Chi bi xia: Jue zhan tian xia

Co prvy diel predstavil a naznacil, dvoja skvelo posilnuje a dokoncuje a . Druhy diel sa k prvemu ma podobne ako Tarantinov diptych o Neveste. Po hravej jednotke prichadza dvojka, ktora sice konci epickou megabitkou, ovsem pred nou ide hlavne o charaktery a vojensku taktiku v zintenzivnenom podani oproti prvej casti. Aj vedlajsie postavy dostavaju viac doleziteho priestoru. Vizualna poetika (nielen) pohybov a akcie je snad este viac typicky Woovska, aj napriek tomu, ze si reziser od svojich narodnych kolegov (hlavne Zhanga) poziciava prekvapivo castejsie nez som cakal. 8-9/10 (22.02.2009)

Red Cliff drinking game: předěl mezi scénami řešený jako přeseknutí plátna – 1 panák; Takeši Kaneširo se oduševněle ovívá sokolím křídlem – 1 panák; Vicky Zhao účinkuje jako comical relief – 1 tuplák piva za zkostnatělý sexismus; Chang Cheh se tváří zasmušile – 1 panák; Šidó Nakamura má drsňácky zvednutý ret po vzoru Rockyho Balboy – 1 panák; zrychlené pohyby mraků – dorazí se flaška a načne se nová; záporáci vymyslí taktiku, ale aliance hrdinů v paralelní montáži dostane vnuknutí na protitaktiku – 1 panák a další, když hrdinové slovně vysvětlí, co už je dávno jasné a co bylo ukázané v názorné ilustraci; někdo připravuje čaj – kolektivně se vyžahne flaška laciného bolehlavu z asijské tržnice za exotické klišé; vojenský útvar vyvíjí evidentně samoúčelnou činnost čistě proto, aby se v záběru dělo něco epického – jedna kapka za každého vojáka. Podobně by šlo ve výčtu povrchních efektností pokračovat ještě dlouho, ale už tak to jen v první třetině filmu hraničí se smrtelnou otravou alkoholem. Kdyby to bylo jen schematické a povrchní, byla by to sranda, ale tohle je navíc midcult jak prase. (12.06.2009)

Aj keď sa v podstate jedná o naťahované zavŕšenie príbehu, tento film na mňa pôsobil oveľa kompaktnejším a celkove kvalitnejším dojmom. Jedná sa o vrcholne profesionálne dielo so skvelou atmosférou a epickými bojovými scénami. John Woo je si zaslúži uznanie, že úspešne ukočíroval takýto gigantický projekt. (14.04.2009)

Jestliže se Johnův návrat z dobrovolného vyhnanství nesl již v prvním partu v neuvěřitelně omračujícím stylu, ze kterého mi spadla čelist během několika málo obrazů (navíc podbarvených jímavou hudbou Tara Iwashira), tak teprve druhým poločasem svého epického diptychu rozšiřuje slovníkové definice pojmů jako maximalismus, megalománie a opulentnost o proporce dosud netušené. Dá se říci, že Red Cliff je dílo fenomenální v každém ohledu, ale v podobných prohlášeních bych raději zůstal při povrchu zemském a nesnažil se obalamutit gravitaci jako neporazitelný čínský válečník. Předně by se dala vytýkat značná eklektičnost v užitých "tricích" (viz kamera letící s šípy apod.), které evokují snad všechny významné čínské historické eposy posledních let (obsahem a důrazem na taktiku ponejvíce Válku rozumu a cti, třebaže Red Cliff je - dle rozcestníků wooovské cesty - větší melodrama). Divák se k tomu může postavit dvojím způsobem: buď ho to odradí a rozladí, nebo naopak potěší a bude obě dvě části vnímat jako syntax postupů pro daný žánr a zem původu typických. Na obhajobu však musím poznamenat, že přes všechen efektní balast (který stejně zbožňuji) je Red Cliff dostatečně "wooovský" na to, aby naplnil očekávání každého, kdo se s oblibou rochní v detailech režijního rukopisu. Já mám ve svém postoji jasno. A jak se k tomu postavíte vy? :) // Největší změnou oproti prvnímu dílu je snížení počtu projevů solitérního "wu-xia" heroismu na nutné minimum. // K plné spokojenosti mi, čistě pro srovnání, chybí pouze znalost Wooových starších a méně známých "šermířských" a kung-fu snímků. (02.04.2009)

V podstatě totéž jako první díl, opět je tu kladenej důraz víc na taktizování, strategie nebo lsti místo na bitvy, což při Woově perfektní režii a hereckých výkonech Tonyho Leunga nebo Kaneshira zase tolik nevadí a navíc to je podle mě přehlednější, propracovanější, postavy jsou jasnější a vizuální stránka hodně zajímavá, ale přece jenom čekat v přepočtu i s prvním dílem na závěrečnou bitvu téměř 4 hodiny, to je fakt moc a krom toho bych po takovým čekání očekával něco daleko monumentálnějšího, ale naštěstí díky Woově velkýmu smyslu pro dokonalý vizuální ztvárnění každičkýho záběru to působí i tak úžasně nádherně, i když se nejedná o žádnou převratnou bitvu, obzvlášť ten ohnivej podkres je perfektní. Celkově Woo svůj první velkofilm zvlád celkem s přehledem a někdo, kdo upřednostňuje děj a taktizování namísto bitev a soubojů, bude asi absolutně spokojenej, ale mě Woo úplně neuspokojil (13.03.2009)