Nickyho rodina

Dokonalý emocionální výplach duše s lehce nedotaženou formální stránkou. Hrané scénky působí místy nevkusně, někdy (doufám, že nezáměrně) až vtipně, popisky událostí mi připomínají videa teenagerů z youtube (aneb tribut tomu a tomu) a závěr se nese v příliš didaktickém stylu. A já si říkám, proč jsem si o tom raději nepřečetla. (vlastně to byla taková ždímačka á la pošta pro pana Wintona) (06.03.2012)

Mináč zkouší prodat skoro stejný příběh už nejméně potřetí a tentokrát ne tak dobře. Záběry, které použil i v lepší Síle lidskosti, mají pořád stejnou sílu, ke konci se ale film protahuje a snaží se až moc dojmout. Hrané pasáže (dohromady mají tak 10 minut) jsou pak naprosto zbytečné, a podezírám Mináče, že je tam dal jen, aby mohla být na plakátu Issová. (25.07.2011)

Nikolas Winton je veľký človek. O záchrane stoviek detí z Československa mlčal desiatky rokov a kniha s menami a fotografiami zachránených detí zapadala prachom na povale. Nebyť jeho ženy, ktorá ju objavila a dala svetu vedieť, by sme o ňom možno nikdy nepočuli. Film ma dojal v mnohých momentoch, no asi najviac pri stretnutí so zachránenými v živom TV prenose. Človeka, ktorý je stelesnením ľudskosti, by mal poznať celý svet. Nie preto, aby bol slávny, ale aby sa neopakovali smutné vojnové časy a hlavne aby sa našlo oveľa viac podobných, obetavých ľudí, pre prípad, keby nebodaj prišli. Pri scéne, kde krája tortu s nápisom "100", sa ani nechce veriť, akého veku sa dožil. Kiežby žil večne... Pochvalu si zaslúži i režisér, ktorý vďaka filmom o pánovi Wintonovi mnohým rozšíril obzory a dal vedieť všetkým, ktorí ani netušili... 80%. (27.03.2012)

Nikdy jsem si nemyslela, že někdy půjdu do kina na dokument, byť by šlo o hraný dokument. Dnes jsem to udělala a nestačil mi jeden kapesník. Nebyla jsem jediná komu se koulely slzy po tváři. Pane Mináč, já Vám za tento dokument děkuju. Nicholase Wintona jsem dlouho rozebírala se svou babičkou. Od ní jsem se dozvěděla, že její sousedka je jedním ze zachráněných dětí. (05.02.2011)

Nickyho rodina je dokument ktorého sila nie je vo filmovej kvalite. Má až televízny nádych, no to nie je vôbec podstatné. Podstatná je myšlienka ktorú nesie. Bol som na špeciálnej študentskej premiére, kde sa zúčastnili aj zachránené deti. Film a celý príbeh okolo neho sa mi naozaj dostal pod kožu a začal som zase na chvíľu veriť, že svet nie je až také prehnité miesto. Krásne. (15.06.2011)