Průvodce

Po dlhej dobe som znovu nahliadla do japonskej kinematografie a znovu riešim ten istý problém. A to herci. Okuribito je hlboký a citlivý film, s netradičným námetom a zároveň "príšernými" hereckými prejavmi. Je mi jasné, že iný kraj, iný mrav...no uvažujem, či Daigo a Mika mali byť skutočne takými čudákmi alebo vo svojich hereckých výkonoch naozaj zlyhávajú. Ústredná postava je grotesktná a miestami som mala pocit, že aj herecky neschopná, čo asi nebol problém scenára. Pôsobenie dramatického kontextu a citu vytváral aspoň nejaký divácky profit, ktorý následne dokázala zmazať humorná scéna, ktorá pôsobila v celom kontexte skôr kontraproduktívne ako zábavne. Celkový dojem je rozporuplný - na jednej strane divácka spokojnosť s témou, citlivým a sentimentálnym réžijným podaním, na strane druhej nespokojnosť s nízkou kvalitou hercov a trápnym humorom. (21.06.2012)

Posmutnělé a součaně komické a extravagantní drama, které plyne pomalu a příjemně jako nevtíravá, vlídná hudba, která je provází. Pozorovat umění smutečních obřadů za staletí vypracovaných do lehkosti a dokonalosti člověka už samo o sobě smiřuje se smrtí, která nemusí postrádat poezii. Více jak dvě hodiny se nehraje o ničem jiném než o smrti a umírání, přičemž má člověk pocit, jako by ho houpali ve vlídné náruči. (27.10.2010)

+4* velmi emotivní seznámení s obřadným rituálem ukládání do rakví. Přibližuje nám to melancholický klidně plynoucí příběh violoncellisty, který se tomuto umění učí, což mu i jeho okolí přináší nemalé strasti. Musím pochválit, že to režisér dokázal natočit s jemným nadhledem, takže se dočkáte i veselejších momentů. Hudební doprovod ještě o stupínek přidává k zážitku, i když to občas působí až kýčovitě. Přesto si minimálně silné 4 hvězdičky zaslouží. [ PŘÍBĚH: 2 /// ATMOSFÉRA: 3 /// TEMPO: 0 /// ORIGINALITA: 3 /// NÁLADA: 1+ /// ART: 1 /// STYL: 2 /// CASTING: 2 (3*MAX) ] (19.03.2016)

75% - Laskavý film o zcela jiném pojetí pohřbu, než na jaké jsme v našich končinách zvyklí. Po všech stránkách velmi kvalitní záležitost. Emotivní děj k zamyšlení s občasnými zvláštními hurmornými momenty. Průvodce zkrátka obsahuje všechny barvy, na které se divák může těšit. Proč tedy dávám spíše zdrženlivé hodnocení? Z profesních důvodů. Autor hudby Joe Hisaishi (jehož tvorbu mám jinak rád) u mě zůstal za očekáváními a předvedl recyklovanou klišé písničku, kterou již jinde zpracoval mnohem lépe. Jako cellistu mě pak mrzí dvojnásob, že přišel s "easy listeningem" zrovna v momentě, kdy mohl využít potenciálu, který se mu s prvkem violoncella ve filmu naskytl. Hisaishi napsal již v minulosti cosi pro 12 violoncell a i zde při tracích s více celly dokázal, že mu to bohužel moc nejde (platí vlastně o všech co se na soundtracku podíleli, včetně muzikantů a hudebního režiséra). Kdo není profesně deformován jako já, nebude touto drobnou vadou na kráse rušen a užije si film určitě o moc víc. (27.09.2011)

Velmi zvláštní film tenhleten Okuribito. Na jednu stranu v něm je spousta nenásilně vložených vtipů a zábavy a na druhou stranu v některých scénách je to neuvěřitelná citová ždímačka a doják, který ale asi zapůsobí jen na určitého člověka s určitými předpoklady tak silně, aby dal rovnou pětku. Je tu všechno co se týká práce pohřební služby a jejího nejnovějšího zaměstnance Daiga, který ani neví nejdřív do čeho to vlastně jde, aby se ve výsledku změnil jeho pohled na život a na vlastní minulost a jeho život dostal nějaký nový smysl. Pochopitelně jsou tu i předsudky lidí vůči pracovníkům pohřební služby a následné problémy ve vztazích se sousedy i vlastní manželkou, ale ve výsledku to vyzní velmi pozitivně i přesto, jak dojemné a smutné to nakonec je. K tomu se nedá už nic moc dál psát. Pro mě osobně to mělo ještě mnohem silnější účinek díky určitým osobním důvodům, takže bych nemohla jít níž než na pětku, protože jsem brečela jak želva, ale jsem si jistá, že divák co se dokáže vcítit do filmu by tomu stejně tu nejmíň čtyřku dal :). (02.04.2011)