Temple Grandinová

Mám ráda kvalitní životopisné filmy a to hlavně proto, že ukazují všem lidem, čeho všeho jsou schopní lidé, kteří to mají v životě daleko těžší. Musí se vyrovnat s věcmi, které nám přijdou naprosto normální, které ani nevnímáme. A taky je pro mě osobně neuvěřitelné, jakou představivost Temple Grandin má, jak každý předmět vnímá jinak. A Claire Danes se této role obdivuhodné ženy zhostila na výbornou. (15.08.2011)

Film, nad kterým je o čem přemýšlet. Poutavý příběh neobyčejné ženy, která navzdory svému tolik svazujícímu a omezujícímu handicapu úspěšně vybojovala boj se všemi překážkami, stojícími jí v cestě k úspěchu a ke spokojenému životu. Dokázala toho mnohem více, než většina těch "normálních", které na své cestě potkávala, a kteří jí její úděl ještě ztěžovali výsměchem a nepochopením. V jejím životě hrála velkou roli zvířata, do nich se totiž uměla vcítit lépe a porozumět jejich potřebám více než ostatní lidé. Proto se hodně zabývala otázkou etiky zacházení s chovnými zvířaty na farmách a to je další téma k úvahám, které tato biografie nabízí. (13.10.2013)

Životopisné filmy nesnáším, ale tento mě dostal - mimořádným hereckým výkonem Claire Danes, jakož i velmi přesvědčivým filmařským vystižením toho, co obnáší diagnóza ústřední postavy. Působilo to na mě sice značně nízkorozpočtově, ale jinak mi to přišlo strašně dojemné, Temple jsem celou dobu fandil (byť jsem celou dobu věděl, jak to dopadne - holt úděl biografických filmů), líbila se mi tam hudba a také herectví Julie Ormond v roli Templiny matky (a zaujala mě tam ještě Catherine O'Hara, u které mi dlouho trvalo, než mi došlo, že to je Kevinova máma ze Sám doma). I když mi přijde hloupé tento film nějak srovnávat s Rain Manem, stejně jsem se neubránil myšlence, že Claire Danes strčí Dustina Hoffmana do kapsy. (08.11.2021)

Jak píše larelay, film se vám bude líbit podle toho, jak moc se dokážete ztotožnit s hlavní postavou a to se u mě prostě nedá popřít. Nebudu se tady rozepisovat proč, prostě mám rád tyhle postavy a filmy o nich, protože s nimi dokážu neskutečně souznít a vcítit se. Přidám-li k tomu moji lásku ke zvířatům, která tady hraje také velkou roli, nemohu jinak, než Temple jako filmu i Temple jako člověku dát plné hodnocení. Zlatý Glóbus a Emmy pro Claire naprosto zasloužené. Škoda, že se nemohla dočkat nominace na Oscara. (02.08.2011)

Temple Grandin, to je autobiografický snímek o (silné) osobě stejného jména, autistce (a jentak mimochodem uznávané amer. vědkyni, spisovatelce...), která otevírala spoustu dveří a život si (po)skládala z jednotlivých obrazů a já si opět po čase dokázal (potvrdil), že předsudky jsou jednou z nejhorších možných věcí na světě. Tento snímek, to je celkem jednoduchá rovnice. Temple Grandin = Claire Danes resp. Claire Danes = Temple Grandin. Tato herečka si mě svou bezbřehou bezprostředností (resp. přirozeností) získala od samého počátku a já postupně „rezignoval a roztával“ až si Temple (a celý tento snímek) otevřel dveře (i) k mému srdci. Kritik by měl vždy (za každých okolností) zůstat nestranný a (u)držet si zdravý odstup. Já jsem však obyčejný (filmový) divák a tak si můžu dovolit (dopřát) malý luxus v podobě absence nestrannosti a můžu směle prohlásit následující: tyto „obrázky“ nemohly být poskládány již o moc lépe. Tento snímek (alespoň v mých očích) bezezbytku na(s)plňuje přízvisko „malý velký snímek“. A o čem, že (v prvé řadě) je? Třeba o (lidských) předsudcích, malosti, omezenosti a jedné silné osobnosti, která i přes svůj handicap dokázala v životě víc, než drtivá většina „nás zdravých“. P.s. i přes mnohými (včetně mě) zde vychválenou C. Danes musím dodat, že více než zdatně ji zde sekundují (resp. přihrávají) J. Ormond (jako její matka Eustacia) a D. Strathairn (coby její středoškolský profesor Dr. Carlock). Co říci závěrem? Temple Grandin patří mezi ty snímky, které (troufám si jednoznačně tvrdit) nikdy rekordy ve výdělečnosti zcela jistě lámat nebudou, to ale nic nemění na faktu, že svou (naši) pozornost si (po právu) zaslouží. S (osob.) dovětkem na závěr: ano, jsem cynik (víc než by bylo občas zdrávo), ale jak jsem právě zjistil, stále mě dokáže něco (někdo) dojmout. Tak snad mám ještě šanci...... :-) 90% (07.05.2012)