Temný rytíř povstal

V úvodní scéně je divák svědkem eskortování dvou zajatců letadlem kamsi do vězení. Muži mají pytle přes hlavu a velitel eskorty se pokouší jednoho z nich psychicky zlomit a patrně přimět k výpovědi. Otevře dveře, strhne zajatce na kolena čelem k bezedné rozevřené hlubině, která dokáže vyděsit nejen ty, co trpí fóbií z výšky. Automaticky bych očekával, že dalším krokem bude stržení pytle, vždyť jinak ten čin nedává smysl. Nestalo se tak. Účelem onoho pytle nebylo znemožnit vězni orientaci, ale překvapit stráž a především diváka momentem odhalení identity zajatce. Ve světě nolanovské batmanovské trilogie je totiž vše dělané pro momentální efekt, nelze v něm najít nějakou logiku a funkčnost. Až tady jsem plně pochopil povzdechnutí uživatele flanker.27 v komentáři k Temnému rytíři, kde píše, že ho "iritovala totální zkratkovitost a pitomost prakticky všech na place" a dále: " Nevim, proč se Joker pokoušel svými plány nastolovat chaos, když nakonec je skoro jediným, jehož činy dávaj jakžtakž smysl. Všichni ostatní, Batman, policie, mafie, předváděj takovou kupu demence, která snad ani nemůže pocházet od člena druhu homo sapiens vybavenýho pudem sebezáchovy. Něco takovýho možná patří do komixu, ale tohle se navenek tváří jako propracovaná detektivka s prvky noir a psychologického dramatu." Nolan nešetří efekty a štědře naděluje atrakce, jenže po obsahové stránce je to prohra. Batman začíná měl pověst temného dramatu, kde komiks konečně dospěl a úspěšně přenesl literární předlohu do reálného světa. Plně se s tím sice ani zdaleka neztotožňuji, ale souhlasím, že zmíněná tendence tam byla a že v rámci žánru šlo o zajímavé vykročení. Temný rytíř povstal je dokladem, že Nolan se v tom, jak látku uchopit, dostal do slepé uličky. Je to nabubřelé, megalomanské a obsahově s prominutím pitomé. Na nějakou hlubší psychologii zapomeňte, dospělost tenhle blockbuster jen předstírá a je v tom dobrý asi tak jako malé děti, co si hrají na tatínka a na maminku. Poslední díl považuji za bezkonkurenčně nejslabší část trilogie částečně i díky velmi problematickým ideovým východiskům. Frank Miller coby autor, který nejvíc ovlivnil nynější podobu a mytologii batmanovského světa, je známý pravičák a tvoří řekněme protiváhu levicovým anarchismem načichlým autorům typu Alana Moora. Tady se ale jeho individualismus a opovržení "lůzou" stalo v podstatě manifestem pro zpochybnění demokratických pořádků a pro autoritáře typu španělského caudila Franca a především pro generála Pinocheta by to byl bezesporu ideální filmový hrdina a tenhle kousek by zaujímal velmi čestné místo v jejich filmotéce. Celkový dojem: 25 %. Pokud Dunkirk a Dokonalý trik představují vrchol dosavadní Nolanovy tvorby, pak Temný rytíř povstal představuje její suterén. (13.08.2017)

Cvičení v nihilismu, které se maskuje za rozpravu o hrdinství, respektive snaží se uspokojit všechny světonázory. Zvraty jak z šestákového románu, patetické proslovy. Přesně to, co předchozí film eliminoval, tak tento toho má dvojnásobek. Učebnicový příklad toho, jak tvůrcům film svou mohutností a složitostí přeroste přes hlavu. Na druhé zhlédnutí ale vyvstává ohromná komplexnost. Sálají z toho možná až příliš velké ambice, ale nakonec jsou z velké části naplněné. Všechny dějové informace kupodivu sedí. Anne Hathaway překvapivě dobrá, Tom Hardy se nepřekvapivě svým Banem vyrovnává Jokerovi z přechozího dílu. (19.07.2012)

Rozhodl jsem se před návštěvou kina zkouknout znovu druhý díl, abych byl od začátku "v centru dění", leč se to ukázali býti chybnou volbou. Temný rytíř je jednoduše brutální k.o. o několika tak intenzivních ranách, že by je z paměti nevymazal ani mozek Rockyho Balboy. Temný rytíř povstal působí jako unavující dvanáctikolová oťukávaná, kde tu a tam přijde silnější úder, nikdy se však nedostane ke slovu počítání, na konci vyhrává nad divákem jen těsně na body. Viděl jsem totálně komiksový film, ve kterém je možné vše, tudíž atmosféra nemůže být (a také že není) tak drtivá jako v případě dvojky. V hlavní roli tu vystupuje snad deset postav, což zapříčiňuje jistou rozevlátost a nesoudržnost filmu, akce není vůbec velkolepá, spíše střídmá, osobní souboje typicky Nolanovské, čili ničím nadprůměrné, co lze, to zachraňují herci. Bane jako postava budí respekt, ale znovu to není typický záporák all in, srovnání s Jokerem však nesnese, to je zcela jiná liga. Překvapila mě Catwoman, která svoji úlohu splnila nad očekávání. Zklamal mě Gotham, který v úplně komiksovém díle vypadal jako reálný New York. Pokud by se TDKR nesl v totožném duchu jako jeho starší brácha, neváhal bych s možná stoprocentním hodnocením, avšak rozhodnutí odvyprávět jej jako komiks se spoustou klišovitých scén, nebylo příliš dobré. Očekávání byla samozřejmě obrovská, o to větší je možná teď zklamání. Možná by se leccos odpustilo po druhém zhlédnutí, problém však je ten, že k němu v mém případě asi nikdy nedojde... a tak to máme letos již druhé veliké smutnění... 230 miliónů dolarů(rozpočet)/1087 miliónů dolarů(výdělek celosvětově) (28.07.2012)

[imdb: 9.0/10] | me: V majestátnom duchu predchádzajúcich dielov sa epickým a podmanivým spôsobom uzatvára trilógia dielom v ktorom je divák konfrontovaný otázkami anarchie, ekonomickej krízy a boja medzi dobrom a zlom. Precízne volené charaktery a herecké postavy umocňujú veľkosť tohoto prepracovaného filmového eposu a spôsobom iba Nolanovi vlastným uspokojujú všetky chute. Je to film, ktorý napĺňa očakávania z konca tohto obrovského príbehu štýlom odpovedajúcim batmanovskému duchu Christophera Nolana avšak spôsobom opäť epochálným a pútavým. Odhliadnúc od negatívnych detailov, ktoré sú spomínané v rôznych komentoch a názoroch je tento film predsa len výnimočným kusom (po všetkých stránkach) vyčnievajúcim nad ostatné tituly. [4 a pol *] ... I call him The Bat, and yes Mr. Wayne it does come in black. (30.07.2012)

Není to lepší, než Temný rytíř, sérii to ale skutečně zakončuje více než důstojně. The Dark Knight Rises možná po svém skončení nerezonuje tolik, jako jeho předchůdce, v jednotlivých momentech jsou ale bezmoc, chaos a nejistota tak hmatatelné, jak to jenom jde. Nolan opět jde dost na dřeň a i když by zážitek mohl být ještě o něco sugestivnější, pod kůži se zaryje i tak. Závěrečná montáž a symbolické předání žezla hrnou slzy do očí. (26.07.2012)