Kimssi pyoryugi

Takový novodobý trosečník, i když byl pár set metrů od civilizace. Tenhle film ukazuje, že se dá žít bez všech vymožeností a člověk se i přes to může smát a užívat si života a díky shodě náhod si může i přilepšit :-) Líbil se mi celý film, co bych zmínil je třeba scéna, jak se snaží rozdělat oheň, s ptačími hovínky nebo dojemná scéna s vlastně vyrobenými nudlemi. Co k tomu víc dodat, bavil jsem se. Z plakátu možná vyčtete to, že se bude jednat o podprůměrnou komedii, ale film vás poté přesvědčí o opaku. Další dílo, které můžu doporučit. (27.08.2011)

Jeden je uvězněn v samotě dobrovolně, druhý nikoliv. A skrze tu samotu naleznou jeden druhého. Ale aby se opět neocitli bez druhého, musejí opustit svůj ostrov. Velmi zajímavý film, který určitě jednoho donutí se zamyslet. Čekala jsem díky plakátu komedii, ale zase tolik jsem jí nedostala. Jistě, jsou tu úsměvné chvíle, ale kvůli nim film dělán není. Lehce melancholický (ale tím zbrklejším způsobem) snímek, který ve vás může zanechat pár otázek, ale bez odpovědí. Co ale zaručeně zanechá je vlastní uspokojení z toho, že běžela. (16.02.2011)

Každý máme svůj ostrov, každý z nás má svého Wilsona a každý má svého Pátka. Stejně jako každý někdy něco zpacká a každý jednou musí překročit svůj stín. O tomhle všem pro mě film je. Ze začátku jsem se smála o to víc, že stejně jako v diskuzi na webu mé rodné "vísky" byla i tady ho*na hodně důležitá. I když na webu, pravda, jde hlavně o ta psí. Ale abych se vrátila ke korejskému Trosečníkovi - v druhé polovině už jsem se nesmála, jenom jsem potichu sledovala a užívala si ten krásně plynoucí děj... (04.03.2012)

[ArtFilmFest 2011, Trenčín] Ojedinelé neprijatie od pár sebaistých frfľošov si vysvetľujem iba na základe môjho hypotetického odhadu týkajúceho sa ich nezdravej predpojatosti-averzie vôčí ázijskému filmu, pretože iný dôvod mi pri pohľade na túto nevtieravú "feel good" romancu nenapadá. Pred premietaním odznelo niečo v zmysle-uvidíte to, čo v súčasnosti vymaňuje Juhokorejský "mainstream" z pretrvávajúcej stagnácie a ja sa bez dostatočnej znalosti tohto zázemia pripájam k tým, ktorí "Kimssi Pyoryugi" považujú za víťazný. Ako kľúčový ťah sa mi vidí zvolená taktika rozvrhnutia čerstvej a multifunkčnej premisy, ktorá popri sladkoústom vystavaní "unconventional-love" zápletky pokrýva aj viacero potlačovaných/ignorovaných tém. Či už je to neschopnosť/nemožnosť odpútania/oslobodenia sa od každodenných sterotypov ústiacich niekedy až do zdánlivo neriešiteľných hlavolamov alebo (ne)plánované uviaznutie vo vzduchoprázdne virtuálneho imaginéria v ktorom vládnu fiktívny dvojníci, komótne lži a prebdené noci. Tieto zlovestné výpady racionality sú tu-prostredníctvom uveriteľných hercov-ukázané ako závažné, no zároveň iba dočasné zábrany nevysvetliteľnej existencie ktoré možno odbúrať za podmienky absorbovania a zúročenia netušených impulzov. Za kamerou nestojí amatér, koncept natáčania má logiku (proporčné obmieňanie pečlivých detailov a celkov), zábery sú navzájom previazané-vývojovo na seba nadväzujú a v konečnom dôsledku vrcholia v (sic) odhadnuteľný, ale za to veľavýznamný (SPOILER) "happyend". Inými slovami, totálne snové znázornenie liečiteľnosti japonského fenoménu "Hikikomori." P.S. Aj keď sa to zdá prísne, tak za tie (SPOILER) eskrementy bod uberám, kritizujem za to aj fulminantný "South Park"+iných "fekálistov" a nerád by som robil výnimky-nejde o akúsi moju precitlivenosť, ale o obyčajnú výhradu vôčí prehnanému (mikroskopickému) zaobchádzaniu s výkalmi, ktoré pokiaľ nemajú extra opodstatnenie ("Black Book") alebo nie sú zakomponované s rezervou ("Mammuth"), patria do žumpy a nie na plátno. P.P.S. Ku koncu som mal nutkanie si pospevovať úryvok z piesne mojej čo raz viac favorizovanej kapelky: "Run, whirlwind run, further and further away, into the sun"... (25.06.2011)

Plakát ke Kimovu ostrovu docela dobře vystihuje můj dojem z celého snímku. Nemyslím si, že by odkazoval ke ztřeštěné rodinné komedii, na to je málo zalidněn a postrádá roztomilost, spíše působí groteskním dojmem. Dá se podle něj soudit, že nás čeká spousta legrace a možná také trochu akce, což ovšem už milný dojem je. Na jeho mizerné kvalitě se však shodneme. Snímek samotný na tom ovšem není o moc líp. Příběh dvou ztracených existencí, mezi kterými rozkvete něco jako (kukuřičná) láska, selhává snad na všech frontách. Alegorie, v níž se životní ztroskotanec stane trosečníkem je sice zajímavá, a asi vůbec ten nejlepším nápad co nám snímek nabídne, ale působí příliš vykonstruovaně. Scénáristická bezradnost je cítit hned od prvního momentu. Ať už je to křečovitost v Kimově udržení na ostrově, způsob seznamování se s jeho minulosti nebo uvedení druhé hlavní postavy do děje. Snaha udělat z diváka vola je pak korunována zasazením vlastní neschopnosti do kategorie „děláme si legraci.“ A právě humor je dalším negativem snímku. Tak trapnou a zbytečnou estrádu nevtipnosti jsem neviděl už poměrně dlouho (možná od dob My Sassy Girl). Hlavní postava musí být zejména na začátku vykreslena jako naprostý idiot, jen aby snímek měl vůbec nějakou šanci fungovat! Díky vatovým vložkám s jednotlivými „žertíky“ a třem největším kamenům úrazu uvedeným výše je snímek zejména v první části rozdroben do nesympatického patvaru, který spíše než jako plnohodnotný film působí jako pokus o videoklip. Druhá hodina je výrazným zlepšením. Příběh se usadí, vtipy téměř vymizí a veškerý děj je podáván souvisleji, není rozrušován ani vtipy, ani seznamováním s novými postavami. Rozehrává se netradiční drama mezi oběma hrdiny, které po dvou hodinách konečně dojde svému završení. Ani tak se žádná velká zábava nekoná. (05.05.2010)