Global Metal

Sam Dunn podruhé a celkem i zajímavěji. Po výborném dokumentu Metal: A Headbanger's Journey, který mapoval historii metalu a jeho fanoušky v Americe a v Evropě, se v novém dokumentu podíváme do zemí, ze kterých většinou nepocházejí žádné velké metalové skupiny a západní skupiny, tam někde až donedávna vůbec nehráli, ale přesto se zde urodilo metalové hnutí, i přes všechny překážky, které kladl politický nebo náboženský režim. Podíváme se do Brazílie - jedné z nejvíce metalových zemí. Obrovský festival Rock in Rio, kde je více než 1 milión fanoušků a Sepultura je nejúspěšnější domácí skupina. Dále do Japonska, kde Japonci potvrdili svůj status nejdivnějšího a nejúchylnějšího národa, přes Indii, Činu a Filipíny až po Spojené Arabské Emiráty a Izrael. Velmi zajímavé výpovědí lidí a muzikantů o něčem, s čím se zde patrně nikdy nesetkáme (jako je náboženská policie, mlácení, zákazy a cenzura) a důkaz toho, že i přes kulturní, náboženské, politické a další rozdíly metal sjednocuje. (15.01.2009)

Dokumentarista jemných mravů mapuje současnou metalovou scénu. Poněkud kontrastní, ale dá se to prominout, protože ten dokumentarista má metal v srdci a o tom je celý tento film. Dalším plusem filmu je, že se podíváme do zemí, kde bychom nějaké tvrdé metalové jádro ani nečekali nebo resp. nečekali, že tam bují v tak širokém rozsahu. Je pravda, že indonéští metalisté propagující fašismus mě přímo konsternovali. Naproti tomu čínský nebo izraelský metal je něco, co díky filmu právě poslouchám. Nakonec bych dal jen čtyři hvězdy, ale za Maxe Cavaleru, kterého naprosto uznávám, a který zde dostal dost prostoru, dávám jasných pět hvězd a šel bych výš, kdyby to šlo. Pro rutinní metalisty povinnost, pro začátečníky naprostá povinnost. Dozvědí se pravou podstatu metalu jako boje proti různým režimům. (20.07.2011)

Další zajímavej dokument Sama Dunna, tentokrát o tom jak metal propojuje rozdílné kultury celého světa, nehledě na náboženství, barvu pleti nebo cokoliv jiného. Dokument obsahuje rozhovory s fanoušky a záznamy vystoupení kapel v různých koutech světa: Brazílie, Japonsko, Indie, Čína (podle mě nejzajímavější), Indonésie, Izrael a Střední východ. Závěrečných 5 minut je momentem, na který navazuje Dunnův nejnovější dokument Iron Maiden: Flight 666, který rovněž doporučuju ke shlédnutí. Na závěr slovy JP: United, united; United we stand; United we stand one and all! (06.05.2009)

Rebelie, nasranost na všechno, na život, na to, že musej vyrůstat v takový díře... a asi v ní i umřou... takže co udělají? Začnou poslouchat METAL!!!... Tento film je o postoji ostatního světa o kterém (očividně) nic nevím k HM. Pohled do Brazílie, kde je SEPULTURA vnímána stejně jako Pelé a že Japonci jsou v metalu stejně ,,švihlí“ jako ve filmech tolik nepřekvapí. Kromě toho, že je v Indii lidí jako sraček, Indonésii ,,zdobí“ 40% nezaměstnanost a v Číně (kde každej jezdí na kole) znamenají dlouhý vlasy sílu - mohou tyto kultury nabídnout taktéž tvrdou muziku. Takový TANG DYNASTY a jejich Ritual Day fakt stojí za poslech. Pravda – Irák či Dubaj už tak zajímavý nejsou, ale je třeba, aby sbírka byla kompletní. Zajímavá fakta z historických (metalových) událostí, doplněné archivními záběry plní učel: rozšířit si obzory. Třeba jednou začnu poslouchat X JAPAN. (09.03.2010)

dobré, ale rozhodně z toho šlo vytřískat mnohem víc, za prvé jsem nepochopil, proč se film zabývá jenom jedním stylem metalu, já jako příznivec symfonickýho metalu, nebo folk metalu bych rozhodně ocenil pár slov třebas o vzájemném prolínání mezi žánry, nebo o co jsou ty které ukázané kapely obohaceny z místních tradic. Ovšem jakožto náhled na metalisty z některých kultur vzešlých funguje převelmi dobře. (16.02.2013)