Režie:
Uli EdelScénář:
Herman WeigelHudba:
Jürgen KnieperHrají:
Natja Brunckhorst, Thomas Haustein, Jens Kuphal, Rainer Woelk, Jan Georg Effler, Christiane Reichelt, Daniela Jaeger, Kerstin Richter, David Bowie (více)VOD (1)
Obsahy(2)
Třináctiletá Christiane objeví na konci 70. let minulého století v Berlíně diskotékovou scénu a její život se od základů změní. Její noví přátelé berou LSD a heroin. Brzy se i ona sama stane závislou. Ráno chodí do školy a odpoledne se živí jako dětská prostitutka. Místo svobody jí drogy přinášejí jen zkázu a smrt a berou jí některé z nejbližších přátel... V kultovním filmu hraje David Bowie a soundtrack je plný jeho největších hitů. (Cinemax)
(více)Recenze (555)
Snad nejlépe zpracovaný film, který je zaměřený na negativní důsledky užívání drog, život narkomanů celkově - na to, jak ovlivňují své okolí a jaké vztahy jsou vlastně mezi nimi samotnými. Z počátku se film jeví jako hodně amatérský, až je z něj cítit blížící se nuda, která ale nepřijde a místo toho jste vtaženi do depresivního světa narkomanů. Tento svět je tu zobrazen opravdu reálně. Jako člověku, který nemá s drogami žádné zkušenosti a nemá kolem sebe ani lidi, kteří je mají (a jsem opravdu rád) mi přijde podoba filmu naprosto skutečná, žádné přibarvování atd. Vše ještě umocňuje věk hlavních dvou postav. Film přesně ukázal náchylnost dětí k stinné straně společnosti a o to víc v době a v místě, kde byly drogy zřejmě běžnou záležitostí. Spolu s drogovou závislostí přichází nutně problém s penězi a následný nejjednodušší způsob, jak si je opatřit - okrádání rodiny a prostituce. Natja Brunckhorst byla perfektní a její výkon neměl chybu, ač byl odrazem zoufalství a deprese. Uli Edel dokázal natočit přesně takový film, jehož příběh by měl být varováním pro všechny. Těm, kteří nečetli knihu jako já, bych určitě doporučil alespoň film. Sice se ponoříte do špinavých vod lidského života, ale to co vám příběh dá, lze jen těžko popsat pouhými slovy (nutno vidět nebo zažít – to druhé rozhodně nedoporučuju, naopak, výslovně zakazuju!!!!). ()
.„Chtěla jsem vědět jaký to je“. Autobiografický příběh čtrnáctileté narkomanky ze Západního Berlína, který je u nás známější spíš ve své knižní podobě. A kniha byla podle mě i mnohem lepší (asi by se spíš hodilo slovo drsnější nebo působivější ). Přesto je tahle doslova šokující předloha ( i přes značné zkrácení) zfilmována s veškerou tou hrůzou a hnusem jakým svět drog je. Příběh naivní dívenky, která chtěla udělat dojem na kluka a zapadnout do party, aby se z ní stala zoufalá, bolavá bytost věčně štvaná potřebou sehnat něco než přijde další absťák „Jenom jedinkrát.- To říkají všichni“. Pro K212: Film vysílala Česká televize, konkrétně ČT2. ()
Jak jistě všichni ví, příběh je natáčen podle skutečné události, kdy hlavní hrdinka vypovídala o svém životě a formou reportáží. Vše vycházelo nejprve v časopise Stern, později i v knižní podobě. Toto je zfilmovaná verze, a je pěkně drsná a reálná. Přidáme-li v jaké době byl film natočen, pak klobouk dolů před odvahou tvůrců. S knihou filmovou verzi srovnávat nelze, neboť literatura má nespornou výhodu barvitějšího vylíčení. Slovy jde spousta věcí vyjádřit lépe. Proto jsou vždy filmy v tomto ohledu většinou jednodušší. Vysoké hodnocení filmu patří hlavně za autenticitu. Ani v dnešní době si nevybavuji film, který realisticky vykresluje pohled na vývoj závislosti, změnu osobnosti nebo žebříčku hodnot. Herecké výkony jsou dost odstrašující, v dobrém slova smyslu. A za co dávám velké plus je za účinkování Davida Bowieho. ()
Hodnota je vo varovaní, hodnota je v poukázaní na tiene konzumnej spoločnosti, ale že riadne tiene, v Norimberku na stanici som mal sám možnosť vidieť to isté, čo tu vo filme, samé striekačky a feťáky, A to 40 rokov po filme. Tá konzumná spoločnosť prináša tieto neduhy a nejak sa to nerieši. Hodnota je hlavne v tom, čo sa stalo po. Sú to deti a ako dopadli všetky. Nikdy sa už z toho nedostali hoci aj niektoré prežili. Že je Requiem za sen lepší? Filmársky áno, ale je to vymyslený príbeh. Tento dáva hnusný pocit skutočnosti. Na plný počet mu ale chýba trocha viac snaha šokovať. ()
Už je to dlouho, víc než 15 let, co jsem knihu četl, takže srovnávat už vlastně ani nemám co. Ale řekl bych, že i takto působivý film byl jen slabým odvarem toho, co jsem četl a to byla jen slabá kávička v porovnání se skutečností. Každopádně z první půlky filmu na mne dýchla atmosféra konce 70. let, velmi silně. Druhá půle je jiná, stále ta samá léta, ale jen deprese, která se přenesla i na mně. Skláním se před Natjou Brunckhorst, výtečný herecký výkon! Celkově: drsné, ale mohlo být drsnější! ()
Galerie (70)
Zajímavosti (34)
- Napriek tomu, že Christiane Felscherinow bola konzultantkou filmu, v titulkoch filmu ju vôbec neuviedli. (Arsenal83)
- Původně měl film režírovat Roland Klick. Po dlouhých přípravách byl však jen 2 týdny před začátkem natáčení vyhozen kvůli neshodám s producentem Berndem Eichingerem. Poté se režie ujal Uli Edel. (Polinecka)
- Název knihy Christiane F. Wir Kinder vom Bahnhof Zoo (1978) odkazuje na německý název dětské knihy Astrid Lindgren Wir Kinder aus Bullerbü (Alla vi barn i Bullerbyn, 1947). V německy mluvící Evropě je totiž práce švédské spisovatelky chápána skrze tzv. Bullerbü-Syndrom, idealizaci Švédska jako ideální krajiny dětství odehrávajícího se v dřevěných domcích, v blízkosti jezer, lesů, kde jsou všichni plavovlasí, šťastní. Což je v každém ohledu klíčový kontrast k životu dětských narkomanů z okolí berlínského nádraží Zoologischer Garten. V češtině tato asociace není tak zřejmá, protože u nás jsou knihy z dětské série známy pod souhrným názvem Děti z Bullerbynu a kniha Christiane F. jako My děti ze stanice ZOO. (NinadeL)
Reklama