Mother and Child

Nenápadný ale v mnoha směrech velice silný příběh, jehož název přesně vypovídá o čem příběh pojednává. Velice dobří herci a chytrý scénář, bohužel zabíjí možná až moc komorní a utahaná režie. Přesto stojí za vidění a zaujme převážně diváky, které téma adopce a rozbitých rodinných vztahů opravdu zajímá. (23.10.2012)

Drama, ve kterém se kříží osudy tří žen, nešťastné matky, která své dítě kdysi dala k adopci, její již dospělé emancipované dcery, která dítě nikdy nechtěla, a ženy, která naopak po dítěti touží, ale mít ho nemůže. Herecký koncert všech zúčastněných, kteří beze zbytku vytěžili maximum z kvalitního scénáře. Dominují úžasná Annette Bening a jako vždy výborná Naomi Watts. Skvělě jim však sekundují i muži – Samuel L. Jackson a Jimmy Smits. Vynikající obsazení má ale snímek i v menších rolích (Shareeka Epps, David Morse). Škoda, že se film vůbec nedostal do české distribuce, připadá mi neprávem opomíjený. Pro mě naprosto zasloužených 90%. (02.05.2012)

Obrovské zklamání. Ať jen nebrblám, tak ze všeho nejdřív musím ocenit to jediné, čím mě snímek zaujal a tím jsou herecké výkony. Naomi Watts předvedla standartně výborný výkon, které zdatně sekundoval Samuel L. Jackson a svůj prostor naplno využila, od dob Americké krásy nepříliš využívaná Annette Bening. Jenže, co naplat, když se bezesporu zajímavý nápad utopí v pateticky-uslzeném a do jisté míry zbytečně překombinovaném scénáři (slepá dívka..wtf?, přílišné využívání fotografií) a to celé dostane do rukou nepříliš schopný „seriálový“ režisér, který to celé jednoduše naprosto nezvládl ukočírovat. Divák je vhozen do životních osudů tří žen, jejichž charakter, který v průběhu následujících dvou hodin, zažívá až příliš násilnou a nepříliš důvěryhodnou proměnu ze zahořklých, cynických a sobeckých mrch se postupem času, za pomoci nejen (slepé dívky či malé dcery pečovatelky…proč má někdo ten pocit, že do již tak smutného příběhu musí zařadit další postavy, které vzbuzují divákův soucit??.. že to nakonec celé působí tak strašně vykonstruovaně, chjo) stávají zcela jinak smýšlející osoby. Ovšem ke vší smůle a režisérské neschopnosti, to zjišťujeme způsobem, který mě dokáže vytočit a to příliš velkými dějovými skoky, nedostaneme kloudně vyřešenou jednu otázku a hned se zjevíme o „devět měsíců později“ a tím, během pár sekund musíme začít vnímat charakter úplně jinak. Tomu všemu nasadí hořkou pachuť dokonale slzopudný závěr, podpořený vlezlou hudbou, která nemá za úkol nic jiného, než rozplakat i skálu. A já se ptám, proč? To si opravdu někteří tvůrci myslí, že divák neumí sám pracovat se svými emocemi a musí nám je násilně nutit a říkat tak a teď plakej..pche!! Ovšem nepochybuju o tom, že především valnou většinu žen tento příběh skutečně dojme a upřímně si popláčou, takže to splní svůj účel. Pro mě však promrhaný potenciál, který v rukou schopného režiséra mohl být pecka, takhle jsem jen posledních několik minut protrpěl s chutí mrsknout po mé TV ovladačem a tím mé citové utrpení ukončit. Škoda. 50% (25.09.2010)

To bylo teda dráááma... Hvězdami nabitý film o celkem netradičním námětu - adopce dětí. Pustil sem si to díky celkem hodně vysokýmu hodnocení, Samuelovi a v neposlední řadě Naomi. Až na to první mě všecko potěšilo. To hodnocení je nějak podezřele vysoký. Jako jo, je to vážný film, proti kterýmu nic nemám, ale 85volťáků? Každý herec se do své role parádně hodí, ale ačkoli jich tamje hotová plejáda, tak mě nejvíc stejnak bavila Naomi. Její příběh nad ostatními tak trochu vyčnívá. Tak jak to u podobných filmů bývá, všecko se to spojí, všecko to do sebe zapadne na konci. Tak tomu bylo i tady. Vzhledem k tomu, že o adopci a o dětech vím kulový, dávám hezký 3*. (22.07.2015)

Kazda zena je dcerou, ne kazda muze byt matkou... presto je to v nas silne zakorenene... Nikdy jsem nebyla ten typ, co by se nad detmi rozplyval a bylo i obdobi, kdy jsem si rikala, ze deti mit nikdy nebudu.... prejde par let, porad mate pocit, ze nejake materske pudy se vam spise vyhybaji a pak se najednou sestre, ktera byla jeste horsi nez vy v tom smeru, narodi dite, dcera, kterou neumyslne pojmenuje jmenem, ktere jste si kdysi davno vysnila vy pro sve dite... sledujete, jak ji to zmenilo, jak najednou si chcete dite i pochovat.... Vycitate vlastni matce tlak, ktery na vas vyviji ohledne deti.... A pak vsechny ty debaty o snaze mit dite, o umelych uplodneních, o tehotenstvi, o silenstvi jmenam materska dovolena.... Vsechno tohle zpusobi, ze tenhle film probrecite.... i kdyz je nekdy prilis doslovny, chvilkami dejove prestreleny... "nejvic se mi v tomhle smeru nelibila scena, kdy pracovnice necha polozeny dopis na te slozce" ale celkove, celkove je to brilantni... ... 3.6.2013 a stale prsi a prsi... "Cas je to nejdulezitejsi" (komentar je velmi zmatecny a velmi osobni) ....................... po roce, je 3.7.2014 a ja ani nevim proc jsem si pustila velkou cast filmu znovu, vcetne konce a zase jsem brecela jak zelva...zase me to donutila premyslet nad roli matky, ktera je v nas zakorenena, at uz chceme nebo ne. (02.06.2013)