Nickyho rodina

Teší ma, že CT2 a STV2 tento film pustili v TV. Vďaka tomu som ho videl. Chcel som ho vidieť už od kedy som sa o ňom dopočul. No tak podme na to. Nedá sa to považovať za film. Toto je hraný dokument. Musím povedať, že som už videl aj lepšie spracovania, toto je taky priemer ( možno jemný podpriemer ). Tento snímok by som rozdelil na tri časti : prvá polovica, prvá štvrtina a druhá štvrtina. Prvá polovica je od začiatku po koniec vojny. Tam sa človek aj niečo dozvie, uvidí aj okatú Issovú, krásne nemecké uniformy a tak ďalej. Tá prvá polovica ma ešte aký taký spád, síce maličkú ale predsa iskričku. Potom príde nepochopiteľný zlom, ked z vojny ukážu 15 sekúnd a ideme ďalej. Prechádzame do tej už spomínanej prvej štvrtiny. Tam to už naberá známky podpriemeru. Povojnové spracovanie začína nudiť, dochádza k opakovaniu a sentimentality tam je požehnane. No a klinec do rakvy je posledná štvrtina, kde to je čistý odpad, Kambodža a zase len odpad. Ano, Winton si zaslúži uznanie za to čo spravil, ale môj názor si radšej nechám pre seba. Nebyť toho konca, bolo by hodnotenie vyššie. Takto je to len priemerne spracovaný hraný dokument, s archívnymi zábermi a opakovaným námetom. 3 z 5 (01.01.2013)

Výborný televizní dokument, který se nějakým nedopatřením ocitl v kinech. Pro diváky, kteří viděli Mináčův dokument o Nicholasi Wintonovi, bude začátek jen takovým zkráceným opakováním. To hlavní ovšem přijde potom. A to rozhodně stojí za vidění i zamyšlení. Zážitek v kině ovšem notně kazí příšerné provedení českého dabingu, které bude určitě bezproblémově přijaté při uvedení na televizních obrazovkách, ale v kinech působí jako amatérská fušeřina. Proto je má rada následující: počkejte, až to budou vysílat v televizi! (28.02.2011)

Možná už by to chtělo změnit téma, pane režisér... :-/ Síla lidskosti byla skvělá, ale tady se nic nového nedozvíme - mluví tu stejní lidé, nechybí scéna s Wintonem a jeho dětmi - důchodci... Snad jediný rozdíl oproti dřívějšímu filmu je obsazení Kláry Issové - a ani ta se na plátně moc neohřeje. Palec dolů... Navíc nemyslím, že je to nejvhodnější závěrečný film festivalu - do letního kina by se hodilo něco trochu rozvernějšího :-( (12.07.2011)

(46. MFF KV / závěrečný film - letní kino). Ten nejsilnější zážitek mě čekal na závěr festivalu. Viděno naštěstí v originálním znění s titulky (dabovaný trailer do češtiny vypadá opravdu hrozivě). Kombinace dokumentu, hraných scén a archivních filmových záznamů mě mile překvapila a působila naprosto přirozeně. Jeden z mnoha momentů, který mě dostal: ,, ... Po příjezdu do Osvětimi je hned poslali do plynu. Když se svlékali, ve vězeňském komandu, které mělo na starosti odklízení mrtvol, pracoval jejich rodinný přítel. Ten paní Weberové řekl: "Toto je plynová komora. Prosím, až budete uvnitř, sedněte si do kouta a začněte zpívat, při zpěvu se více nadýcháte plynu a zemřete rychleji, a ne s takovými bolestmi." A ona s dětmi v té plynové komoře začala zpívat Wiegalu – ukolébavku, kterou napsala v Terezíně ...,, / Hodnocení: 90%. (15.07.2011)

LFŠ 2011 ... Na závěr festivalu bohužel ohromné zklamání. Dokument neobsahuje vůbec nic, co bych už z desítek dalších dokumentů nevěděl, od Síly lidskosti se téměř vůbec neliší (Matej Mináč má zřejmě trochu problémy s inspirací) a zpracování také není nic z čeho bych si sedl na zadek. Po celou dobu promítání jsem si připadal jak na školní projekci, v lepším případě jako při sledování dokumentu z nějakého cyklu na ČT1. Nápisy typu "Druhá světová válka začala 1. září 1939", následované asi 15 vteřinami bitevních záběrů a posléze strohé info, že válka skončila dělají z diváka tak trošku blbečka. Kromě toho byl film protknut celkem dementním střihem. Vrchol nevkusu však rozjela až druhá polovina filmu, která má informační hodnotu hyperbolicky se blížící nule. Výpovědi lidí, popisujících pusinky v kině, nebo neustále opakujících jak sir Winton vymýšlí pořád nějaké skopičiny...achjo...neříkám že podobné věci do filmu nepatří, ale založit na nich celý poválečný vývoj? Korunu nicméně všemu nasadila poslední čtvrthodinka, protože Kambodža, obrázky zubožených afrických dětí a spousta vřískajících harantů z celého světa, vše podbarvené Bambini di Praga... já se ptám proč. Co jsem udělal, abych musel vytrpět takový kýč a patos. Nicméně abych nebyl až příliš krutý - dokument jako takový to zas tak tragický není. Klade si však nesmyslně velké ambice (možná že oprávněně, vzhledem k většinové reakci publika, co já vím) a hlavně se šíleně, ale šíleně opakuje...Mináč natočil podruhé to samé, jen přidal Issovou a okořenil to Kambodžou. Ne, díky. (02.08.2011)