O patro výš

Viděl jsem už několikrát, ovšem teprve tuhle reprízu asi největší klasiky s Ním, jsem si stoprocentně užil. Zejména díky tomu, že má fobie z výšek konečně eskalovala na maximum a já už nevyjdu ani na terasu našeho jednopodlažního domu. Zpočátku jen mile vtipná a klasicky ztřeštěná komedie se v okamžiku Lloydova vynuceného rozhodnutí ztéci budovu zvíci 12 pater mění v adrenalinovou jízdu, při níž jsem často zavíral oči a otvíral ústa v naději, že popadnu dech. Snímek starší 90 let nakopává svým precizním zpracováním zadnici mnoha současným pokusům o akční thriller. Tady není co řešit. Pět neotřesitelných hvězd. (02.05.2015)

Harold Lloyd ani Charlie Chaplin mi k srdci nepřirostli. Harold proto, že jeho grotesky mi přijdou příliš umělé a nadsazené, přičemž hlavní hrdina si většinu svého neštěstí přivodí svou vinou (Buster Keaton se oproti tomu do nesnází dostává nešťastnou náhodou či shodou okolností). Charlie Chaplin proto, že jeho tulák byl v podstatě zloděj a h*jzlík, jednal nečestně a vysmíval se neštěstí druhých. O patro výš hodnotím třemi hvězdami hlavně kvůli legendární scéně na hodinách a akrobatickému výkonu, který ve 20. let jistila maximálně tak matrace. (19.09.2011)

„Mladý muži, uvědomujete si, že byste mohl spadnout a zranit se?“ O patro výš je velmi nápaditá komedie a naladil jsem se na ni vlastně hned na začátku díky úvodní hře s diváckým očekáváním (oprátka). Bavily mě fígle s kabáty, využívání prostředků pro dostání se do práce, mizení oběda či snahy o odlákání policajta, ovšem nejvtipnější pasáž se jednoznačně odehrávala v obchodním domě (nepozorované proklouznutí přes vrátnici spolu s plížením se, triky na obsluhování neodbytného davu zákaznic nebo hraní si na ředitele). A pak je tu samozřejmě vrchol filmu v podobě lezení s mnoha různorodými překážkami, přičemž humorná stránka jako taková už příliš nedominuje (krom kamaráda oznamujícího nepříjemný aktuální stav) a do popředí se dostávají spíše fyzické schopnosti Harolda Lloyda, samozřejmě s pomocí nějakých těch triků, a paradoxně bych možná ocenil tuhle část filmu o něco kratší. Tak či tak, na slabších 5* to v mých očích ještě stačí. „Během týdne byly určité dny, kdy si mohla být jistá, že od něho dostane dopis. Byly to pondělí, úterý, středa, čtvrtek, pátek, sobota a neděle.“ (01.06.2015)

Již to zde bylo stokrát řečeno - první dvě třetiny filmu jsou vlastně standardní groteskní taškařicí, záměny, omyly, pády a kopy do zadnice. Závěrečný výstup na mrakodrap mi ale hned několikrát nepříjemně sevřel žaludek, což jsem u 90 let starého filmu rozhodně nečekal. Mým oblíbencem sice stejně zůstává Buster Keaton, ale ... klobou dolů, Harolde. (07.12.2010)

Zhasněte světla, sedněte si do křesla a nechte se nést filmem. Člověk by nevěřil, jak film z počátků kinematografie dokáže diváka i v dnešních časech doslova rozbít. Nadčasový film, který dokáže i dnešního diváka dostat, pobavit a zejména - dokážete se vžít do děje a co hlavně - mít strach o život herce, což dnešní kinematografie nabídnout nedokáže. (09.02.2012)