My děti ze stanice Zoo

Ač patřím do skupiny lidí, kteří nesrovnávají remaky a ani knižní předlohy, u filmu My děti za stanice Zoo se tomu nemůžu ubránit. Ještě teď cítím ten stísněný pocit, nevolnost, strach z přicházejícího absťáku, bezmocnost matky a deprese, které mi knížka každou kapitolou přivodila. Bohužel filmu se to podařilo jen z části. Deprese mi nepřivodila situace ústředních hrdinů, ale spíše jejich mateřština, která mi vyvolala vzpomínky na moje hodiny německého jazyka a paní Fellerovou, která si jistě v mládí musela též prožít podobný osud, jinak si její povahu nedokážu logicky vysvětlit. Raději ale na tyto kruté vzpomínky zapomeneme a vrátíme se k chudákům feťákům. Od pouhého „Chci to jen zkusit“ až po těžké „Přestanu, nebo umřu“ nás film provede nekompromisně jako v knize osudem 14-leté holčiny, která se kvůli svému chlapci a partě stane závislou na heroinu. Ale bohužel se mu za ty dvě krátké hodiny nepodaří nás zasvětit do všech tajů tohohle osudu. Na jednu stranu nemám co vyčítat, protože filmu se podařilo pořádně mi zvednout žaludek a v hlavě mám stále Christiane a Detleva, i přes tu osekanou verzi (to se mu vyčítat nedá, i když zamrzí), ale u knížky jsem prostě měla divočejší pocity. Přeci jen má u mě film jedno velké plus, dostala jsem díky němu chuť si knížku znovu přečíst :o) (21.06.2010)

Tento film už skutečně nikdy nechci vidět. Na ulicích každý druhý zfetovaný, podél silnic prostitutky, kolem jen šeď, úzkost a spousty zničených životů. My děti se stanice Zoo je kvalitní dílo, ukazuje život takový, jaký opravdu byl a člověk dostane husí kůži a je rád, že nežil v hlavním městě Německa 70. let. (05.12.2008)

Kniha rozhodne podava posobivejsi dojem, ale film na druhej strane cloveku s mensou predstavivostou ukaze, ako sa z ludi, stavaju ludske trosky, pripadne mrtvoly. Je asi len dobre, ze som knihu citala uz pred desiatimi rokmi, pretoze verim, ze by mi film prisiel hned po precitani absolutne zbytocny. Je rok 2009 a chapem, ze tieto filmy uz dnes nikoho nezaujimaju, ale s odstupom casu je "uzasne" sledovat, ako boli narkomani este pred epidemiou AIDS stedri, pri poziciavani ihiel svojim spolufetakom. Je naozaj tragicky smutne, coho vsetkeho su ludia schopni, ked prepadnu svinstvu menom "droga". (01.09.2009)

Ano ... Kdysi, kdesi v Německu existovala typická situace pro příběh Christiane F., což vedlo k napsání úžasné knihy a nakonec natočení i tohoto perfektního filmu, kterému se atmosféru a detail knihy podařilo vystihnout i bez výraznějších naturalističtějších scén. Film zapůsobí zejmíéna na člověka, který knihu zná skoro "nazpaměť", člověk, který ji nečetl, nepostřehne spoustu detailů a souvislostí ... Film působivě vypovídá, jaké to je, když se 13ti leté školačky dostaly pod vliv drogy zvané heroin. Tento film není o drogách, ani kniha nebyla o drogách ... kniha i film jsou o heroinu ... (19.02.2008)

Čakala som lepšie pretavenie knihy do filmu, od polovičky to bolo ale lepšie. Niektoré dôležité časti a vysvetlenia z knihy mi tam chýbali. Je smutné, čo prežila Christiane, smutné, že hodnú chvíľu trvalo, kým sa z toho vyhrabala, a ešte smutnejšie, že sa z toho nikdy nedostala, pretože sama nechcela a život s drogami ju baví. Muzika parádna. (02.09.2015)