Studio Kamarád

Výtvarná stránka byla moc fajn, chvílemi pro Studio Kamarád psali i velmi nadaní lidé, hráli tam schopní a populární herci, ale ten původní ideologický záměr nelze úplně přehlédnout. Snaha označit dospěláky za nepřátele, kteří jsou hloupí a mají svůj svět (chodí v neděli dopoledne do kostela, místo, aby zasedli s námi k bedně - věřte - ten vysílací čas vážně nebyla náhoda), byla vyloženě obludná. (02.01.2011)

Předpokládám, že se má hodnotit pouze "vata" mezi jednotlivými pohádkami, tj. vystoupení Jů a Hele a ostatních stvoření vč. Jirky Chalupy. Je velkou chybou, když si autoři dětských pořadů (knížek, filmů) myslí, že děti vyžadují, aby postavy byly naivní, aby si vymýšlely všelijaké přiblblé teorie, jak okolní svět funguje. Tyto teorie přijdou roztomilé tak maximálně některým dospělým, děti je naopak odhalí jako vrcholně hloupé. Alespoň tak soudím ze své vlastní zkušenosti. Mě v dětství vždycky otravovalo, jak Jů a Hele zdlouhavě řeší a rozebírají nějaké situace, které byly za prvé povětšinou nereálné a za druhé už dítě v mateřské školce vědělo, jak se v nich správně zachovat. Také tomuto pořadu patří poněkud smutná sláva za sestrojení slova "dospělák", které jsem nesnášel už jako dítě a s přibývajícím věkem se má animozita k němu rozhodně nesnižuje. (23.07.2012)

Pásmo pohádek a hlavně loutek od Vidlaře je nezapomenutelné. Kdysi jsem dokonce štval ostatní členy rodiny tím, jak jsem neustále jako dítě poukazoval na to, kdy je vidět vodič loutky a kdy ne. Později se na to všichni přestali dívat, protože mě měli nad hlavu. Kvalita šla rapidně dolů a kouzlo pohádkového pásma opadlo s přibývajícím věkem. Až nedávno jsem zjistil, že legendární Chalupa pořád na tom pořadu dělá a vypadá stejně jako před X lety. 60% (12.04.2012)

Studio kamarád bylo jasným bodem každé neděle pokud člověk jako dítko někam s rodiči nejel. A ctili jej i babičky, které jinak hned po pořadu vyháněly dětičky ven na vzduch nebo na procházky.  Díky tomuto pořadu měla řada rodičů možnost se o víkendu trochu dospat, protože odrostlejší dětičky zvládnuvší si už samotné zapnout všechny ty televizory značek Tesla, Selena nebo Rubín se uměly vzbudit na čas. Pak už jen stačilo potichu  zmizet v obývacích pokojích před televizní obrazovky ještě pěkně v pyžamu, zachumlat se do heboučké larisy a koukat ... Je zajímavé, že si vybavím jakoukoliv socialistickou znělku tehdejších pořadů a to nejen pro děti, ale znělku Studia kamarád si nevybavuji.  Když jsem si jí pustil na ytb, vůbec mi to nic neříkalo...  Studio kamarád byl hlavně Jiří Chalupa, který mu opravdu vtiskl kus sebe a posunul tento pořad ještě někam dál. Ten se mi vybaví jako první a pak hned v závěsu samozřejmě Jů a Hele se svým - ahoj kamarádi! Máme vás rádi ! S hlasy pana Lábuse a Jiráka.  No a samozřejmě všichni ti černí loutkoherci míhající se černým pozadím studia držíc v rukách tryskomyšku nebo zlouna Mufa Supermufa. Časem přibyl i Hary šoumen dabovaný panem Cízlerem. A to vše byo zarámováno tehdy mnou ne tak oceňovanými (o to ale dnes více) kulisami a kresbami úžasného výtvarníka pana Stanislava Holého. Různá vyprávění a blbnutí Mufa s Jůheláky sice bavilo, ale vždy jsem se nejvíce těšil na pohádky, Malý televizní kabaret a pravidelný seriál v závěru. Arabela, Létající čestmír, Křeček v noční košili atd... Úžasný čas tehdy... Je zajímavé, že se pak kouzlo vytratilo. Objevili se novímoderátoři i nové figury např. pták Čau, ale to už nebavilo. On byl člověk už i trochu starší, takže je pochopitelné, že měl jiné zájmy. Zajímalo by mne ale zda na ty pozdější malé diváky mělo stejný účinek jako na nás co jsme jej sledovali ještě černobíle v úplných začátcích. Žádnou ideologii či propagandu režimu si nevybavuji, byť i tam nejspíše soudruzi zvolna tlačili na pilu už i u těch nejmenších diváků... Ze sentimentu přihazuji pátou hvězdičku. * * * * * (05.01.2022)

Letitý páteřní pořad našeho televizního českého vysílání pro děti a mládež si setrvale zachovával vysokou profesionální úroveň, která vznikala postupně na přelomu padesátých a šedesátých let minulého století a byla spojena s osobnostmi typu Štěpánky Haničincové nebo Olgy Čuříkové. Pominout nelze ani plejádu dalších skvělých jmen přímo či nepřímo navazujících na tehdy rozlehlou oblast tvorby pro nejmladší posluchačskou a diváckou generaci. O tehdy dosahované úrovni a jejích výsledcích si budeme muset ještě hodne dlouho nechat dát zdát. (24.07.2009)