Chata v horách

Po filme je mi jasné, prečo je tu tak pestré hodnotenie. Na podobné filmy len ťažko bude jednotný názor, viem, že sa to dá povedať o každom filme, ale o takýchto obzvlášť. Mne to veľmi nesadlo, logika i fyzika tu ide úplne bokom. Treba vypnúť mozog a možno si to niekto užije. Rozjazd ma ešte ako tak bavil, no s pribúdajúcimi minútami to bolo čoraz viac na hlavu. Hororový žáner mám dobre preskúmaný a tu som nenašiel nič, čo by ma rozhodilo. Podobnosť s novo vznikajúcou (zatiaľ) trilógiou Hunger games je očividná, ale v Hunger games ten umelý svet pôsobil podstatne uveriteľnejšie. Záver filmu môže niekomu pripadať cool, ale pre mňa to bolo iba superblbé zavŕšenie celého filmu. Základná myšlienka nebola zlá, len tomu chýbal reálnejší prístup, aspoň trochu. 40%. (04.10.2014)

Když ponecháme stranou hrstku kreativních a nápaditých titulů určených vytříbenému a poučenému publiku, jako jsou "The House of the Devil", "The Innkeepers" či "The Woman") a ojedinělé výjimky jako bravurní "Piraňu 3D" upadl v posledním desetiletí americký mainstreamový horor do zdánlivě nekonečné spirály sérií postavených na prvoplánových lekačkách a sadistických obrazech agónie. Do tohoto kontextu vstupuje "The Cabin in the Woods" jako ryzí zjevení. Jednak představuje film, který osloví obyčejné diváky i protřelé fanoušky, ale především navrací hororu zábavnost a humor, tedy elementy charakteristické pro žánrové klasiky osmdesátých a devadesátých let. Klasická a prazákladní schémata žánru jsou ve skvostném vyprávění jednak odhalována a zesměšňována, ale současně také oprašována a ospravedlňována, při čemž celý příběh o žánrovém světě vytvořeném pro ukonejšení rozmarných božstev lze vnímat po vzoru "Inception" jako otevřenou paralelu k fungování zábavního průmyslu vůči divákům. Ostatně vřískotovská figura filmového znalce, jenž dokáže dekódovat klišé a odhalit ústrojí šlapající v nitru příběhu, přivede celý "průmysl" do záhuby. Film vlastně předkládá ospravedlnění klasických schémat a přímo konstatuje, že jejich obcházení nabízí pouze slepé uličky, jež nakonec stejně donutí tvůrce vrátit se k osvědčeným postupům. A tak ačkoli z čistě ekonomického hlediska "The Cabin in the Woods" sama představuje jednosměrku, která žánr jednorázově osvěží, ale nemůže být základem trendu, jenž by mašinérii udržel v chodu na příští roky, pro konkurenci alespoň znovu objevuje sílu a životnost prazákladních formulí. Není vyloženě nutné, aby se studia a filmaři pokoušeli přijít s podobným mixem sofistikovaného nadhledu a dynamické zábavy, jakou předvedla malá chajda v lesích, ale pokud si k srdci vezmou přinejmenším to, že schémata mohou sloužit jako výchozí bod pro zábavné uchopení žánru, bude horor a s ním i svět zachráněn. (21.06.2012)

Jednoznačné zklamání. Očekával jsem bezbariérovou pecku bourající klišé veškerých teen hororů, přičemž její pointa bude mířit za hranice běžného tisíckrát omletého konceptu. Dostal jsem jen neochucený guláš, snažící se být co nejvíc cool. Tvůrci skutečně originální byli a přinesli do žánru spoustu nového, což by mohlo v budoucnu někoho inspirovat, aby konečně po těch 40 letech teen vyvražďovaček v odlehlém lese, vymyslel kurva už něco nového. Bohužel ale vlastní originalitu pochcávají sami tvůrci skutečností, že celý film je vlastně nepřiznaná komedie bez špetky napětí a atmosféry, a veškerý film stojí pouze na pár vtipných hláškách a scénkách, kterých je za celý film asi tak pět. 55% (18.08.2012)

Joss Whedon je nejen v Hollywoodu, ale vlastně na celém světě pojem, co se týče scénáristické originality, srší nápady na všechny strany a když se mu povede něco dotáhnout do konce, je to často událost. A nebo taky ne, protože leckteré nápady dokáže zabít přímo fascinujícím způsobem. Jestli je něco na Chatě v horách opravdu zajímavé, je to právě námět, který spojuje starého dobrého Lovecrafta s moderními teenagerskými vyvražďovačkami a spoustou hororových rekvizit, celé to pak zastřešuje sympatickým nadhledem. Potíž je v tom, že Chata v horách je přeplácaná, nedotažená, osciluje mezi několika žánry, přičemž to, v čem je nejlepší, tzn. komediální poloha, se jako už ostatně tradičně na ČSFD v hlavičce neobjevuje. Drew Goddard nemá režijní zkušenosti a nejspíš ani dostatečný filmový cit na to, aby dal filmu nějakou fazónu, Whedonovy nápady pročesal a především tomu vtisknul atmosféru. Scény, které jsou potenciálně hororové, strach nevyvolávají. Ty, které mohou být napínavé, jsou uspěchané nebo promarněné. Ironické prvky sice fungují, ale mohly by být mnohem účinnější - takovému Samu Raimimu a jeho nejlepším kouskům se to ani nepřibližuje. Nakonec z toho vychází plichta, rozhodně se nedá říct, že by šlo o vyloženou ztrátu času. Na jedno podívání s Chatou v horách nemám nejmenší problém, ale vracet se k ní nebudu. Celkový dojem: 55 %. (01.12.2013)

Raimi na koksu pro 21. století. Tam, kde většina tvůrců končí (variace na Pátek třináctého #3789), se parta kolem Wheddona teprve rozjíždí. Film, který permanentně nabízí humor mezi řádky a nakonec se rozkročí na úplně všechny strany, kam až mu to žánrový rozsah potenciálně může dovolit (jen jedna věc mi chyběla, ale na licenci mého nejoblibenějšího vesmírného monstra už asi chechtáky v rozpočtu nezbyly). Hodně upřímný zásek do hororové pažby, film s obrovským nadhledem a fakt hluboká studnice fanouškovských nápadů. Ve světle vypravěčské odvahy padají všechny škatulky i bariéry a scénář skoro pořád kráčí o krok dva před divákem. Weddonovi teď zřejmě sežeru všechno a hlavně už nemám strach, že by tým Avengers nenaplnil nerdovská očekávání. (14.04.2012)