Single Man

Dosť si zakladám na tom, aby film nielen vyjadroval, ale aj vyzeral-to popierať nemienim. Napriek tomu som naklonený aj výtvorom, ktoré sú tzv. esteticky holé-teda nedbajú na svoj vzhľad a sústreďujú sa v prvom rade na minuciózne zachytenie (ku príkladu) existenciálnej problematiky. Avšak prípady v ktorých dochádza k súladu krásy vonkajšej s tou vnútornou sú proste k nezaplateniu. Posledné vety naznačujú, že práve "Single man" by mohol byť tým nezaplatiteľným produktom dosahujúcim žiadaný rezultát. Veru, neni to tak a na rovinu-mrzí ma to. Obyčajne prežívam rôzne modely sugestivnych spomaľovčiek, plačlivých husľových variácií, meniacich sa rastrov, fascinácií detailom, retrom, motívom, ale aj keď ma tieto blahé pomôcky/priority dokážu privádzať do rozpakov, ich prehnaná početnosť chtiac-nechtiac škodí. To priamo súvisí aj s nedodržaním si zdravého odstupu debutanta Forda, ktorý ešte (logicky) nerozozná únosnú mieru v správnom/vyváženom prerozdeľovaní/dávkovaní vyjadrovacích prostriedkov a myslí si, že keď do svojej senzibilnej výpovede naperie všetko pod tlakom (respektíve hromadne), tak automaticky dosiahne akési emočné rozpoloženie. Pri nezávažných témach takéto pokusy nevadia-oživia ich, pri závažných áno-zastrú ich, ale kladné prijatia chápem a všetkým (aj Tomovi) ich nesmierne prajem. U mňa to však škrípe, pretože od slzopudného a rozcíteného defilé vyžadujem čosi viac, ako len koncentrovane načančaný, vierohodne skompletizovaný reklamný spot s pár lapidárnymi zábleskami. Plus, k akademicky vycíbrenému výkonu Colina Flirtha si kvôli všadeprítomnej "Gucci" nažehlenosti vzťah nevytváram, o skutkovom preukázaní právoplatnosti súžitia dvoch rovnakých pohlaví ani nepolemizujem-nato je to príliš povrchné a ako bolestný príspevok o strate partnera, následnej osamelosti so samovražednými sklonmi to usilovne háji svoje farby a zasahuje ma presne mierenou ranou. Kiež by ta rana bola hĺbková a nebol to len gumový projektil. (15.03.2011)

Kdybych se měla uchýlit ke klišé, prohlásila bych film Single Man za dokonale vybroušený diamant, v jehož nitru se stále ukrývá divokost, syrovost a bolavost, které vám rozřezávají ruce do živého masa každou ze svých vycizelovaných hran. Kdybych byla filmový znalec, obsáhle bych pohovořila o styčných plochách s Hodinami, Daleko do nebe nebo Americkou krásou díky době děje, výtvarné stylizaci, tématice, pocitovosti v elegenatním rámu a uvěznění v každodennosti, popsala bych nejednu stránku o sladění kamery, hudby a barev s dějem a rozpoložením postav a za každým druhým slovem by se přetlačovaly výrazy jako existencialismus, identita a sebeurčení. Kdybych měla chuť někomu něco radit, doporučovala bych vám vidět to ve stejném prostředí jako já, ve starém polozapomenutém kině a kavárně dohromady, kde sedíte u stolku pod starými obrazy a díváte se na plátno během upíjení červeného vína, nerušeni šustěním pytlíků a chroupáním popcornu. Jsem jen ta, která jsem, tak řeknu pouze tolik: Single Man je příběh o drásavé opuštěnosti, o propasti zoufalství skryté za jedním jediným všedním dnem, o snaze (ne)přežít něco, co se přežít nedá a snaze (ne)přežít ve světě, který se rozhodl vzít to do pekla zkratkou... a taky holdem Kráse s velkým K a definitivním důkazem, že když Colin Firth chce, dokáže odhodit svetr se sobem kilometry v dál a zadupat vás do země jediným pohledem. Skláním hlavu, zavírám oči a dovoluji jediné slze prodrat se na svobodu zpod pevně stisknutých víček - a definitivně se loučím s létem. No co, stejně jsem léto nikdy neměla ráda.... P.S. Patřit mezi členy Akademie, kteří odepřeli Firthovi a Korzeniowskimu Oscara, chodím kanálama i po smrti. (11.10.2010)

Jak se vypořádat se svou krizí středního věku? Stačí o ní natočit film. Tohle není adaptace Isherwoodova románu v pravém slova smyslu, ale filmová verze kopírující v obrysech život a nálady Toma Forda. S děsivou přesností vycizelované a vyšperkované k obrazové dokonalosti působící dojmem, že toto dílko vytvořila ruka člověka pronásledovaného obsedantně kompulzivní poruchou. Katalogové až na půdu a symetricky přesné. Ale i přes jistou míru vykonstruovanosti nečekaně příjemné, dojemné a atmosférické. To estetické vnímání světa, přeci jen někdy není na škodu. Zřejmě jsem si vybral svojí povrchní chvilku pro tento rok. [MFF Karlovy Vary 2010] (11.07.2010)

Single mana jsem viděla už před nějakou tou dobou, ale rozhodla jsem se ho ohodnotit až po půl roku, kdy se mi rozleží v hlavě........Ok, I'm just kiddin', zas tak dobrý nebyl :D Hodně citlivý film, kde Colin zase exceluje, spolu s Nicholasem, aneb Tonym ze Skins. Bohužel nebyl zas tak dobře natočen, aby mě ta citlivost rozbrečela nebo donutila podívat se na to znovu.. (24.06.2011)

Připadá mi, že autoři artové tvorby jdou do natáčení filmu s nějakým poselstvím, ale nakonec se jim to nikdy nepovede dotáhnout do konce kvůli tomu, že se až příliš soustředili na vizuální stránku. A nebo to tak má být? Takovéhle filmy mě zkrátka neskutečně matou. Možná to bude tím, že miluju drama - opravdové, skutečné drama, kde se něco řeší, kde se něco děje. A Single Man je o osamělém člověku, který je v takové fázi života, kdy si připadá pro svět zbytečný, ale naservírováno je to diváku až příliš citlivě. Tady by neškodilo tlačit na pilu. Jinak je to plné inteligentních dialogů a mouder ("Zkušenosti nejsou to,co se člověku stane.Jsou to,co člověk udělá s tím,co se mu stane."¨), Ale narovinu, když zrovna není na scéně Nicholas Hoult, je to prostě nuda (nejsem bláznivá fanynka, ale líbily se mi jeho rozhovory s Firthem). Všechny vedlejší postavy zůstaly trestuhodně nevyužité, jen se o nich mluvilo, ale nic víc (Lois, Charley..). Trochu mám dojem jako po shlédnutí nějaké pilotní epizody seriálu. Asi jsem na to zkrátka nebyla v tom pravém melancholickém rozpoložení....Každopádně oceňuji šedesátá léta (tehdy měly ženské úroveň, a ty oční linky !) a výbornou hudbu (přestože ta poslední skladba až moc okatě připomínala písničku z Fontány). (28.11.2012)