Je to i můj život

Komentář kromě SPOILERŮ obsahuje i myšlenky svědčící, že Subjektiva nedojímají umírající děti. Není tomu tak, dojímají ho i umírající dospělí. Nedojímá jej tento film. Člověk by se s radostí rozhovořil o citlivosti, s kterou Cassavetes zpracoval téma dívenky, jež už nechce rozdávat kusy svého těla na zachraňování starší sestry. Je ovšem otázkou, k čemu že to byl režisér citlivý. K tématu jistě ne, neboť pocit: "Ach ta, dívenka tak krásně umírala, smrk, a to bylo tak krásný, když nakonec bylo po ní. Fňuk. Taky bych chtěla, aby moje holčička dostala rakovinu, brek," který film vyvolává, by neměl patřit k emocionální výbavě člověka s rozumem i srdcem na správném místě. Nedůvěřivec zase bude mít problémy s rozhovory typu: "Ach sestřičko, já tě mám tááák ráda, ale tu ledvinu ti nedám a ty umřeš. Tady máš pěknou pusu, mám tě tááákhle ráda," "To je v pořádku, já bych ji snad ani nechtěla (ledvinu, ne pusu), já vím, že mě miluješ, a já tebe taky strašně miluju," "Holky moje, vy jste zlaté, vy se tak milujete, to je krása.." Nějaké to zaskřípění v rodinných vztazích se zpočátku sice objeví, ale odplaví ho dojetí fabrikované dle vzorkovníku hudby Hollywood Melancholy (2005-2010). Harmonii americké rodiny prostě nemůže rozrušit vůbec nic a divák to ví od počátku. Našla by se i řada dalších prohřešků, která vážné téma ponižuje na sladkobolný kýč, ale já na sepsání toho seznamu nemám. Tak tedy jen poznámka na okraj: v americkém soudnictví vítězí ve sporech ten, kdo více dojme soudkyni. Slabé **. (08.03.2010)

Príbeh geneticky upraveného dievčatka aby mohla byť darcom orgánov pre svoju staršiu sestru trpiacou na leukémiu čo sa rozhodne vziať osud do vlastných rúk a najme si právnika aby dosiahla právo sama sa rozhodovať o možnosti darovať či nedarovať orgány, nie je ani zďaleka súdnou drámou ako pohľadom na rodinu, ktorá všetko obetovala prekonaniu zákernej choroby a hlavne na samotnú leukémiou trpiacu sestru a jej túžby. „Bolesť na stupnici od 1 do 10?“ „Šesť.“ (01.11.2009)

Umírání patří mezi strašně vděčná témata. Nikdy nic nezkazíte tím, když natočíte prvoplánově vydírající film, protože na divákovy slzné kanálky to tak zaútočí, že se budou bát cokoliv kritizovat. Pak tedy nehrozí, že by tenhle druh filmu obdržel nízké hodnocení..Takhle takové filmy prostě fungují, ať si to někdo přizná nebo ne...Já se většinou nechávám ráda citově vydírat, ale tady mi připadalo, že filmu chyběla kapka střídmosti. Ono už to, že se jedná o umírající dítě je dost strašné, ale aby toho nebylo málo, autoři museli přidat lásku mezi dvěma umírajícími, soudkyni, které zemřela dcera a právníka, jemuž vůbec nejde o peníze(nemluvě o tom scénáristickém klišé "Jsem ráda,že jsem nemocná,jinak bych nepotkala Tebe",brr).. Navíc byl celý ten soud přitažený za vlasy. Nejsem žádný kritik, který hledá ve všem chyby, ale mě to tady prostě bilo do očí, bohužel. Samotné téma mě ale i přesto dojalo a ke konci jsem měla co dělat, abych se nerozbrečela. Téma mi tedy nevadí, co na tom, že je neustále omílané dokola, spíše mě moc nebralo zpracování. A Cameron Diaz bytostně nesnáším, ale trpící matku zahrála dobře. (08.06.2012)

Už v dávné minulosti hollywoodští producenti zjistili, že sázka na děti je sázkou na jistotu. Slaďoučké mazané holčičky už v 30. letech usmiřovaly rozhádané rodiče a tmelily rodinné sváry. Šikovní kluci se spoustou nápadů a neutuchajícím elánem zachraňovali rodinné firmy před úpadkem. Žánr se zdokonaloval, už tak přechytralá děťátka se stávala ještě chytřejšími, až to došlo k dnešním smutným koncům, kdy holčička úkoluje právníky, dává lekce z psychologie a etiky světu dospělých. Citově vydírala už spousta filmů, ale tenhle titul ho vyhnal až do krajnosti. Je tak průhledně manipulativní, že nejenže na mě nefunguje, ale doslova mě uráží. Zkazil mi náladu na hodně dlouho a já k němu nebudu ani trochu milosrdný. S tímhle vychcaným kýčem běžte do háje. Celkový dojem: 0 od 0 pojde. (22.09.2015)

"Chci žalovat rodiče o právo nakládat se svým tělem." A já s Annou snaživě souhlasím. Taková je totiž role muže v tomto filmu - být sympatickou oporou a nechat malé i velké dámy rozpoutat vlnu emocí. Přiznám se, že filmy proklamující již svým námětem touhu vyvolat pláč obecenstva u mne dopředu vyvolávají ostražitý odpor, ale s trochou zdráhání musím konstatovat, že tento se celkem povedl. (16.08.2016)