Pouta

Působivý film, jak rána do hlavy telefonním seznamem, temný a silný, k zblití pravdivý příběh o marném závidění vztahu, o lásce ani nemluvě. Absolutorium i kvůli POUTAvým STBákům ze života. Pro šťastnou mladou generaci, narozenou už ve svobodné zemi, jsou to ovšem nepřenositelné zkušenosti. Nicméně ta doba slouží v příběhu k orámovaní pocitů, které už jsou sdělitelné i mladším lidem. Závist tě zadusí... I já jsem kdysi záviděl lásku, ale protože jsem stále ještě tady, tak asi ne tak z hloubi srdce jako Antonín. Naštěstí. Nebo bohužel? No nic, nějak jsem se rozkecal a láska nikde... budu si muset šáhnout do kapsy a zadejchat si do pytlíku... (28.12.2012)

Tak tohle byl pěkný nápor na psychiku diváka v českém filmu poměrně ojedinělý. Mapovat 80 léta přes státní bezpečnost je velmi neotřelý přístup. Antonín je příslušník státní bezpečnosti s hodností poručíka. Je to arogantní povýšenec a na první pohled velmi nesympatický muž vykonávající chladně a se strojovou přesností výslechy a sledování podvratných živlů. Hluboce s těmito lidmi pohrdá a nejsou pro něj nic víc než kus hadru, který on musí štítivě vymáchat a zbavit nečistot. Jsou pro něj jako nemoc kterou on léčí. Film ukazuje, že "estébáci" byli taky jenom lidi z masa a kostí, kteří měli svůj rodinný život a "lidské" stránky. Vzbuzovali strach a respekt jen co se ve svých nemožných hadrech zjevili někde na veřejnosti. A tenhle film je v žádném případě nepolidštuje a ani z nich nevytváří karikatury, ale spíše pozoruje jejich práci, kterou divákovi přibližuje velmi realistickým a syrovým způsobem pro diváka tolik atraktivním. Ondřej Malý v hlavní roli je sice nevelký postavou, ale o to větší je herec a jeho mrazivé ztvárnění stěžejního "estébáka" Antonína rozcupuje divákovi duši na nejmenší kousky. Jeho mrazivá postava je dokonalým středobodem vyprávění. Kdykoliv byl na scéně byl film maximálně znepokojivý a uhrančivý. Tím nechci tvrdit, že scény bez něj nebyly nijak zajímavé, ale jeho herecký výkon je natolik pozoruhodný, že by měl za něj získat ocenění. Z vedlejších rolí zaujme neobvykle obsazený Oldřich Kaiser v roli nadřízeného majora STB jehož postava měla tendenci vykazovat lidské stránky vzdáleně připomínající cit. Mezi méně známými tvářemi nepůsobil nijak rušivě. Ostatní herci se svých rolí zhostili velmi zodpovědně. Vykreslení atmosféry 80 let je dokonalé a současně velmi pochmurné. Výprava si dala záležet na každém dobovém detailu a poprvé jsem měl pocit, že film opravdu zachytil tuto dobu natolik dobře, že já jako divák jsem byl do ní vtažen, tak jako se to dosud žádnému jinému filmu z té doby nepodařilo. Režisér Radim Špaček natočil pozoruhodný film se strhujícím Ondřejem Malým. Délka filmu ani trochu nevadila. 80% (26.02.2011)

Tak Český lev za nejlepší mužský herecký výkon pro tento rok je už jasný. Ondřej Malý dlouho čekal na svoji životní roli a ona přišla. Režisér Radim Špaček v tvůrčí vizi stvořit iluzi hluchého bezčasí Československa poloviny normalizovaných 70. a 80. let minulého století obsadil téměř samé obecně neznámé herecké tváře (vyjma dokonale dvojace bodrého Oldřicha Kaisera) a jeho tah mu na sto procent vyšel. A právě z hereckého mistrovství Ondřeje Malého povstala Zrůda. Má v sobě cosi hereckého charizmatu Karla Rodena a vizuálně pak odkazuje ke svému skutečnému kolegovi z KGB Putinovi, ta souvztažnost až mrazí. Jestliže chtěl Špaček ukázat hnus doby, tak se mu to na modelu buňky československé tajné bezpečnosti bezezbytku podařilo. Scénář Ondřeje Štindla (který je tímto obdobím fascinován již dlouho, pamětníci jistě vzpomenou na Paskvil a jeho fascinací retro návraty k ,,umakartové" kultuře východního bloku) dobře funguje ve své pouti k Stbácké Golgotě, model dokonalého systému totalitní moci je sugestivně výstižný a v této rovině nemá chybu, neboť z něj mrazí, jeho propojení s osobním příběhem znuděnosti absolutní mocí, syndromu vyhoření či možná krize středního věku jednoho z článků dokonale vystavěného soukolí by možná sem tam trochu zaskřípal, kdyby ho neutáhl skutečně fascinující výše zmíněný herecký koncert Ondřeje Malého. PO UTA. Možná už je konečně PO Univerzální Totalitní Aroganci. Po dvaceti letech se tak česká potažmo československá kinematografie začala vyrovnávat s naší národní temnou minulostí a někdo konečně otevřel Pandořinu skříňku, do které dosud nahlížely jen televizní dokumentární projekty. Už bylo načase... (08.02.2010)

Raz to prísť muselo (alebo aj nemuselo), češi natočili plnohodnotný film, ktorý reálne reflektuje komunistickú dobu a jej režim. Podľa slov režiséra sa jedná iba o žánrový film (triler), kde používa jeho pravidlá a jeho primárnym cieľom je diváka "trilerovo" baviť. Táto skromnosť je trochu falošná, pretože okrem zábavy ponúka omnoho viac. Hlavne mladším divákom, ktorí už ani nevedia, v čom žili ich rodičia a myslia si, že tieto časy boli "Pelíškovsky" rozprávkové a bola veľká sranda. (12.10.2012)

Realisticky zobrazené reálie reálného socialismu působí, že film vyznívá do té míry věrohodně, že člověk naplno uvěří, že tak, jak se zde podává, fungoval i mechanismus uvnitř StB. V prostředí, v němž všichni špiclují všechny a nikdo si nemůže být jistý, kdy je lovcem a kdy zvěří, se nutně stírá rozdíl mezi vnitřními psychickými pocity estébáků, konfidentů a pronásledovaných. Nakonec zcela logicky vymizí i takové kategorie jako svědomí, soucit, přátelství, láska, a to u všech zůčastněných. Tenhle film by neměl zůstat přehlédnutý. (30.12.2010)