Turínský kůň

Na tento kritikmi cenený film som sa vážne tešil. Po polhodine nadšenie opadlo...Toto vážne nie je film pre každého. Je tu silná atmosféra, úvod s koňom ťahajúci voz v silnej víchrici bol vážne skvelý. Potom sledujeme každodenné starosti otca a dcéry vo veľmi zdĺhavom prevedení. Vstávanie, obliekanie, ťahanie vody zo studne, večera - varené zemiaky(zase...), príprava koňa na cestu...To všetko, musím to zvýrazniť- TAKMER BEZ STRIHU! , takže napr. také obliekanie trvá i celé minúty...Rozvláčnosť v tomto filme zbúra vaše najhoršie predstavy. Popri neuveriteľnej rozvláčnosti má film ešte jeden vážny problém a to, že je takmer bez dialógov. Prvý serióznejší dialóg, presnejšie monológ prichádza až po 1. hodine...Počas celého filmu neopustíme dom a jeho blízke okolie a o postavách sa nedozvieme takmer nič. Príliš komorné a takmer bez deja, čo ma dosť zarazilo. Čakal som, že v závere udrie niečo silné. Napadlo mi, že snáď gazda zabije svojho koňa, alebo niečo podobne šokujúce. Po nekonečnej 2 a pol hodine filmu ma záver predsa len šokoval, ale nie v dobrom. Je tu kvalita, je tu atmosféra a rád by som hviezdu pridal, no to by film musel byť o dobrú polovicu kratší a niečo by mal v závere divákovi dať. Toto ukončenie príbehu dalo divákovi iba riadny kus hovna...60%. (18.08.2013)

Spolu s básníkem pravím: v poloutmě a polousvětle plyne tu den po dni. Mám s Tarrem dva problémy. Hudbu mu dělá jeho dvorní génius a já mám vždy potřebu si Víga po zhlédnutí Tarrova filmu zařadit do topky, jenže ta je zoufale plná. Druhý problém mi činí Tarrovo mírně sebestředné kochání se natočenými záběry. Ve střižně si mohl zařádit, ale to Tarr ne, to on nám radši nabídne několikasekundový záběr na mokrou košili, na strom ve větru, pohled na muže dívajícïho se z okna a mnoho dalších záběrů, které bylo líto Tarrovi vystřihnout, opodstatnění ve filmu nemají. Takže po delším váhání je to další Tarr za čtyři, i když film má nesporné umělecké kvality, ale takhle extrémně dlouhý skutečně být nemusel. (01.12.2019)

Béla Tarr se podobně jako kdysi Nietzsche dotkl svého koně a oněměl. Turínský kůň není filmem O onom turínském koni, on je ONÍM turínským koněm. Narativně vyprádzěným obrazem světa, v němž už nezůstává než zoufalství, automatismus, prázdnota. Intelektuálně monolitický obraz vyhasínajícího světa, z nějž jako poslední vzdech uniká smysl a naděje. Zbývá jen tma, vichřice a diktát nicoty, kterou na sebe samo lidstvo přivolalo. Společně s Tarrovým osobním mýtem je Turínský kůň jeden z velkých počinů současného umění, Gesamkunstwerk v již téměř zapomenutém tradičním smyslu, narativní rozvázání smlouvy s divákem a se světem, neředěné trmácení se k finální temnotě. Film, který rezonuje a troufám si věštit, že jednou bude patřit k velkým reflexím konce civilizace. (04.07.2011)

Rád bych se vyhnul patetickým reakcím. Ale sakra... Po skončení projekce jsem si konsternovaně chtěl dát cigaretu: kouřím, přemýšlím, koukám do blba, snažím se vyhnout diskuzím a najednou se koukám na ruce, že už kouřím bez povšimnutí filtr... Rozhodně je skvělý film, působivý film, ale taková je už tvorba Bély Tarra. Těším se na druhou projekci na LFŠ, abych o filmu mohl říct i něco zajímavého. :) (10.07.2011)

Čekání na Nietzcheho na větrné hůrce aneb krutá absurdita na úkor diváka. Kůň netáhne, postavy sedí a zírají z okna a divák sedí v kině a zírá na ně. Jakýkoli náznak smyslu či významu je okamžitě rozmetán (grandiózní apokalyptický monolog souseda). Není nad kolektivní zážitek v kině, kde padají z publika famózní komentáře nepřítomného dění na plátně jako "dyť to ani nedojed", "tam je ale zima" nebo "kolik tam bude dní"? Jak příznačné, že v hektickém shonu festivalu člověk uhání na film, kde se nic neděje a červotoč dává dobrou noc, aby mohl v prázdných obrazech marně hledat kontemplaci nad tíhou lidského či koňského údělu. Béla Tarr přebírá po F.A. Brabcovi cenu za nejlepší režii větru. Jako film mizérie, jako performance nádherně podlé. (03.07.2011)