Nickyho rodina

Po školním představení najednou v kinosále zavládno nezvyklé ticho. A když i po čtvrt hodině slyšíte spolužáky bavící se se zájmem o tom, co viděli, tak si musíte říct, že tento dokument splnil základní předpoklad, jaký dokument má mít: zaujmout a rozproudit debatu. Až na několim scén vystřižených z Nicholas Winton: Síla lidskosti a několik stejných historek, které se dají prominout se jedná o velmi zdařilé dílko, které ještě upevnují hrané scény, které dodávají na autentičnosti. Plus konec filmu, který přesahuje rámec WW II a ukazuje nám, že pan Winton dnes dokáže i na dálku a pouze v myšlenkách lidí podporovat snahy o zlepšení života mnoha obyvatel celého světa. Pro mě jasné 4 hvězdičky. (23.03.2011)

Toto nie je hodnotiteľné. Je to najsilnejší príbeh 20-teho storočia, aký poznám, okrem Matky Terezy, Maximilána Kolbeho... Pamätám na dokument "Sila ľudskosti", ktorý sa ma veľmi silno dotkol. Toto je rozprávanie niekoľkých Nickyho zachránených detí. Ich príbehy, ktoré vás chytajú za srdce. Už len kvôli staručkému sirovi Wintonovi sa oplatilo pozerať. Vyžarovala z neho neuveriteľná láska k ľuďom a rovnaká dávka skromnosti. Pri spoznávaní takýchto príbehov známych, ale aj neznámych ľudí z môjho okolia, ma občas chytí optimistický pocit, že ľudstvo ešte nie je celkom stratené. (08.05.2020)

Absolutní počet hvězd - ani ne tak za znovuuvedení dnes již známé historie (byť je nasnímána a sestavena z historických i dotáčkových snímků velmi dobře), jako za emoční pecku v podobě - cynikové prominou - lavinovitě se šířící lásky, porozumění a chuti pomoci, kterou vyvolal jeden jediný člověk, který prostě jen nechtěl přihlížet. Otevírá také další, palčivou a hořkou otázku: když v titulcích pod "mluvícími hlavami" vidíme, že snad ani jedno z Wintonových dětí neskončilo na pracáku (jsou to fyzikové, bankéři, vědci, šéfové nadací...), nelze nezačít uvažovat nad tím, kolik úžasných lidí jsme nemohli poznat a užít jejich práce, protože už jako děti prolétli komínem... (15.03.2012)

LFŠ 2011: No, nepoznal som veľmi tento príbeh predtým, než som videl dokument. Aj sa mi vcelku páčil, no samotná diskusia s tvorcami filmu, ktorá bola dosť veľkým fiaskom a slová od známych, ktorí opisujú film, ako takmer kópiu dokumentu, čo Nickyho rodine predchádzal s tým, že boli tam naviac veci, ktoré boli úplne nepodstatné ma donútili znížiť moje hodnotenie. (31.07.2011)

Několik okamžiků ze začátku jsem pocítila lehký neklid, aby se tento dokumentární snímek nenesl v duchu diváckého hraní na city. Pak se příběh začal rozvíjet, kvést a sunout dopředu a já si uvědomila, že v případě skutků a odvahy Nicholase Wintona, je jakékoliv případné melodrama či patos rozhodně povoleno. Ve spoustě pasážích jsem měla co dělat, abych zadržela slzy. Nějak se mi při sledování nechtělo se poddávat emocím, tak jsem nakonec svou tvář udržela suchou, avšak oči jsem skoro měla v slzavém závoji. Je neuvěřitelné, že člověk, o jehož hrdinských činech by se možná svět nikdy nedozvěděl, inspiruje dodnes takovou spoustu lidí v odhodlání pomáhat druhým, co vše pro různé skupiny lidí a z různých oblastí dělají. Muž, jehož činy, teprve až s postupem času dokázaly ukázat svou moc. Vytvořily nová pouta, rodiny, spojily tisíce lidí. To, že o svých skutcích nikomu neřekl, snad je i skrýval, ukazuje, jak je Winton nebývale skromný a čestný člověk. On sebe sám nepovažuje za hrdinu, většina lidí ho však ano. Nejen proto, co dokázal, ale i proto, co tím pomohlo vytvořit do budoucna pro spousty lidí. Byla jsem dojata. O panu Wintonovi jsem již zhlédla dokument Síla lidskosti, ale tento film mě emocionálně zasáhl více. (17.03.2012)