Nickyho rodina

Nickyho rodina je dokument ktorého sila nie je vo filmovej kvalite. Má až televízny nádych, no to nie je vôbec podstatné. Podstatná je myšlienka ktorú nesie. Bol som na špeciálnej študentskej premiére, kde sa zúčastnili aj zachránené deti. Film a celý príbeh okolo neho sa mi naozaj dostal pod kožu a začal som zase na chvíľu veriť, že svet nie je až také prehnité miesto. Krásne. (15.06.2011)

Veľmi silný dokument o kontraste hrôz a ľudskosti a o chlapíkovi a jeho fantastických hrdinských činoch. Naozaj odporúčam, keď chcete vedieť niečo o tom človeku a aj o vtedajších udalostiach. Dokument je však veľmi podivný, nemá tú správnu atmosféru a nepodáva tie informácie, ktoré by som chcel počuť. Je svojský, ale dobrý. (04.09.2012)

Na tenhle dokument jsem se hodně měsíců těšit, protože jen málo lidí na světě obdivuju tak, jako sira Nicholase. Ve filmu je nejdřív, ať už dokumentárně nebo i hraně, představen Wintonův počin téměř do detailů. Po té se dokument více věnuje osudům zachráněných židovských dětí po desítkách let od zachránění. O tom, jak je příběh Wintona inspiroval především k pomáháním druhým nebo i jiné bohulibé činnosti. Film obsahuje i komentář zachráněných dětí a jejich paměti z oněch osudných dob, stejně tak se i dozvíme, jak se daří skomnému hrdinovi Wintonovi dnes. Líbilo se mi to moc. (11.06.2011)

Videl som oba predchádzajúce Mináčove filmy a nie je mi celkom jasné, prečo považoval za nutné nakrútiť ešte NIckyho rodinu, keď mu bolo jasné, že nič iné ako kompilát predchádzajúceho z toho nevznikne. Nickyho rodina je dobre nakrúteným dokumentom. Hrané pasáže nepôsobia násilne, myšlienkou vzájomnosti zachránených detí je predchnutý celý film. Pre diváka, ktorý nevidel predchádzajúce dva Mináčove filmy môže byť Nickyho rodina silným zážitkom. (06.08.2014)

LFŠ 2011 ... Na závěr festivalu bohužel ohromné zklamání. Dokument neobsahuje vůbec nic, co bych už z desítek dalších dokumentů nevěděl, od Síly lidskosti se téměř vůbec neliší (Matej Mináč má zřejmě trochu problémy s inspirací) a zpracování také není nic z čeho bych si sedl na zadek. Po celou dobu promítání jsem si připadal jak na školní projekci, v lepším případě jako při sledování dokumentu z nějakého cyklu na ČT1. Nápisy typu "Druhá světová válka začala 1. září 1939", následované asi 15 vteřinami bitevních záběrů a posléze strohé info, že válka skončila dělají z diváka tak trošku blbečka. Kromě toho byl film protknut celkem dementním střihem. Vrchol nevkusu však rozjela až druhá polovina filmu, která má informační hodnotu hyperbolicky se blížící nule. Výpovědi lidí, popisujících pusinky v kině, nebo neustále opakujících jak sir Winton vymýšlí pořád nějaké skopičiny...achjo...neříkám že podobné věci do filmu nepatří, ale založit na nich celý poválečný vývoj? Korunu nicméně všemu nasadila poslední čtvrthodinka, protože Kambodža, obrázky zubožených afrických dětí a spousta vřískajících harantů z celého světa, vše podbarvené Bambini di Praga... já se ptám proč. Co jsem udělal, abych musel vytrpět takový kýč a patos. Nicméně abych nebyl až příliš krutý - dokument jako takový to zas tak tragický není. Klade si však nesmyslně velké ambice (možná že oprávněně, vzhledem k většinové reakci publika, co já vím) a hlavně se šíleně, ale šíleně opakuje...Mináč natočil podruhé to samé, jen přidal Issovou a okořenil to Kambodžou. Ne, díky. (02.08.2011)