Pouta

Scénář: Ondřej Štindl .. Sluníčko zasvítí, je mi z něj na blití. A tak všechno zůstává šedivé, tmavé, ponuré, nevýrazné. Ostrej a psychicky vyšinutej jedinec je někdy až zbytečně zataženej, ale pořád jako jedinej na fantastické úrovni. Ondřej Malý si na rok se Lvem zařve. Po uta jako celek už takové silné a jednoznačné bohužel nejsou. 50%. (04.02.2010)

Zdlouhavá stopáž a má neutěšená zvědavost z neukončených individuálních příběhů. To je to, co mě brzdí v plném počtu. Trocha té psychologie v českém filmu 21. století, pro někoho možná s tuctovým tématem, na mě zapůsobila perfektně. Nádherně zobrazená (ne)upřímnost doby, ve které tito spoutaní lidé žijí. Každý je spoutaný po svém. Když to řeknu po stbácku " Každej má, co si vybere...". Film plný neupřímných a bezpáteřních postav. Všudypřítomná faleš a podvod ve všech směrech, rodinná, profesní i přátelská, možná jediná Klára, ta zde má zastupovat onu hledanou upřímnost. Upřímnost v době nedobrovolných činů. Těžký úkol. On vlastně i Stbák je jen zaměstnanec, a může mu z té jeho práce občas rupnout v kouli. Závodní lékař evidentně nepomůže, natož zlepšovák s pytlíkem či groteskně jednoduchý kolega, tak je potřeba začít přemýšlet. Kde hledat inspiraci? Třeba u majora s manýry mafiánského bose, který si rád a s nostalgií zavzpomíná na 50 léta (Kaiser výbornej) Antonín také začíná přemýšlet, je si jistý svou nadřazeností a mocí nad lidmi kolem něj, ovšem je tu jeden, nad kterým moc nemá, tedy až do chvíle, kdy upustí svůj služební průkaz. Upřímnost se nakonec dostavuje a má spoustu podob, nejen slovní. Radim Špaček chtěl možná dokázat, že i herci, jež se zaprodali do novodobého moru umělohmotných seriálů, dokáží hrát, nejen vydělávat. Nepochybně to dokázal. Velmi slušný scénář, precizní snímání kamery a neméně zdařilá režie. To jsou základy všeho, co dělá film jiným. Skvostná hudba doplňuje stupňující se atmosféru naprosto dokonale. Titulky v doprovodu songu od WWW jsou jedny z mála, které si vychutnám až dokonce, neb hudba oné formace mě provází již 15 let a texty Lubomíra Typlta mi hlavě lítají ze strany na stranu v podstatě denně, i proto si dovolím.... "jsem prach a v prach se i obrátím, nemám víru aspoň jí neztratím...." Novodobý, český film, může ve světě konkurovat, což je pro mě výborná zpráva. (21.08.2013)

Už je zase tma... Ale to nevadí, protože českým filmům se podle všeho blýská na lepší časy. Pouta jsou snímkem, při jehož sledování v kině jsem vrněl blahem nad těžce profesionální režií, a byl téměř permanentně přesvědčen o pěti hvězdičkách. A potom začala zpomalená centrifuga: kvůli poklidnému tempu -> stopáž, zmatku v ději a chování postav jsem postupně razantně snižoval hodnocení... vyšel jsem ze sálu, nasednul na tramvaj... byl jsem smutný, že film nejpíše odsoudím. Ale potom, jak jsem sledoval noční Prahu skrze zadýchané a umaštěné okýnko starého oprýskaného vagónu, ve mě něco cvaklo. A já věděl, že musím dát (téměř) maximum. Nejen, že ve mě pointa filmu doléhá ještě teď - Špačkovi se nevídaným způsobem podařilo převrátit nepochopení hlavní postavy divákem -, tak depkoidní film made in ČR jsem od Normalu neviděl. Co ke konci mírně připomínalo Lynchovské dialogy, z toho se zrodila perfektní symetrická tečka. Tečka s nápadem plus nebojácná touha experimentovat. A já nyní stále přemýšlím, u kterého filmu v poslední době se mi stalo, že by na mě tak dolehl den po shlédnutí. Vůbec nevadí, že jsem všechny dialogy a momentky nepobral napoprvé, protože jestli přijde originální DVD nosič s rozumnou cenou, rozhodně jdu do toho. Režisér v zástupu s uvěřitelnými herci zde nastavili laťku nepředstavitelně vysoko, a Svěrák by měl začít točit hrubozrnná dramata. Na závěr si neodpustím pár líbivých kladů: 1) nádherná Farkašová s tělem bohyně a andělskou tváří (sorry, ale asi se přestěhuju na Slovensko); 2) originální post-elektro soundtrack, který nemůžu dostat z hlavy. (09.02.2010)

Možná, a rád to i připouštím, to bylo českými titulky, takže jsem dopředu znal všechny dialogy, ale snad až na dva tři výjimky byly herecké výkony na hranici mrazu. Dialogy, tak jak je život přináší, cedili s hereckou dikcí a přesvědčivostí. To málo stačilo dokonale zruinovat celý zážitek z filmu. Ale architektovi filmu bych asi líbal ruce, protože je má nejspíš ze zlata. (11.07.2011)

O násilí a nenávisti skrytých pod rouškou tmy. Pouta jsou filmem 3, který na první 4 pohled působí jako skvěle fungujcí celek 5. Problém nastane ve chvíli 34, kdy se divák začně třeba jen trochu hlouběji zamýšlet nad funkčností a přínosem jednotlivých prvků 5. Dialogy, ač prošpikované nejedním vulgarismem 345 , působí velice ploše, vykalkulovaně a místy až nuceně. Výběr hereckého obsazení oceňuji – ta ublíženost a zhrzenost mísící se s nenávistí a touhou roztrhnout ta pouta, kterými spo3le4čnost5 člověka duševně znehybnila, odrážející se ve tváři Ondřeje Malého, vytváří jednu z nejzajímavějších postav českého filmu posledních let. Ovšem nulová 34 motivovanost jednání a činů každého, kdo v příběhu hraje nějakou roli 5, mě ubíjela. Pojí se snad absence jakékoli logiky v lidském 345 chování se Špačkovým pokusem o naturalistické zachycení doby? Měly snad postavy opravdu být jen režisérovými figurkami bez osobnosti, kterými je bezostyšně a často bez rozmyslu smýkáno po šachovnici ledabyle vystavěné na šedi betonu? Je-li tomu opravdu tak, nemá snad ani smysl, pozastavovat se nad všemi těmi otazníky týkajícími se nedořešenosti závěru a nedotaženosti lidských osudů, které zůstaly zapomenuty viset nad plátnem již dávno prázdného sálu...345 už! (31.01.2010)