Čtvrtý druh

Zkouška nedobrovolného spojení aneb interaktivní rozpolcenost na čtvrtou... Dost možná nejsme ve vesmíru sami, ale jestli tam doopravdy NĚCO je, pak na to budeme sami. Aby vše fungovalo přímočaře a znepokojivě, tak ona interaktivně dokumentární forma nesmí být samoúčelná, což mi právě u The Fourth Kind po většinu času připadalo, že tady to prostě prvoplánové je. Olatunde Osunsanmi podle mě zcela jednoznačně klade důraz na jednotlivé detaily, které ale ve výsledku poněkud nezapadají do jednoho kompaktního celku. Zkrátka "filmová" linka příběhu se s tou "dokumentární" jednoduše tluče jak děcka na pískovišti a v důsledku toho celková autenticita prostě pokulhává. Ne, záměr určitě nebyl špatný, ke kladům nepochybně patří nápaditá práce Lorenza Senatoreho s kamerou (bohužel už o dost méně povedený střih) i zvláštně (po)ruchová hudební kulisa Atli Örvarssona a pár nezpochybnitelně znepokojivých okamžiků. Na druhé straně nevěrohodná Milla Jovovich a ta mnohdy zbytečná "čtyřiadvacítková" obrazová mozajka. Zkrátka The Fourth Kind mohl být dobrý paranormální film, avšak když chcete až přespříliš, pak to všechno funguje jen napůl. P.S.: "Během roku 1976 několik dětí a mladých dívek nezávisle na sobě pozorovalo podivného opeřeného "sovího muže". Objevoval se blízko kostela v Mawnanu, malé vesnici na jižním pobřeží Cornwallu" (Karl P. N. Shuker, Atlas světových záhad, 1996) - všechno souvisí se vším. [final rate: 50%] (17.03.2011)

Filmov o inteligentných a nadprirodzených veciach bude ešte veľa, každopádne tento medzi inteligentné a nadprirodzené určite nespadá. Je to len šikovne a účelne natočený mysteriózny thriller, ktorý využíva nefiktívno-fiktívne udalosti, ktoré sa stali-nestali. Režisér lišiacky použil všetky dostupné prostriedky, aby filmom vzbudil znepokojenie a spoľahlivo sa mu to podarilo. Každopádne, keby bol námet prezentovaný ako jedna epizóda z 'The X Files', určite by sa jednalo o jeden z vrcholných dielov. Priamo horrorových scén nie je vo filme veľa, ale podobne ako v nedávnom 'Paranormal Activity', keď prídu, tak stoja za to. Atmosféra je celkom dobrá, trošku trvalo, kým ma dokázal film zaujať, ale zaujímavé spracovanie, strih a kamera si ma veľmi získalo. Inak si ale myslím, že Osunsanmi veľkú budúcnosť nemá. 75%. (27.01.2010)

Rádoby polodokumentární horor natočený "podle skutečných událostí" a s "reálnými" videozáznamy. Jenže paradoxně tohle, co mělo být hlavní devízou filmu, je jeho největší problémem hodně to shazuje celkový výsledek. Kdyby to totiž celý natočili v "normálním" stylu a nepoukazovali furt na to, že se to opravdu stalo, tak by to bylo o hodně atmosféričtější a působivější. Podle skutečnosti to totiž samozřejmě není a ty dokumentární záběry to spíše ruší než aby přidávaly na působivosti. Přitom pár zajímavých scén se tu najde a režisér asi nebude úplný střevo. Chtělo to ale mnohem lépe celý koncept uchopit a do hlavní role obsadit někoho lepšího než Millu Jovovich, která to hlavně ke konci absolutně nezvládá. 30% (14.03.2010)

Tento film určitě zažije dost rozporuplné reakce, jedni jej budou vynášet do nebes a věřit naprosto všemu co se ve filmu odehrálo a druzí, jako například já, budou rádi vůbec za to že to dokoukali do konce. Mě osobně již tyhle jakože dokumentární horory začínají pěkně lézt krkem, kde jsou ty časy Cloverfieldu, REC nebo prapootce všech těchto filmů Záhady Blair Witch. Čtvrtý druh je odvysílán formou barevného filmu a do něj vkládaného černobílého dokumentu. Herecké výkony nemá cenu řešit, protože jsou nejsrašidelnější věcí ve filmu. Ona tato podoba filmu by mi ani nevadila, pokud by ovšem při každé důležité scéně, kdy se něco zlověstného začně dít nezačla kamera zrnit a obraz se nadobro vytratil, takže nám zbyly jen nějaké chrčící zvuky. To teda pardón, ale o tomhle podrazu vědět, tak se na film ani nedívám. Filmu jsem navíc neuvěřil, takže mé hodnocení tomu naprosto odpovídá. (25.01.2010)

Herečka Milla Jovovich stvárňuje vo filme "Štvrtý druh" postavu skutočnej doktorky Abigail Tylerovej. Snímok mapuje dramatické udalosti, ktoré sa odohrali od prvé do deviateho októbra roku 2000 v malom meste Nome na Aljaške. Vo filme sú použité autentické zábery z archívu doktorky Tylerovej, ktorá v dobe incidentov zdokumentovala viac ako šesťdesiat päť hodín videí a audio materiálu. Kvôli súkromí niektorých osôb boli mená a profesie pozmenené. Všetky zdramatizované scény vychádzajú zo skutočných udalostí. Čomu nakoniec uveríte je len na vás. *** (23.01.2017)