Snídaně u Tiffanyho

Tak jsem konečně měl tu příležitost zhlédnout onu kultovní Snídani u Tiffanyho. Nádherný romantický film, který by bez Audrey Hepburn byl naprosto ničím. Kdyby mi do postele vlezla tak okouzlující slečinka jako byla Audrey, asi bych se do ní taky zamiloval. Jinak nevím co vytknout, ale ani co vyzdvihnout. (10.05.2009)

Další z těžko zapomenutelných zážitků v podání Audrey Hepburn, která se pro roli Holly Golightly pro mnohé zasvěcené prakticky narodila. Ironická komedie americké smetánky zejména prokázala hloubku hereččiny všestrannosti. Ve večerních rukavičkách a s plastovým kelímkem v ruce tehdy na Páté avenue zlomila srdce miliónů diváků. Legendární scéna, legendární píseň, největší komerční úspěch Trumana Capoteho, zvýšení poptávky po „oranžových“ kočkách a další oscarová nominace pro podmanivou krásku Audrey Hepburn!! (24.01.2008)

Film který se v podstatě celý točí okolo jediné postavy - Holly v podání Audrey Hepburn. Na její postavě snímek stojí, ale bohužel taky i padá. Audrey je sice krásná holka, ale po naivní princezničce z Prázdnin v Římě jí sobecky sebestřednou polétavici už prostě nežeru a zkrátka se mi do té role moc nehodí. Možná je to jen můj osobní předdeterminovaný názor, ale je to tak. Co mi taky dost chybělo je nějaká pořádná zápletka. Celou dobu tak v podstatě jen sledujete, jak Audrey kalí nebo blbne, ale nic zásadnějšího se za tu dobu nestane a komické postavičky jako nasraný Číňan, srabovitý brazilský politik nebo prasečácký obarvený milionář to taky nezachrání. Od Capoteho jsem teda čekal trochu víc. Hlavní mužská postava mi vedle rozlétané Audrey navíc přišla hodně nevýrazná a všechno tak musel zachraňovat její úžasný kocour. Tentokrát to bude za 3 a 1/2. (15.04.2007)

"Snídaně u Tiffanyho" zosobňuje Hollywood v jeho nejklasičtějším i nejhorším světle. Na jednu stranu zde máme skvostně hvězdnou Audrey Hepburn, vyprávění s hořkosladkými tóny a precizní řemeslné uchopení. Ale proti tomu stojí také naprosto strašlivě kýčovitý konec, který zcela popírá vše předchozí. Veškerou potenciální hloubku a mnohoznačnost nejen ústřední postavy, ale i celého obrazu vyprázdněnosti a umělosti amerického popelkovského příběhu sveřepě zadupává do země. V jádru, respektive v předloze je "Snídaně u Tiffanyho" vlastně předchůdcem Soderberghovy "Dívka na přání", přičemž až do onoho falešného finále by jím mohla být i filmová verze. Jen namísto odtažitosti a cyničnosti moderního filmu zde v prasklinách povrchní bezstarostnosti a rozjuchaného života nekonečné party prosvítá trpkost a sebelítost konzumních pohádek. S trochou tolerance a velkým množstvím sympatií hlavně vůči ikonické Audrey Hepburn, lze nad filmem přimhouřit oči a omlouvat jeho zradu na divákovi stejným způsobem jako po zásluze tolik kritizovaný part Mickeyho Rooneyho - to tehdy bohužel takhle bylo normální, respektive dominantní. Hollywood byl  tehdy otevřeně rasistický, obrušoval hrany všemu vyčnívajícímu, osobité a svéhlavé ženské postavy významně zpráskané vracel do náručí mužného hrdiny a místo podnětné katarze přinášel falešné iluzie. (06.06.2021)

Film, ve kterém je pouze jediný herec, tedy herečka, všechno ostatní je kompars. A naleštěný panák, co jí hraje kamaráda, na falešně charakterní postavu nemá schopnosti, takže snaha udělat z něj hlavní roli selhává. Další wtf zkažení "klasiky" je role, která měla být komická - japonský soused v podání M. Rooneyho. Fakt zhnusující. Poměrně syrová delší povídka z reality byla zmasakrována do kulis pro Audrey, s velmi pochybnou a nerealistickou omáčkou. Aspoň ten slaďák Moon River že si vystřihla a ukázala, že umí zpívat (což jí v My Fair Lady znemožnili)... (03.03.2013)