Obsahy(1)
Dvoudílný film věnovaný Jean-Paulu Sartrovi zachycuje tohoto světoznámého francouzského intelektuála v letech 1958-1964 na pozadí vzrušené politické atmosféry. Sledujeme Sartrovy politické postoje a angažovanost, filosofii, divadelní, literární a žurnalistickou tvorbu, soužití se Simone de Beauvoirovou a samozřejmě jeho vztah k druhému pohlaví. Sartre se stavěl proti válce v Alžírsku a v časopise Temps Moderns (Moderní doba) publikoval svůj rozhodný článek. Setkáváme se s velkými jmény doby, Raymondem Aronem, Albertem Camusem, André Mauriacem, Jeanem Genetem, tedy Sartrovými souputníky. Sartra sledujeme přes příběh mladého studentského páru Frédérica a krásné italské studentky Carly, která hltá každé Sartrovo slovo, stejně jako názory Simone de Beauvoirové. Jako mnohé francouzské intelektuálky té doby i ona podlehne Sartrovu kouzlu. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (11)
Ač bezmála tříhodinový film, informačně moc nabitý nebyl. Tvůrci si měli vybrat nějaké nosné téma a jít trochu více do hloubky, takhle se jen lehce dotýkali mnoha témat bez hlubšího ponoru, což by si například jeho vztah k ženám. Dialogy byly hrozné, Sartrovi byly do pusy dávány věty z knih (snad z jeho vlastních). I takový filosof snad někdy mluví civilně. Neskutečně komicky a jako karikatury působily postavy Fidela a Che. Téměř celým filmem prochází se stejným rádobyvševědoucím, ale prázdným výrazem "Bobr", působí zde jako směšný přívěšek Sartrův, kterým ale asi nebyl. Jako nastínění politické situace ve Francie na přelomu 50. a 60. let docela slušný film. ()
Jak to jen říci - filmy na motivy života někoho slavného mají dobrý potenciál, který je ovšem většinou sprostě nevyužit. Snaha zobrazit život v celé koplexnosti většinou dokáže zabít jakékoli umění, což by se u kohokoli neslavného nestalo, protože proč zobrazovat každý nepodstatný detail života? Navíc herecký um kohokoli naprosto k pláči - navíc snad nikdy Sartre nemluvil normálně a pokud jo, choval se jako namyšlené dítě, když odporoval "Bobrovi, kterého neoblafneš", což jsem mu věřil ještě méně... ()
Samozřejmě, není to žádná sláva - v takových podmínkách a při této stopáži se asi ani nedalo natočit nic o moc lepšího. Vše je řešeno příliš přímočaře a dialogy nejsou nijak zvlášť uvěřitelné. Ale s minimálními znalostmi okolností a s bližším vztahem k dílu hlavní postavy (přestože Sartre v tomto zjevně lehce karikujícím pojetí často připomíná mr. Beana) se divák snad nemůže neubránit jistému emocionálnímu dopadu (např. mlčení po Camusově smrti, poslech jazzové skladby figurující v Nevolnosti nebo "Beaverovo" pozorování spícího kolegy). Paralelní příběh zamilovaných studentů, vezkrze smutná podívaná, mi fungoval jako zajímavá konfrontace, ve své jednoduchosti myšlenkově velmi "produktivní". ()
První část měla slušně nakročeno k něčemu zajímavějšímu. Ale pak přišly výlety na Kubu a do Moskvy a začalo to vypadat spíš jak komedie. Také postava studenta Frederika chvíli vypadala, jako by to měl být vypravěč a pak na ni tvůrci skoro zapomněli... (Nic by se nestalo, kdyby na ni zapomněli úplně.) ()
Informačně prázdná nuda. Bezkoncepční kompilát jakýchsi výroků s povrchním milostným a dramatickým pozadím bez špetky zajímavosti. Možná zaujme frankofily pokusem o portrét doby, ale jinak snad ničím nikoho. Kromě strukturní špatnosti koukají dráty i z jednotlivých scén a dialogů. Nedokoukatelné. Možná jsem to vzdal příliš brzy, ale nemohl jsem dál. ()
Galerie (3)
Photo © France 2
Reklama