Na vlastní oči

Orgány činné v trestním řízení řeší zamotané kauzy mnoho let. Oproti tomu reportéři pořadu Na vlastní oči zvládli rozmotat tři takové zapeklité případy týdně. To byli borci a vůbec si to nezjednodušovali. Jenom neuváděli informace, které jim narušovaly logiku věci a pak vytáhli z rukávu pravdu pravdoucí. To bylo zábavy. A co teprve, když se pustili do těch nejzávažnějších kauz - třeba hlasitě kokrhající kohout mého souseda. To jsem teprve nestačil zírat. K jejich cti však musím poznamenat, že nejednou svou vlezlou investigativností donutili nějaký úřad k činnosti a to i já umím ocenit. (12.01.2016)

Asi nejkoukatelnější publicistiský pořad na N@vě. Stejně se ale nemůžu ubránit částečnému znechucení s celkového stylu N@vy, který se (i když v omezené míře) projevuje i zde. Navíc mi reportáže přijdou někdy až moc přehnané, jako by se snažili za každou cenu šokovat, a ne jen objektivně informovat o šokující věci. To ovšem souvisí s tím, co jsem psal výše, nebo ne? (16.06.2009)

Určitě nepatřím mezi fanoušky Bradka Demižóna a jeho práce. Určitě nepatřím ani mezi ty, kteří si myslí, že investigativní novináři jsou nějakou elitou v tom žurnalistickém hnoji, nebo, jak pravil Miloš, žumpě. Podle mě to jsou vesměs kreténi, kteří se neliší od bulvárních štváčů a paparazzi, co klidně strčí hlavu do kanálu, aby odhalili senzační složení vašeho hovna. Po odstupu si myslím, že jediný z nich, který byl alespoň zábavný, byl Standa Trotl a jeho nacističtí důchodci v Německu, případně jeho duchové a přízraky. To aspoň byla sranda. (19.01.2012)

Investigativní žurnalistika je přesně to, co našemu mediálnímu prostředí nejvíce chybí a co se v českém provedení skutečně dosti liší od běžné západoevropské praxe. Pominu-li skutečně silně zavádějící a mystifikující název tohoto pořadu (nesoucí v sobě příznačný bulvární podtext), nejvíce se John s Klímou zpronevěřili investigitivnímu přístupu v populistickém ladění a samém výběru témat svých reportáží. Onen ,,pátrající a vyšetřující" televizní žurnalista je vlastně jen otrokem sledovanosti a z investigativní novinařiny se v podání našeho dua stala bulvarizace většiny caus a hlavně vytváření kvazicaus. Takovému pořadu nesluší pompa a divákem otřásající reportáže, ale mravenčí práce na kultivaci veřejného prostoru - novinář tu nemá být (nováckou) celebritou, ale hlídačem demokracie. Ovšem především Radek John byl mnohem více tím prvým než druhým... (o tendenčním účinkování této persony i celého pořadu a vlastně celé redakce publicistiky v době, kdy Vladimír Železný kradl televizi Nova jejím původním vlastníkům, raději nehovořím...ta už je na čirý odpad...) (21.01.2009)

Je to snad nejdokonalejší publicistický pořad, který jsem měl možnost vidět. Neměl vůbec žádnou konkurenci. Líbil se mi hlavně Josef Klíma, který mě svým vzhledem připomínal jednoho mistra z učňáku. Bylo zajímavé sledovat, jak se odhalují finanční kauzy a pak také chválím reportéry, že se v tomto pořadu vraceli k nevyřešeným kriminálním případům. Za jednu z nejzajímavějších reportáží považuji odhalení kauzy Berdychova gangu. Ze zásady nedám plný počet, ale i ty lepší 4 jsou velmi dobré. Třikrát jsem viděl reportáž z jihlavského podzemí, kde se ve výklenku zjevil jednomu moderátorovi tohoto pořadu duch. Tady se můžete podívat na reportáž: Záhady v jihlavském podzemí (09.01.2009)