Průvodce

Po dlhej dobe som znovu nahliadla do japonskej kinematografie a znovu riešim ten istý problém. A to herci. Okuribito je hlboký a citlivý film, s netradičným námetom a zároveň "príšernými" hereckými prejavmi. Je mi jasné, že iný kraj, iný mrav...no uvažujem, či Daigo a Mika mali byť skutočne takými čudákmi alebo vo svojich hereckých výkonoch naozaj zlyhávajú. Ústredná postava je grotesktná a miestami som mala pocit, že aj herecky neschopná, čo asi nebol problém scenára. Pôsobenie dramatického kontextu a citu vytváral aspoň nejaký divácky profit, ktorý následne dokázala zmazať humorná scéna, ktorá pôsobila v celom kontexte skôr kontraproduktívne ako zábavne. Celkový dojem je rozporuplný - na jednej strane divácka spokojnosť s témou, citlivým a sentimentálnym réžijným podaním, na strane druhej nespokojnosť s nízkou kvalitou hercov a trápnym humorom. (21.06.2012)

Navdzory jiste schematicnosti me tento film zaujal pro svuj jimavy, ale zaroven vlastne celkem dost cerny humor. Krasna hudba, skveli herci, pozvolne - pro me velmi prijemne tempo. Lze souhlasit se Subjektivem, ze film je svym zpusobem vlastne nejaponsky. Mozna take pro mnoztvi jistych klise. Nadruhou stranu nosne tema jez si tvurci vybrali je pro japoskou spolecnost vice nez tipicke. Nejen tedy smrt, ale pristup vetsinove spolecnosti ve vztahu k lidem pracujicim se zesnulimi. (27.02.2011)

+4* velmi emotivní seznámení s obřadným rituálem ukládání do rakví. Přibližuje nám to melancholický klidně plynoucí příběh violoncellisty, který se tomuto umění učí, což mu i jeho okolí přináší nemalé strasti. Musím pochválit, že to režisér dokázal natočit s jemným nadhledem, takže se dočkáte i veselejších momentů. Hudební doprovod ještě o stupínek přidává k zážitku, i když to občas působí až kýčovitě. Přesto si minimálně silné 4 hvězdičky zaslouží. [ PŘÍBĚH: 2 /// ATMOSFÉRA: 3 /// TEMPO: 0 /// ORIGINALITA: 3 /// NÁLADA: 1+ /// ART: 1 /// STYL: 2 /// CASTING: 2 (3*MAX) ] (19.03.2016)

75% - Laskavý film o zcela jiném pojetí pohřbu, než na jaké jsme v našich končinách zvyklí. Po všech stránkách velmi kvalitní záležitost. Emotivní děj k zamyšlení s občasnými zvláštními hurmornými momenty. Průvodce zkrátka obsahuje všechny barvy, na které se divák může těšit. Proč tedy dávám spíše zdrženlivé hodnocení? Z profesních důvodů. Autor hudby Joe Hisaishi (jehož tvorbu mám jinak rád) u mě zůstal za očekáváními a předvedl recyklovanou klišé písničku, kterou již jinde zpracoval mnohem lépe. Jako cellistu mě pak mrzí dvojnásob, že přišel s "easy listeningem" zrovna v momentě, kdy mohl využít potenciálu, který se mu s prvkem violoncella ve filmu naskytl. Hisaishi napsal již v minulosti cosi pro 12 violoncell a i zde při tracích s více celly dokázal, že mu to bohužel moc nejde (platí vlastně o všech co se na soundtracku podíleli, včetně muzikantů a hudebního režiséra). Kdo není profesně deformován jako já, nebude touto drobnou vadou na kráse rušen a užije si film určitě o moc víc. (27.09.2011)

Neveríte, že aj smrť môže byť krásna? Resp. že aj rozlúčka so zosnulým má svoje čaro a krásu? V Sprievodcovi nám to režisér Takita ukázal. Neha, láska a úcta - to sú faktory, s ktorými sa hlavný predstaviteľ Daigo Kobajaši lúčil so "svojimi" mŕtvymi. ... Clivé tóny violoncella pomáhali priblížiť atmosféru smútku, ale napodiv pre mňa boli najsilnejšími časťami filmu tie, ktoré sa odohrávali v hlbokom tichu a mlčaní ... (15.10.2010)