Studio Kamarád

Na Slovensku sme mali najskôr Dancúľa a potom Kuka. Spolu s nimi to dlhé roky ťahala Patrícia Jariabková. Každú nedeľu ráno uvádzali pásmo rozprávok pre najmenších divákov. Málo kedy som si ich nechal ujsť. Avšak česká obdoba tejto detskej relácie šla vtedy úplne mimo mňa. Chlpatý hlupáci Jú a Hele a ich ďalší podivní kolegovia sa mi vôbec nepáčili. Bol som jednoducho odchovaný na niečom trocha inom. "Studio Kamarád" ma nezaujímalo. ** (26.05.2013)

Hrůza a děs 2011-2012, Studio trapárna. Naprosto trapní moderátoři nebo co to bylo, kteří působí jak ty nejvymaštěnější lidi na světě! A na tohle se mají dnešní děti koukat? Jediné co na tom šlo byly pohádky, ale to je kapitola úplně jiná. Nechci nějak strhávat dřívější studio. ( Hodnocení: 5/10 ) (06.05.2012)

Studio kamarád bylo jasným bodem každé neděle pokud člověk jako dítko někam s rodiči nejel. A ctili jej i babičky, které jinak hned po pořadu vyháněly dětičky ven na vzduch nebo na procházky.  Díky tomuto pořadu měla řada rodičů možnost se o víkendu trochu dospat, protože odrostlejší dětičky zvládnuvší si už samotné zapnout všechny ty televizory značek Tesla, Selena nebo Rubín se uměly vzbudit na čas. Pak už jen stačilo potichu  zmizet v obývacích pokojích před televizní obrazovky ještě pěkně v pyžamu, zachumlat se do heboučké larisy a koukat ... Je zajímavé, že si vybavím jakoukoliv socialistickou znělku tehdejších pořadů a to nejen pro děti, ale znělku Studia kamarád si nevybavuji.  Když jsem si jí pustil na ytb, vůbec mi to nic neříkalo...  Studio kamarád byl hlavně Jiří Chalupa, který mu opravdu vtiskl kus sebe a posunul tento pořad ještě někam dál. Ten se mi vybaví jako první a pak hned v závěsu samozřejmě Jů a Hele se svým - ahoj kamarádi! Máme vás rádi ! S hlasy pana Lábuse a Jiráka.  No a samozřejmě všichni ti černí loutkoherci míhající se černým pozadím studia držíc v rukách tryskomyšku nebo zlouna Mufa Supermufa. Časem přibyl i Hary šoumen dabovaný panem Cízlerem. A to vše byo zarámováno tehdy mnou ne tak oceňovanými (o to ale dnes více) kulisami a kresbami úžasného výtvarníka pana Stanislava Holého. Různá vyprávění a blbnutí Mufa s Jůheláky sice bavilo, ale vždy jsem se nejvíce těšil na pohádky, Malý televizní kabaret a pravidelný seriál v závěru. Arabela, Létající čestmír, Křeček v noční košili atd... Úžasný čas tehdy... Je zajímavé, že se pak kouzlo vytratilo. Objevili se novímoderátoři i nové figury např. pták Čau, ale to už nebavilo. On byl člověk už i trochu starší, takže je pochopitelné, že měl jiné zájmy. Zajímalo by mne ale zda na ty pozdější malé diváky mělo stejný účinek jako na nás co jsme jej sledovali ještě černobíle v úplných začátcích. Žádnou ideologii či propagandu režimu si nevybavuji, byť i tam nejspíše soudruzi zvolna tlačili na pilu už i u těch nejmenších diváků... Ze sentimentu přihazuji pátou hvězdičku. * * * * * (05.01.2022)

Výtvarná stránka byla moc fajn, chvílemi pro Studio Kamarád psali i velmi nadaní lidé, hráli tam schopní a populární herci, ale ten původní ideologický záměr nelze úplně přehlédnout. Snaha označit dospěláky za nepřátele, kteří jsou hloupí a mají svůj svět (chodí v neděli dopoledne do kostela, místo, aby zasedli s námi k bedně - věřte - ten vysílací čas vážně nebyla náhoda), byla vyloženě obludná. (02.01.2011)

nostalgických 5* naopak od sobotní Pionýrské Vlaštovky jsem nedělní rána se Studiem Kamarád měl rád. Rozhodně to byla většina zábava a společnost s Jů, Helem a Mufem byla příjemná. K tomu nějaká pohádka či dětský seriál. Nezapomenutelná byla i výtvarná stránka Stanislava Holého, jehož veselé a barevné obrázky byly všude kolem. Prostě kultovní pořad České televize spojený s naší generací. Je fajn, že některé postavičky přežili až do dnešní doby a vystupují na Déčku, i když nevím jak jsou populární u současných dětí, protože ty mají mnohem větší výběr než jsme měli my. [ ATMOSFÉRA: 2 /// TEMPO: 1 /// ORIGINALITA: 2 /// NÁLADA: 2 /// STYL: 2 (3*MAX) ] (26.06.2024)