500 dní se Summer

Dva neuvěřitelně příjemní lidé - Joseph Gordon-Levitt a Zooey Deschanel. Nádherný romantický příběh mezi nima. Do toho skvělá romanticky příjemná hudba a atmosféra, která se v žádném jiném filmu nedá nahradit. 500 dní se Summer byla romantika jako blázen a já jsem rád, že scénáristi stále na poli romantiky dokážou být originální, protože co jiného, než právě romantika v originálním pojetí dokáže být skutečnou romantikou pro nás všechny. (12.09.2011)

Ne tak dokonalé, tak bezchybné, tak skvělé, jak se povídá. Přesto velmi působivé a působící bohužel přesně tak, jak jsem se bál, že to působit bude. Značně znepokojivý a v důsledku, i navzdory optimistickému finále vlastně docela smutný film, který se opírá především o skvělou Zooey a Gordon-Levitta a unikátní střihovou skladbu. (25.05.2010)

Výborný snímek o tom, jak byl Tom zamilovaný do Summer, ale nezapomeňte, že tohle není love story. Po všech stránkách vypiplaný, svým zpracováním originální a svěží film s jemným humorem, u kterého jsem měl při skončení filmu úsměv od ucha k uchu, i když to není pořád veselý. Člověk ale jednou zase zjistí, že ženský umí bejt mrchy, i když jsou tak neodolatelné jako Zooey Deschanel. Výborný Joseph Gordon-Levitt ale každému romantikovi prostě k srdci přiroste a nejde mu nefandit. Stejně jako režisérovi filmu, kterému tleskám ve stoje a čekám na jeho další film. (08.11.2009)

Vztahy jsou na nic. Obzvlášť pro snílky. Pro lidi, kteří věří v pravou lásku, tu jednu jedinou a ne a ne ji najít. Ale úplně nejhorší jsou ve chvíli, kdy se ta jediná objeví, a lásku neopětuje. Co si potom počít? Utápět se v depresích? Pochopitelné. Přehrávat si všechny společné chvilky a hledat, kde se stala chyba? Taky možnost. Snažit se zapomenout a jít dál? Nejhorší rada ever! Co takhle podívat se na 500 dní se Summer a zjistit, že v tom nejsem tak úplně sám? Že snílků se zlomeným srdcem je všude plno, že pro jedno kvítí skutečně slunce nesvítí, že zlomeným srdcem život nekončí a že po Létu přijde Podzim? Jo, to by mohlo být ono. P.S. Zajímalo by mě, jestli Tom zná Ivu Frühlingovou. (30.12.2010)

Já vám nevím. Na komedii to nebylo příliš vtipné, na romantický film, který měl být jiný než ty ostatní, to bylo těm ostatním až podezřele moc podobné… A opravdu jsem měl co dělat, abych vydržel do konce s otevřenýma očima. Samozřejmě že to bylo milé a alespoň jednou se v ději pozná asi úplně každý, ale že by se jednalo o nějaký „něčím jiný“ počin, to si nemyslím. I to přeskakování v ději, které se zpočátku zdá být nápadité, mi připadalo jaksi zbytečné – čím vlastně příběh Toma a Summer obohatilo? Nebyly to náhodou jen obyčejné flashbacky, jen očíslované podle dní? Asi se v tom moc vrtám, já vím. Nicméně abych jenom nebrblal – ústřední dvojice byla opravdu sympatická (i na Josepha Gordona Lewitta, který mi ze začátku tím věčným usmíváním trochu lezl na nervy, jsem si zvykl), líbily se mi scénky alá Amélie z Montmartru (vtipné seznámení se s hrdiny, škoda, že se něco takového dělo jen na začátku), příjemně poslouchatelný soundtrack, jedna roztančená scéna (Han Solo!?) a postava "malé" moudré sestřičky. To je ale asi tak všechno. (21.01.2012)