Nedělní chvilka poezie
Obsahy(1)
V tomto pořadu se každý týden scházeli umělci, aby recitovali verše. Takřka všichni recitátoři si vystačili s omezenou mimikou a minimální gestikulací, což většinou spočívalo v zamyšleném pohledu kamsi do dálky. Z obrazovky se linuly buď básně o hrdinech z fronty (té válečné, pochopitelně), nebo klasická díla Jana Nerudy a jiných velikánů. (duklak2)
(více)Recenze (36)
Bohužel v tomto pořadu figurovala Jiřina Švorcová, která tomu dala punc propagandistického humusu. Když se ale od tohoto odhlédne, tak taková Taťjána Medvecká či Václav Postránecký nebili žádní kádři. Prostě chvilku poezie mám za snahu kulturně nenechat uschnout národ, ale ne vždy se to dařilo. Na opačném pólu je pak dnešek, kdy TV razí praxi raději nic takového nevysílat, ale zahltit lidi braky. ()
Keď socialistická československá televízia vysielala túto reláciu, tak som bol ešte len malý fagan. Nebola to pre mňa "Nedeľná chvíľka poezie", ale skôr nedeľná chvíľka utrpenia. Neznášal som to. A to som našťastie nie celkom rozumel obsahovej stránke prednášaných diel. Pretože keby ano, tak by som sa z tých oslavných rýmov velebiacich myšlienky marxizmu-leninizmu, červenú armádu, našich bratov Rusov a podobne, dozaista pozvracal. Svine komunistické pchali svoju hnusnú propagandu úplne všade, aj do básnickej tvorby. Urobili zo vznešeného umenia odpad! ()
Komentáre sú tu zrejme zábavnejšie ako celá relácia a s veľkou pravdepodobnosťou asi aj opodstatnené. Netuším, ako šou vyzerala za čias komunistického aparátu. Pozrel som si teraz jeden diel (z r. 2019), kde Martin Huba recitoval Hviezdoslava, verše precítil jak šéf, hlas ma harmonicky uspával, scéna vyzerala tiež efektne a tým pádom som to celé precítil aj ja, preto za tri. A na tie socialistické sračky súvisiace s históriou relácie seriem. ()
V té době jsem, jako řada jiných, tenhle pořad nesnášel, zvlášť když se v něm recitovaly naprosté kraviny... Ale v dnešní době něco podobného chybí. Nemám zrovna smysl a cit pro poezii, ale když jsem v jiném TV pořadu slyšel recitovat Seifertovy nebo Krchovského verše a k tomu jely záběry krajiny či něco pěkně depresivního v případě Krchovského, říkal jsem si, že poezie má něco do sebe. Jen by se zkrátka neměla dětem ve škole zprotivit a podobnými pořady, jako byla Nedělní chvilka poezie, už vůbec ne. ()
Když to tenkrát běželo, líbila se mi ta znělka. Jinak jsem to míjel, protože to nebavilo. Dnes jdu po raritních dílech, kde se nejeden z dnešních slavných herců nepěkně omázl hnojem. Řada básní byla revolučních, řada chválila stranu. Tohle byl další z pořadů utužující které měly utužovat diváka v politické uvědomnělosti. Těžko říci jak se to dařilo peoplemetry tehdá ještě nebyly a na to aby lidé rozsvěceli obýváky a měřila se spotřeba proudu jako u kuchaře bylo toto ,,básnické'' tv okénko přeci jen okrajovou záležitostí. * ()
Zajímavosti (2)
- Legendární znělku, která 30 let, neděli co neděli, lákala k chvilce poezie, zkomponoval skladatel Claud Debussy a jmenuje se „Prelude No.8: La fille aux cheveux de lin“ („Dívka s vlasy barvy lnu“). (sator)
Reklama