.s. jediným nedostatkem tohoto snímku ( a chápu, že pro někoho bude dosti podstatným ) tak zůstává fakt, že tvůrci si nedali téměř žádnou práci s " osvětlením " motivů hlavního hrdiny. Zůstávají pouze u slabých náznaků, divákovi to předkládají jako fakt ( počítají s jeho dostatečnou informovaností o této tehdejší situaci ) a tím příběh trochu " trpí. " Nicméně tento snímek se zabývá něčím jiným...... p.s.2 komu se líbilo Gibsonovo Umučení krista, troufám si tvrdit, nebude zklamán. Koho tento snímek ponechal zcela chladným, doporučuji i tento snímek minout velkým obloukem..... (31.08.2009)

Hlad musím chtě nechtě konfrontovat s českou filmovou tvorbou posledních let, především se mi nabízí srovnání s nedávno viděným Protektorem a Občanským průkazem, které přímo drtivě válcuje a ukazuje, v čem spočívá slabina dnešního českého filmu. Ty totiž mají dílem nevěrohodný scénář, dílem jsou ukecané a vypadají jako tuctové televizní inscenace. Hlad je film, který působí naprosto přesvědčivě, vyvolává přesně ty emoce, které vyvolat chce, a je přitom ve vyjadřování úsporný. Je vyprávěný obrazem a jediný zásadní dialog mezi hladovkářem a vězeňským knězem je přímo lahůdkou v tom, kolik rovin, jinotajů, oťukávání a informací v sobě obsahuje. Tohle drama dokáže na rozumné ploše 95 minut poskytnout celkový obraz problému a diváka doslova pohltí. Téma týrání, frustrace vězněných i dozorců, kteří jsou limitováni politickými pokyny lidmi, kteří nemají ve vzdáleném parlamentu o skutečné situaci reálnou představu a ani snahu se jí zabývat. Je to souboj vůle, ideologie, myšlenek, obětování, zastrašování a síly. Kontroverzní film, který není pro každého. Celkový dojem: 95 %. (19.05.2011)

Sado/ maso pozeranie. Stále násilnejšiemu správaniu dozorcov (sadizmus) zodpovedajú väzenské výtvarné kreácie v podobe vymazávania ciel vlastnými výkalmi a vylievanie moči na chodbu. Neskôr uväznení členovia IRA hladujú (masochizmus). Zrežírované je to fajne, zvolená forma upozorňuje na to, že pri odpore voči systému je dôležité kolektívne presadenie požiadaviek, nie individuálne persóny, ktoré dej filmu (s výnimkou vodcu) bez dovysvetlenia opustí, nech stoja na jednej alebo druhej strane. Systémovo pomerne ok. V konkrétne zakotvenej politickej realite už menej - neviem či by nejaké fyzicky nepríjemné emócie vzbudili obdobne zrežírované osudy uväznených organizátorov moslimských atentátov v Londýne, Barcelone. Pritom ide o rovnakú sortu ľudí. V mene idey sú ochotní odstraňovať nevinných civilov. Druhé a podstatnejšie je, že takéto demonštratívne samovraždy (hladovka, upálenie sa) sú vždy len prejavom márnomyseľného ego exhibovania. Vždy sa nimi bojuje za nejaké vyššie dobro, dôsledkom smrti mladíka v rodine je vždy len psychicky zlomená rodina, milenky a kamaráti. A nenaplnené ideociele. Pretože tie smerujú vždy k realizácii prázdnych hesiel (slobody, dôstojnosť, rovnosť), ktorých obsah je štát od štátu a výklad od výkladu rôzny. Niet prečo žialiť, niet koho obdivovať, niet koho ľutovať. V tomto zmysle bol film zbytočný, pretože všetci predsa vedia, že väzni sa mlátia a tí odporujú odpornými metódami sebazohavovania sa. Ale rozhodne nejde o nejaké nasledovania vhodné vzory. Ako spieva kapela The Stranglers: "No more heroes any more!". (25.08.2014)

Tak tohle drsné drama mně dostalo. Filmy z vězeňského prostředí mají vždy něco do sebe. Ta koncentrace různých živlů na malém prostoru, nutnost dodržování kázně i okamžité represe ze strany dozorců nabízejí u vězeňských filmů celou škálu dramatických okamžiků samy o sobě. Pokud se však nacházíte v britské věznici odsouzený jako člen IRA za teroristické akce je pobyt za mřížemi ještě výrazně drsnější... Ono padnout Britům do spárů jako zločinec nebyl nikdy med a nic na tom nemění fakt, že se příběh odehrává ,,až'' v roce 1981. Na stranu druhou IRA se svými atentáty a bombovými útoky skutečně zařadila do povědomí ani tak ne jako osvobozenecká armáda, ale spíše jako teroristická organizace. Osobně bych nebránil ani Skotům ani Irům v nezávislosti a to ani za předpokladu, že Spojené království se značně zmenší... Snažil bych se však věc řešit politicky, diskusí tak jak nabádal pastor Bobbyho před jeho definitivním rozhodnutím. Sice leckomu může připadat brutalita stráží za hranou, na stranu druhou když si uvědomíme co vězni na svých celách dělali, moc se dozorcům nedivím.... Tam už nešlo o potlačení protestu, ale o možnost nějaké epidemie z katastrofálních hygienických podmínek. Ty však neudělali vězňům dozorci, ale chlívky si z cel udělali sami vězni... Hlad je drsným snímkem. První polovina nás seznámí s některými z vězňů i důvody, zač jsou zavření. Jelikož se jejich snaha o uznání vězňů IRA jako politických vězňů nedaří, přistupují ke stále drsnějším metodám vzdoru. Bobby Sands nakonec sáhne k hladovce. Smekám před Fassbenderem a jeho výkonem. Opravdu nechápu jak tvůrci dosáhli takového stupně vyzáblosti. Už jsem viděl pár filmů o hladovějících i hladovkách, nikdy jsem ale neviděl takto podrobně krůček po krůčku chátrat lidské tělo. Bylo to jako když vadne nezalévaná květina. Ačkoliv se ve filmu moc nemluvilo, každý záběr měl neskutečnou výpovědní hodnotu a slov nebylo třeba. Kladu si však otázku co měl film říci. Bylo to o mučedníkovi, který se obětoval za svobodu? Nebo o teroristovi, který zbytečně zemřel za své ideály? A co ti další co zemřeli hladem na bloku H v Long Kesh od května do srpna roku 1981? Ať tak či tak, film si zcela jistě zaslouží vysoké hodnocení jaké již dnes má. Dávám 4 cigára ubalená ze stránek Bible. * * * * (13.08.2014)