Hlad

Nevadí mi na slovo strohé filmy, ale ona málomluvnost by „měla“ být něčím nahrazená. Jenže předlouhých scén postrádajících gradaci je poměrně hodně. Steve McQueen využívá minimalismu velmi a rád.. Jím předkládané scény jsou poměrně hodně nepříjemné, netradičně dlouho také hledají svého hrdinu, protože adeptů na hlavní úlohu je docela dost. Dost dlouho nás tvůrce nechává i na leccos čekat (a nabízí opakované pašování věcí do vězení, močení vězňů na chodbu), na druhou stranu dokáže umně několika málo záběry dokonale představit své postavy (viz. úvod s velitelem ostrahy). Všechno to má atmosféru a všechno je to taková hra protikladů. Nakonec z těkání mezi postavami hrdina přeci jenom vzejde, ale hlubší sympatie si nezíská. Film má sílu, ale dokáže i leccos vzít, lecčím zabolet. Nenabízí odpovědi, vlastně ani nijak podrobné informace. Revoltujících snímků jsem viděl poměrně dost a – v hlavě je mám dosud. Po Hladu člověk nemá radši ani ten hlad.. Přesto další z mnoha příkladů pro tuzemské tvůrce – minimalistické drama, které moc nemluví, ale má co říct!! Bez klišé, patosu.. 70% (02.06.2011)

Někdo by si dle popisu mohl říci "Pche, další vezeňský drama"...po zhlédnutí by jen sbíral oči po podlaze. Tento snímek vyniká nejen kontroverzností, hlavně brutálním jednáním dozorců s vězni, ale především jednou věcí – všudypřítomným hrozivým tichem. Tak tichý snímek jsem snad ještě nikdy neviděl a byla to výborná volba, protože snad ani nejdramatičtější hudba by nevyvolala hrůznější dojem. To dusivé tiché prostředí narušil pouze v polovině stopáže téměř půlhodinový rozhovor, ve kterém Bobby obhajuje své myšlenky a důvody hladovky. Pocity z posledních deseti minut se dají téměř přirovnat k dojmům z Requiem za sen, a to je tedy co říct. Nejúděsnější na tom stejně ale je to, že se jedná o natočení dle skutečné události a kdo ví, jestli realita nevypadala ještě více nehumánně. Silný zážitek, velmi doporučuji. 80% (11.08.2012)

Steve McQueen vyvrací fámu, že se forma nemůže obejít bez obsahu a jestli míní v tomto stylu pokračovat, myslím, že nebudeme kamarádi. Kdybych chtěla shrnout dojmy z filmu do jednoho slova, bude jím otupělost, která mi ani na chvíli nedovolila nahlédnout do problematiky, jež snad chtěl snímek zpřístupnit neteroristicky zaměřeným masám, a i kdybych měla o britsko-irské vztahy zájem, jakože nemám, pustím si pro osvěžení "Ve jménu otce". Ve světle těchto faktů mně pochopitelně byl výkon i úbytek svalové hmoty Michaela Fassbendera naprosto lhostejný. Jo, a ta jedna hvězda je pro mě, za statečnost a vytrvalost. (01.06.2012)

Jedinečný výtvarný film, jehož autor jen shodou okolností použil politické téma. Takto vypilovaná kompozice se už jen tak nevidí, Michael Fassbender se nechal scvrknout a vyhubnout, spolu s Liamem Cunninghamem navíc zvládl přes patnáct minut dlouhou konverzaci v jediném záběru, poté monolog (opět aspoň 2 minuty) skoro bez mrknutí, uklízeč zase postupně smyl komplet celou chodbu. Tato střední část utkví v paměti snad nejvíc. Ale stejně tak jsou tu prakticky skutečné oleženiny a tělesné deformace hladovkáře, jdoucího (ležícího) na smrt. A stále platí: ty nejostřejší scény násilí, krvavých a brutálně zpracovaných aktů, nejsou v akčních a násilnických žánrech, ale v uměleckých dramatech, kde je jich jen pár a o to víc vylezou a o to víc jsou v tu chvíli ostré a šokující (Hlad, stejně jako Prorok či Antikrist). (18.01.2010)

Zaujímavý film podľa skutočnej udalosti má jeden vážny problém. Nevyváženosť. Spočiatku je neuveriteľne zdĺhavý, niekoľkosekundové dlhé zábery, ktoré film iba veľmi pomaly posúvajú dopredu a sú prakticky bez dialógov. Po prvej polhodine máte pocit, že pri filme sedíte už hodinu. Našťastie príde zásadné oživenie v podobe asi 15 minútového nepretržitého dialógu za stolom. Časom sa to rozhýbe, film zaujme, ale pocit zo zlého vyváženia filmu vám ostane. Škoda, slabšie štyri hviezdičky. 70%. (23.05.2010)