Snídaně u Tiffanyho

Napodruhé a s velkým časovým odstupem se mi film líbil ještě víc než poprvé. Krom zcela okouzlující Audrey (na které snímek staví samozřejmě nejvíce) musím uznat, že i George Peppard měl jakési charisma (postava samotná mi byla též nějak bližší). Dále jsem si víc užíval nejen těch humorných, ale i romantických a vážnějších chvilek, ve kterých je film překvapivě silný. No a především se mně podařilo mnohem lépe přiblížit hlavní hrdince, myslím si, že jsem se do ní dokázal vcítit o dost víc než prve (třeba se v tomhle ohledu příště posunu ještě dál). Postava Yunishiho mi sice pořád připadala dost trapná (na druhou stranu jsem musel ocenit výbornou práci maskérů), v případě rozvláčného večírku bych stále ocenil drobnější prostříhání, ovšem ani 1 z mnou zmiňovaných záporů mě už neiritoval natolik, abych nezvýšil hodnocení na slabších 5*. Jo a nesmím ještě zapomenout na krásně melancholickou titulní píseň (především v nezaměnitelném provedení samotné Audrey), kterou bych mohl poslouchat též pořád dokola. (20.08.2009)

Já vám nevím... Po filmařské stránce je "Snídaně u Tiffanyho" velmi kvalitním padesátkovým/šedesátkovým filmem, těch je ale jako hub po dešti a navíc MNOHEM lepších. Komediální prvek mi jaksi uniká, veškerá "komediálnost" je nakumulována v postavě Holly (+ trapného postiženého?asijského? domácího), která je ale spíše k pláči. Nemám tyhle typy lidí ráda a ani přeslazený úsměv hezké, ale tady bohužel neskutečně otravné Audrey Hepburn, na tom nic nezmění. Spíše naopak. Myšlenka? Buďte otravná, praštěná zlatokopka a budete ladně proplouvat životem až k pohádkovému konci, který vám spadne do klína jako pečený holub. Fuj. (27.12.2023)

Capote byl velký muž a narcista, podle toho přece taky musí vypadat jeho vyšperkovaný román Breakfast at Tiffany's, který se honosí nálepkou jedním z nejlepších romantických děl. I když jsem nepociťoval moc emocí a né všechno bylo perfektně vykresleno, film mi obrovským způsobem zvedl náladu. Usměvavá a přenádherná Audrey Hepburn by si sošku nejcenější zasloužila, byla neodolatelná a její hlas byl fantastický. Uhlazený George Peppard mi dobře ladil k Holly a nezapomenu na asijkého souseda. Film je to krásný, i přes ty chybičky dávám plný počet za krásný romantický film, který doufám nikdy nebude remakeován! Na tohle by se měl podívat snad každý zamilovaný pár. (11.05.2008)

Tak jsem konečně měl tu příležitost zhlédnout onu kultovní Snídani u Tiffanyho. Nádherný romantický film, který by bez Audrey Hepburn byl naprosto ničím. Kdyby mi do postele vlezla tak okouzlující slečinka jako byla Audrey, asi bych se do ní taky zamiloval. Jinak nevím co vytknout, ale ani co vyzdvihnout. (10.05.2009)

Snídaně u Tiffanyho je jeden z mála filmů, které si notoricky pouštím, zaručeně v něm znovu objevím a zcela jistě se dojmu, i když si to předem zakážu. Holly je totiž úkaz, ale nebyla by jím, kdyby nebylo Audrey Hepburn - herečky z generace těch, které už se dnes nerodí. Její postava je dojemná i v situacích, kdy se chová sobecky a hloupě. Chodí si svoji koblihu posnídat před výlohu obchodu, kde nakupuje smetánka a doufá, že na ni ulpí trochu toho lesku. Hraje si na dámu, ale pod tou načančaností je obyčejná holka, která má sice zlaté srdce, ale zatím si ještě plete dojmy s pojmy a bláhově věří, že věcičky jí udělají šťastnou. Krásný, opravdu krásný film! (01.05.2004)