Zombieland

Zombieland si len tak niekde začne a skončí. Chýba mu pevnejšia kostra. Ale postavy sú sympatické a pracuje s nimi, rovnako ako sa hrajká s efektnými spomalovačkami. Príjemná oddychovka, ale Zack Snyder bol odvážnejší a ostrejší. Čo sa v zombie subžánri vypláca. (14.12.2009)

Další z naprosto ulítlých zombie komedií, které se poslední dobou začali množit jak na běžícím pásu. No a jak popsat příběh ? -- Woody hledá buchtičky, Murray se líčí jako zombie. Van Hallen je zombie a běhá po Hollywoodu, no a na konec Emma a její sestra jedou do zábavního parku na houpačky v Hammeru, kterej našli plnej zbraní. Gagy a herecké obsazení, a kurz přežití v Zombielandu jsou dobré, ovšem co mě trošku vadilo byl nesmyslný nápad jed do lunaparku se pohoupat a povozit, když všude běhaj zombíci. (07.12.2009)

Jaké tři hodnoty jsou pro každého zdravého a úspěšného muže v životě nejdůležitější? Je to kamarádství, ženy a práce; či, chceme-li jít k podstatě věci, homosexuální, heterosexuální a asexuální láska k věcem a lidem kolem nás. Hlavní hrdina Zombielandu, ostýchavý geek, ani jedno z trojího nemá, nicméně postupně vše nabývá: kamaráda nalezne ve Woody Harrelsonovi, ženu v Emmě Stone a práci v zabíjení zombíků. Zombieland zcela jistě není typickým hororem, žánrem, který zpravidla odráží noční můry v dobách hospodářských a společenských krizí (kapitalisté jako upíři z Drákuly vysávající dělníky za Velké hospodářské krize, nebo zmutované monstrum Godzilla zrozené z hirošimských traumat), nýbrž do sebe zapouzdřeným a z důvodu geekova pobývání ve virtuálním prostoru s realitou rozkmotřeným filmem, vykreslujícím iniciační fázi puberťáka na přechodu k dospělosti, tj. psychologický vývoj postavy, která se z outsidera stává insiderem. Zombieland, ona bezútěšná provizorní krajina, není pro hlavní postavu noční můrou, ale splněným snem, který si osobně vyprojektoval, včetně „desatera“ pro NE-přežití ostatních, a který přes ichformu kontroluje: disneylandem, ve kterém se přemisťuje mezi různými druhy umělých atrakcí, potká komiksového hrdinu a sám přebírá vlastnosti kreslených postaviček. Závěrečná sekvence v zábavným parku je pak takzvanou „mise en abyme“, kdy určitá minimální část díla zobrazuje a odráží jeho celek. Zombieland představuje extrémně nevybíravou podobu vzdoru mládeže vůči dospělým a světu vůbec: perverzní fantasii, v níž jsou svévolně jednající autority svrženy a suverénem se stává každý jednotlivec sám pro sebe, jak s tím např. počítá Kantova etika, díky čemuž nemusí mladík soupeřit o dívku a kamarády s ostatními, protože jsou k jeho radosti všichni mrtví, počítaje v to i ostrahu kvelbu. (-spoiler-) Žánrový předěl mezi komedií a hororem opisuje geekův osobní předěl mezi simulací a životem; vypořádání se s fobiemi mezi sebou však oba vztahy prohazuje: konečně je život krásný a smysluplný a nedávné geekovské vegetování snad nadobro zmizelým hororem. (06.11.2009)

Extrémně vtipná honba za krémovou buchtičkou, během níž se najde čas nejen na střílení zombíků, ale i na rady do života a jednu strašně milou romanci, kvůli níž mám chuť přihodit i "pátý pěticíp". Možná po druhém zhlédnutím. Zatím silné čtyři a spousta hezkých vzpomínek na ne úplně typickou zombie komedii s tunou odkazů, sexy Emmou Stone a famózním Eisenbergem, který útočí na post sympaťáka sezóny. P.S.: Druhé zhlédnutí rozhodlo. (05.11.2009)

Zombielandu jsem se v době jeho uvedení do kin vyhnul s tím, že jsem nepředpokládal žádný zázrak a po jeho zhlédnutí se mi ten pocit do puntíku potvrdil. Tento film je dobré konfrontovat s britským Soumrakem mrtvých. Je koneckonců jak žánrově, tak tématicky o tomtéž. Z té konfrontace je zřejmé, proč americká kinematografie tak úspěšně válcuje své konkurenty. Má totiž dokonale zvládnutý marketing a i průměrné zboží dokáže prodat jako exkluzivní záležitost. I když Soumrak mrtvých je mnohem vyspělejší a chytřejší podívaná, mají oba filmy totožné hodnocení a Zombieland s přehledem vede v počtu diváků. Suma sumárum jde o průměrnou záležitost a jeden z četných případů, kde to funkční obsahuje trailer a podstatná část filmu je vyplněná pouhou vatou. Fajn je prvních deset minut, které nasadí slušné tempo a nastiňují pravidla, kterými se hlavní hrdina řídí v touze přežít řádění zombíků. Pak film upadne do rutiny, kterou několikrát přeruší dobrý gag, jako je likvidace krvelačného zombíka piánem nebo rolička Billa Murraye s jeho nedůstojným koncem. Na filmu je taky znát zřetelná snaha prodat film teenagerskému publiku jako cílové skupině, takže snímek vedle hororové parodie používá i prvky teenagerské komedie. Fleischerův film má obrovsky nevyužitý potenciál, protože téma umožňovalo nespočet gagů a komických situací. Celkový dojem: 50 %. (17.04.2010)