슬픔보다 더 슬픈 이야기
More Than Blue
Režie:
Tae-yeon WonScénář:
Tae-yeon WonObsahy(1)
Rádiový producent Kay a textařka Cream ztratili v dětství své rodiny. Z obou se stanou blízcí přátelé a nastěhují se k sobě. Kay ji dlouho tiše miluje, ale jednoho dne mu je diagnostikována rakovina a zbývá mu jen několik měsíců života. Protože se bojí, že by Cream zůstala po jeho smrti sama, rozhodne se jí najít manžela. (profhubert)
(více)Recenze (32)
"KDYŽ POTŘEBUJEŠ SLOVA, PAK CO JE LÁSKA?"Jsou to ale šibalové ti Korejci, víc jak půlku filmu jsem se chystal jak jim to tu natřu za nevýraznou, věčně posmutnělou hlavní hrdinku a další drobné nedostatky, aby mě pak v druhé půlce svým rozuzlením a jeho podáním nakopali prdel a já uznal, že jinak se vlastně ani chovat nemohla a tak nezbývá než se jim omluvit....bjané, bjané. A i když jsem už viděl lepší a procítěnější korejská romantická dramata, tak i toto je pěkné :-) ()
Je těžké opustit toho, koho milujeme. Je ještě těžší opustit toho koho milujeme a dívat se, jak je s někým jiným, jelikož jsme si vědomi toho, že mi nikdy nemůžeme své lásce to, co ten druhý. Protože víme, že... Umíráme... Krásný, volně a klidně plynulý film, kdy divák trpí s K. a přeje si, aby se to, co ví že se stane, nestalo... Sang-u Kwon svou roli zahrál skvěle, naopak do Bo - yeong Lee jsem se 2/3 filmu nemohl pořádně vcítit. Stává se mi to málokdy v Asijských filmech, ale její roli jsem jí nevěřil. Nesmím ale opomenout krásnou hudbu, podbarvují tento snímek. Nicméně... Něco mi tam chybělo... Něco, díky čemuž bych si řekl: "Ano, tohle je bravurní snímek!"... Ale i tak mi zůstává v hlavě tento film jako nadprůměrný... ()
Spíše než hlavní postava laskavého obětavého Kanga mě zaujala osobitá Eun, která sice není žádná princezna, spíš takové občas protivné třeštidlo, ale pod povrchem skrývá mnohem víc než se zpočátku zdá. Také je tu několik opravdu zajímavých vedlejších postav, například fotografka Jenna. Přesto, když jsem si po patnácti minutách říkal, že tentokrát to asi nebude žándý zázrak, netušil jsem co mě čeká. V pozvolna plynoucím příběhu, kde pro nás poněkud exotické zákulisí korejského rozhlasu pomalu ustupuje univerzálně srozumitelnému milostnému příběhu, se vše odvíjí přehledným a předem daným směrem. Než nadejde poslední půlhodina. Ta mě, sice "načatého" dojemným Kangovým osudem a obětavostí, ale jinak zcela nepřipraveného na to, co bude následovat, dokonale zbourala. Jen jsem hleděl a slzel a to ještě dlouho po skončení filmu. Neskutečné. ()
Nie je toľko tajomstiev predsa len príliš zbytočných? Namiesto tej celej trýzne v dušiach všetkých postáv by mohli byť aspoň krásne momenty. Je krásne sa obetovať pre milovanú osobu, len toto mi prišlo až absurdné a hlavne takýto druh obety aj tak nepomohlo nikomu - aj keď nikto zase nevedel kto pre koho vlastne čo znamená. Takže z tohto pohľadu mi to prišlo úplne prehnané. Ale napriek tomu to určite malo čosi do seba, aj keď miestami ma to nudilo a ubíjalo, ale množstvo krásnych symbolov a dialógov tomu dodalo tú potrebnú zmyselnosť. No ale z celkového pohľadu je to pre mňa bohužiaľ len priemer. ()
Při sledování korejského dramatu se vyvrací tvrzení, že "kluci nepláčou"...První hodinku jsem se držel, ale při tom nečekaném závěru, jsem začal brečet jako hejno kytovců. Takové příběhy jsou blízké nám všem. Vyprávějí o lásce, po které každý touží, o bolesti, kterou každý prožívá a snech, kterých nikdy nedosáhneme. Ani nejde více psát, to se musí vidět. Příběh smutnější než smutek... ()
Reklama