My děti ze stanice Zoo

Nepřekvapivý scénář v dnešní době zaujme už jen svým (bohužel) stále velice aktuálním tématem. Jenže ten film je natolik přesvědčivý ve své syrovosti a bezútěšnosti, že vám při jeho sledování bude téměř po celou dobu podobně mizerně jako všem těm na "háčku" závislým nešťastníkům. Smutně nadčasová záležitost, přestože například TRAINSPOTTING nebo REKVIEM ZA SEN jsou (v různých ohledech) výrazně inspirativnější. 70 - 80 % (02.08.2010)

Ty vole, to boli socky. Od scény jak sa prestrelila až po koniec, teda zhruba hodinu, ide o zážitok tak bolestivo depresívny, že z obyčajnej narkoexploitácie, vypotí takmer dokumentárny film. Nechutný, odporný, skutočný, a ešte k tomu s deckami. Až raz budem mať deti ja, schválne im ho pustím. Pre prípad, že by sa nudili. We can be Heroes, just for one day. (14.10.2014)

Můj dvou tisící komentář jsem se rozhodl věnovat právě tomuhle filmu. Knižní předlohu jsem četl dvakrát, ale je tomu už pěkná řádka let. Ve své době jsem na podobných knížkách (jako je My děti ze stanice Zoo, A bude hůř,Toxický squat, Malá Julie dýchá toluen) doslova ujížděl. Knížka je luxusní, totéž se ale nedá říct o filmu. Filmové zpracování má poměrně dlouhou stopáž, ale i tak mi snímek oproti knížce přišel strašně prázdnej. Knižní předloha je prostě jedinečná a mnohem obsáhlejší než to co se vlezlo do filmu. Film prostě zdaleka nemá tu sílu co má knížka. Ale tak je to asi u 90% filmů natočenejch podle knižní předlohy. Kdybych nečetl knížku zřejmě bych šel s hodnocením o hvězdu výš, takhle ale musím porovnávat a tady jasně vítězí knižní podoba. (23.06.2020)

Informace o kvalitě knihy se u nás na konci základky rozšířila jako AIDS v Subsaharské Africe. Nechtěla jsem se zrovna pouštět do detailní konfese narkomanky plnou detailních popisu sexuálních aktivit dětí - mladších než já tehdy. To byla drsná představa. Ovšem to jsem netušila, o co bude drsnější knížka. Přímo masakr. Literární předloha sází spíš na prostý popis bez příkras, film nabídne oživlé pasáže a rozhodně si nebere servítky. Naturalistické jak sviň. Když si Christiane jednu šlehne, stydlivé odvrácení čočky kamery se nekoná. Ve scéně, kdy naprosto zoufale hledá v metru Babs, protože nutně potřebuje další dávku, je vidět, kolik let jí drogy přidaly na těle i duši. Připadalo mi pak, jako kdyby nebyla aktérkou něžného milování ze začátku filmu, už byla prostě v jiné dimenzi. Nelituju přečtení (to byla záležitost „lehnout, číst, spát, číst, číst, číst a rychle dočíst“) ani zhlédnutí filmu. A ani těch 2 euro, které jsem v Berlíně utratila, abych se zajela podívat na Bahnhof Zoo (i dnes depresivní plac), místo abych smejčila po obchodech. Lituju těch, kteří podlehnou. A když jsem ve filmu na diskotéce viděla jednoho chlapce, nahlas jsem vykřikla: „Detlev“. A byl to on! Tvůrci se naprosto trefili do zevnějšku a charakteru z knihy a já už jen tiše sledovala, jak se smutný příběh z neutěšeného Gropiusstadtu mění v nejednu životní tragédii. Morgen entziehe ich. (21.06.2008)

I pres sve stari a uroven informovanosti soucasne evropske spolecnosti, vcetne nasi zemicky, je tento nemecky snimek jednim z nejpusobivejsich i v nasich casech. Knizni predloha je nesrovnatelne intezivnejsi zazitek, i presto se tvurcum neda uprit snaha a pusobivy vysledek. Osobne uz na tento film nemohu koukat, ma tak sklicujici atmosferu, kterou mu Hostel apod. slataniny mohou jen zavidet. (12.05.2006)