Honkytonk Man

Při pozvolném sjíždění Clintovy filmografie jsem Honky Tonk Mana stále odsouval - nepřipadal mi tématem až tak zajímavý a obával jsem se při dvouhodinové stopáži nezájmu a nudy. K mému překvapení úplně zbytečně. Rozjíždí se to trošku pomaleji, ale jakmile Red s Hossem a dědou sednou do káry a namířej si to směr Nashville, tak jsem v tom byl až po uši. Výborné roadmovie - krajina, doba, ve které se film odehrává, postavy, které stryček Clint a jeho synovec potkávají, situace, do kterých se dostanou, překvapivě chytlavé písně... paráda. Ještě musím vyzdvihnout dvě věci - zvuk prostředí (!) - z houkání sov a cvrdlikotání cvrčků cítíte teplou letní noc, přes den šumí listí, vtáhne vás to. Věc druhá je, že mě snímek několikrát rozesmál daleko více než kdejaká komedie. Konec tak akorát povedený. 5* v dohlednu, 8.5/10. (30.03.2015)

Prijemnej a pohodovej film, neco mezi roadmovie, dobrodruznym a komedii. Zadnej slozitej dej necekejte, Clint se s kytarou vydava na konkurs a nez se tam dostane, musi se vyporadat s hromadou problemu, vetsinou jsou toho typu, ze je Clint ozrala a tak se dostava z maleru do maleru, z kteryho ho musi tahat jeho synovec, kteryho fajnove zahral Clintovo syn, docela se divim, ze se vic nevenuje herectvi. Jinak Clint tentokrat nema svoji typickou roli, sice je to porad frajer, ale zadnej velkej drsnak. No a film je taky o hudbe, sem si skoro jistej, ze ty pisnicky zpival samotnej Clint a i kdyz je na nem videt, jak se musi desne premahat, silene se u toho zpivani xichti a zpiva dost potichu, tak to zvladnul docela obstojne. Proste takovej pohodovej film s prijemnou hudbou a smutnym koncem. (14.12.2009)

Reziser Clint VychodnyLes natocil vskutku sympaticky film o ceste napriec USA. Jede do Nashvillu splnit si svoj sen, pricom su tu aj dobre sceny, pribeh nenudi a realie USA su na urovni. Hoci je u mna taky Vanishing Point este vyssie alebo hoci aj Bezstarostna Jizda, stale ide u mna o sympaticky film, no povodny film Honky Tonk 1941 od Jacka Conwaya je stalke lepsi  : 61 % (16.02.2016)

Máme tu dva typy lidí. Jedni Clinta bezmezně obdivují a milují jeho filmy (do této skupiny patřím i já, ale pokusím se být nezaujatý). No a ti druzí jej považují za namachrovaného dementa bez kouska talentu (ale aby se neřeklo, s občasnými záblesky). No a na Honkytonk manovi se tyhle dvě skupiny setkávají. Zapadlý klenot vs. Clintova trapná exhibice s kytarou. Jako Clintův fanda jsem tušil ke které straně se přikloním. Honkytonk Man je velice překvapující film. Nikdy nevíte co se odehraje v další části snímku. Čekáte, že děj o cestě nemocného alkoholika a jeho synovce bude plný klišé o vzjemném se sbližování, plný patetických výlevů a zdlouhavých monologů. Chyba! Film by mohl mít klidně 3 hodiny a stejně vám to uteče rychle. Protože tam kde by jiný režisér nudil za pomocí melancholických záběrů to Cliint zvládne při jímavém vyprávění starého dědy o zničených amerických snech. Ale co bych vás zbytečně obíral o překvapení a pointy mnoha vtipných scén. Na slzy dojde taky řada, ale nejde o citovou vydíračku a když, tak jí Clint hned utne. Poněvadž Clint zná dávkování a tím je pro mně jak hereckou tak režíjní legendou, ať si kdo chce říká co chce... Nesmírně lidský film o fyzickém i duševním vyspění mladíka při cestě největší řiti USA (rozuměj Oklahomskou prérií) v období hospodářské krize... Doporučuji. Při tomhle podivně rozloženém hodnocení je ovšem otázkou ke komu se připojíte. (01.06.2006)

Mohla by to být obyčejná road-movie, ale to by ji nesměl dostat do rukou Eastwood. Jelikož se na filmu strašně těžko hledají nějaké chyby, což bude zřejmě dáno tím, že žádné nemá, dovolím si zajásat nad scénou posledního nahrávání. Eastwood nejen, že výborně zpívá, ale i skvěle pracuje s dechem, hraje nemocného tak přesvědčivě, že věříte, že má tuberkulózu. Tahle scéna je v mých očích vrcholem jeho herecké práce. (16.09.2017)