Kámoš k pohledání

Tak ano, byly tam klasické mouchy současných amerických komedií, ovšem Jason Segel potvrdil svůj status výbornéh komika, Paul Rudd byl až na svou totální neschopnost existence vcelku sympatický a humor většinou v pořádku... Plus pohled do očí Sydneyho psa... Sečteno, podtrženo, jsou to slabší čtyři hvězdičky... (05.10.2010)

Začala jsem se na to dívat, protože to dávali v televizi a jakmile se tam objevil Jason Segel tak jsem tušila, že tenhle film nebude nic pro mě. Nakonec to nebylo tak hrozný, ale kdyby ubrali ty nechutný vtipy a scény tak by to bylo nesrovnatelně lepší. Docela mi tam lezla na nervy postava Zooey, tak nejdřív chce, aby si našel její snoubenec kamaráda a pak jí to vadí. Jednou a znova už ne. 3* (08.09.2012)

Segelovo lehce přitažené, ale přesto pořád reálné hraní mi začíná sedět čím dále tím víc. Průměrné Kámoše k pohledání tenhle sympaťák pozvedl minimálně na sympatický průměr, což u komedie jež jede podle standartů žánru a ničím extra překvapí není vůbec špatné. Po stránce příběhu či zpracování nic extra, ovšem Segelova postava, hlášky a jím vytvořená atmosféra je hodně příjemná. Lepší tři hvězdy. I need to get some fucking friends. (21.01.2010)

FILMOVÁ NOC 2009. Kde je hranice mezi průkopnickým filmem a vlajkovou lodí vlastního subžánru romantických komedií (homosociální bromance) a ozvláštněním schémat a klišé romcomu? V rámci žánru (i subžanru) mírný nadprůměr, který je sympatický tim, že nepodceňuje své postavy a je upřímný, ale v porovnání s jinými sprostými a odrostlejšími komediemi zklamání (jak v porovnání s apatowovskou produkcí, tak předevšim s tou smithovskou). 7/10 (13.06.2009)

Rozhodně to není špatná komedie, tj. nuda zcela určitě nehrozí, příběh je originálně nepravděpodobný, desítky situací notně trapných a ústřední duo patřičně bláznivé... Tím ale bohužel výčet těch největších kladů komedie Kámoš k pohledání končí - za zmínku snad ještě stojí parádní přisprostlý mrzout Jon Favreau a jeho roztomilá postava, kterou si každý rád poblinká. Tak tenhle týpek natočil Iron Mana, wow! Psal-li jsem pak o trapnosti situací, tak zde je patrně nejslabší článek filmu, protože na každou vyvedenou trapnou scénku, která se do příběhu hodí a která je zcela záměrná, vyjdou dvě další, nad kterými jsem jen nevěřícně kroutil hlavou. Krásný příklad je, když se Klaven poprvé začíná více seznamovat s novým kamarádem: některé situace jsou tak debilní a nereálné, že takhle "podivně" si k sobě nemůže najít cestu snad ani párek dementů v Bohnicích: hlášky jsou suché a jako z jiné planety, a oba hlavní hrdinové jakoby rázem měli IQ 50, či si navzájem byli prvními bytostmi, ke kterým kdy na planetě Zemi promluvili. Vážně, tak ubohé to někdy je. Je mi jasné, že v prvních minutách to je účel, ale když se ke konci snímku vedou přihlouplé dialogy a debilní grimasy, je to mimo mísu. Jinak jsem se solidně pobavil, zabil dvě hodiny... (17.08.2009)