500 dní se Summer

Film jsem si pustil spíše ze zvědavosti vzhledem k oblíbenosti, ale upřímně neviděl jsem na filmu vůbec nic zvláštního. Film není téměř vůbec vtipný, není dostatečně inteligentní ani zábavný, aby strhnull pozornost. Levitt je sympaťák, ale Zoeey Deschanel byla ošklivá mrcha, která mi byla velmi nesympatická, tudiž jsem jejich podivnému vztahu ani příliš neholdoval. Nesedlo mi to moc. Běžné ničím vyjímečné romantické drama jako každé jiné. 55% (26.10.2017)

Mně neznámý americký režisér Marc Webb natočil skutečně překrásný formálně postmoderně zpracovaný romantický film. Nechronologické rozložení děje, které dovoluje defragmentovat příběh a propojovat jeho metonymické podstaty, nelineární řetězec událostí, popkulturní odkazy (mladý Han Solo v odrazu ve skle auta, parodie na různé ty taneční scény z muzikálů na střední, scény stylizované do němé grotesky...), koncept postmoderního vševědoucího vypravěče (odkazující k tomu z Amélie z Montmartru), fragmentace záběrů (např. nádherná a významově hluboká scéna paralelního zobrazení očekávaného a skutečně probíhajícího děje v reálném čase jednoho záběru), vynikající hudební stránka založená na nostalgicky laděné indie hudbě počátku 90. let (The Smiths, Belle and Sebastian, Regina Spektor...), udivující kamera, barevné filtry, animované sekvence a mezititulky atd. atd. Nádherný film...jehož jedinou vadou na kráse je žánrově motivovaný konec... Podobné filmy: Horší to už nebude, Dedication (27.02.2010)

Nostalgická jízda do minulosti, kdy tohle všechno ještě něco znamenalo. Webb soustruží zručně a nezapomíná k tomu dobrému dodat to špatné. Gordon-Lewitt výborný v roli ideály ztrácejícího mlaďocha ze kterého se jednoho dne stane tatík od rodiny, který bude koukat v televizi na 500 dní se Summer protože mu Disney+ řeklo, že by ho to mohlo zajímat. (31.07.2023)

K nízkému hodnocení mě vedou čtyři důvody. Jsou možná trochu pitomý, ale nemůžu jinak. Za prvé se musím ptát, co se stalo s Gordon - Levittem. G.I. Joe byla rána do palice, ale furt to bylo málo proti tomu, co s ním provádějí v (500) Days of Summer. V jakým láku ho pro krindáčka máčeli? Už vizáží je netypickým hrdinou v tomhle ryze americkým koloritu; spíš se zdá, že do zdejší rozcitlivělý krajiny s kapličkou zabloudil z románů Rosamundy Pilcher. Dřív prostitut a homosexuál, jakýho jste mohli potkat zrána na pražským hlaváku, nebo v Mysterious skin, se tady proměnil v protivně ufňukaný chorobopis střední generace. Jakýkoliv entusiasmus nemůže překlenout tuto závažnou mezeru mezi Gordonovým šteněčením a jeho dřívějším pobýváním v potem páchnoucí garáži s ulepenou podlahou, plakáty Iggyho Popa, podél otřískaný kytary a volume nadoraz. Druhak mě znavovala Zooey Deschanel. Když se podívám ženě do očí, musím tam vidět hloubku. Tohle štěbetající ptáče, který předčasně opustilo hnízdo, má v očích beznadějný prázdno. Zooey Deschanel je dítě. Za třetí: (500) Days of Summer pozřel a zkomercializoval indie postupy, úhledně zabalil a prodal naivkám coby lákavou melanž vyššího umění a pravd ze života. Systém už nesčetněkrát pozřel subverzivní proudy, ať to byl punk, komiksy, nebo beatová hudba. Beatová hudba byla novou řečí mládí a všeho, co k němu patří. Představitelé gramofonových firem, kteří patří k mocipánům a přátelům politických špiček, proto nelenili a proměnili ji v ohromný kšeft. Kapitalismus je v začleňování vyčleněného mnohem flexibilněji než komunismus, který nikdy nebyl s to takové radikální zmírnění nastolit: když se Gorbačov pokoušel postupně zmírnit omezení, aby systém posílil, systém se rozložil. Jediné, co nešlo nikdy pozřít, byly na konci 60. let drogy. Proto jako jediný vážně ohrozily americký establishment ve svém monopolním postavení, poněvadž drogy prostě zlegalizovat nelze. A vůbec, co má - za čtvrtý - znamenat ten nesnášenlivý výpad proti eskapismu? Proč vnášet diváka do prostředí, které zná důvěrně z reálu? Mohlo by se mínit, že má film ctižádost předvést nám svět, jaký je. Cílem umění přitom je, abychom pocítili věci tak, jak je vnímáme, a ne tak, jak je známe. Technika umění spočívá v ozvláštňování věcí. Radši budu jako nějaká blbá houba, která bydlí pod kládou se škvorama a dalšíma breberkama, než se stýkat i ve fikci s opravdovými lidmi, rasou natolik nešťastnou, že ji vzrušují tytéž orgány, kterými vylučuje. Ha, jak vydařený aforismus! Jestli jednou zdomácní, přijďte za mnou na Olšany a pošeptejte mi jej: nemůžu se dočkat už teď. (16.12.2009)

Scénář: Scott Neustadter, Michael H. Weber .. Na světě je dost žvástů, i bez mé pomoci. _ Žánrová lahůdka. Nástřel romantického příběhu zní tradičně tuctově, ovšem ta koncepce, přístup, svěžest, hlubokomyslnost, láska? Je to všechno úžasný koloběh do kterého se nesmíte bát vkročit. Marc Webb, dosavadní režisér hudebních dokumentů, si pro svůj debut vybral vskutku parádní scénář. Ověnčil ho parádní písničkovou hudnou, civilní atmosférou velkoměsta a zajímavým tvůrčím podáním. Obsazení ústřední dvojice byla taktéž trefa do černého. Joseph Gordon - Levitt je již prověřený talent a Zooey Deschanel je typ ženy do které se musíte zamilovat a hraje typ ženy, se kterými jsme občas konfrontováni. Bitch. (26.09.2009)